foto: Archív Heidi Janků, se svolením./Zpěvačka Heidi Janků
ROZHOVOR: „Sóloví interpreti zmizeli z hudební scény. Hity ale vznikají neustále. Zájem lidí mě těší, mám ráda zpětnou vazbu z publika. Lidé chtějí na koncertech slyšet staré písničky, o nové moc nestojí,“ řekla serveru PrahaIN.cz zpěvačka Heidi Janků.
Před několika dny skončila letní a festivalová sezóna. Působíte spokojeným dojmem...
Léto bylo krásné. Dokonce jsem kromě zpívání stihla i nějaké výlety a pár dní volna. Velkou dovolenou jsem totiž měla už někdy v dubnu. Hraní bylo poměrně dost, i když mám kapelu na severní Moravě a do Čech moc nejezdíme. Došlo také ke změně. Domluvili jsme se s klukama z mé skupiny, že nebudu zpívat sólové akce. Budu jezdit a vystupovat jenom s nimi. Pro mě je to velmi příjemné, protože mám kapelu za zády prostě ráda.
Tomu rozumím. Říkala jste ale, že hrajete většinou na Moravě. Znamená to, že v Praze vás posluchači neuslyší?
Občas ano. Například teď bude v Obecním domě výročí rozhlasového pořadu Tobogán, který kdysi moderoval Tomáš Sláma. Teď jej uvádí Aleš Cibulka. Obecní dům je už vyprodaný a bude tam hromada hostů. Sice nebudeme mít nějaký velký prostor, každý zazpívá jednu písničku, ale myslím, že to bude pěkné setkání. V Praze někdy zpívám, ale spíš hrajeme s kapelou. Teď třeba chystáme vánoční repertoár, protože budeme mít i adventní koncerty, vystoupení na vánočních trzích a podobně, takže budeme rozšiřovat repertoár taky podle toho.
Zpíváte už od studií na střední škole a nevypadá to, že se chystáte k odchodu.
Udržet se tak dlouho na hudební scéně jednoduché není. Naštěstí jsem ale z generace, která pořád nějakým způsobem funguje, a posluchači o nás mají zájem. Mě to samozřejmě těší. Možná by bylo všechno jinak, kdybych třeba neměla ten megahit Když se načančám a hromadu dalších písniček, o kterých jsem se třeba včera dozvěděla, že lidé ani neví, že to zpívám já. Třeba Ztracený ráj. Takže je to skutečně o písních, které lidé znají a chtějí je slyšet. Měla jsem to štěstí, že je mám v repertoáru. Znám hodně výjimečných zpěváků a zpěvaček. Pokud ale nemají hit, musí zpívat nějaké převzaté věci a to pak není ono.
Občas udivujete okolí, které tvrdí, že jste to pořád vy jako před lety. Prý se neměníte. V čem to je?
To já nevím. Samozřejmě jsem ráda, že to tak je a lichotí mi to. Ale že bych pro sebe dělala něco výjimečného, tak to ne. Možná je to tím, že to moc neřeším. Nechodím ani na žádné kosmetické zákroky, protože mě nebaví tam ležet. Ani necvičím. Baví mě chůze a to mi tak nějak vyhovuje. Mám psa a s ním vyrážím dvakrát denně na dlouhé procházky. Les a čerstvý vzduch má něco do sebe. Mám také strašně ráda svou práci. Baví mě a samozřejmě i vydělává peníze. Na jevišti dostávám od publika zpětnou vazbu a to mám strašně ráda. Možná je to tak, že když je člověk spokojený v práci, tak je to na něm vidět i v soukromí.
V lesích mizíte poměrně často. Jak na procházky reaguje váš pes, těší se?
Samozřejmě. Už proto, že to není městský, ale lesní pes. Do centra s ním jezdím jen velmi málo. Bude mu sedm let a naučila jsem ho, že příroda a les je absolutně nejvíc. I teď, než jsme si zavolali, jsem právě přišla z lesní procházky. My už máme každodenní rituál, že dlouhá ranní procházka být musí. A samozřejmě i odpolední. Občas zápasím s časem. Ale na výšlap do lesa si čas vždy najdu.
Část hudebních kritiků tvrdí, že to, co vznikalo v minulém století, dnes už nikdo nenapíše. Máte proto vysvětlení?
Žijeme ve velmi zrychlené době a je úplně jiná než předchozí období. Je obrovské množství možností, kde písničky posloucháme. V šedesátých a sedmdesátých letech byly populární televizní pořady, ve kterých se objevila nějaká nová povedená písnička. Lidé si ji zapamatovali a chtěli ji mít na nějakém nosiči, na singlu nebo na elpíčku. Já jsem tehdy singly také sbírala. Dneska je to úplně jiné a lítá to někde ve vzduchu. Ale nemyslím si, že by dnes nevznikaly hity nebo že by to lidé už neuměli napsat. Jenom se to trošku posunulo, prostě někam jinam. Myslím si, že spíš nejsou interpreti. Že se všechno posunulo k hudebním kapelám. Když třeba Chinaski vydají písničku, tak je to hit. Kryštof také. Ale je to skupina, seskupení, jako když kluci dají hlavy dohromady a udělají hezkou písničku, kterou si lidi zpívají. Trošku se mi ale vytrácí ten sólový interpret. A všimněte si, pro ně už tady skladatelé moc nejsou. Ti kluci v těch kapelách si to píšou sami. Ale když bych chtěla novou písničku pro sebe, tak bych musela opravdu hodně hledat, kdo by mi ji napsal. Sama skládat neumím a autorů je opravdu málo.
Na koncertech se ozývají spíš starší písničky. O nové není zájem?
Je to tak. Proto po novém roce nic závratného nechystám. Už dávno jsem zjistila, že od nás se novinky už nechtějí. To je spíš naše radost, než radost pro lidi, protože oni mají rádi to, co znají. A na nové věci si neradi zvykají. Vždy si s kapelou uděláme na jaře několikadenní soustředění, kde vymýšlíme, jak obnovit repertoár na koncerty na letní sezonu. Takže občas nacvičíme něco nového. Ale jsou to spíš songy, které jsem zpívala v osmdesátých letech. Saháme do staršího repertoáru, protože nové věci nikdo nechce. Posluchači chtějí slyšet to, co znají. Takže nic převratného na rok 2025 nechystám. Ještě teď na podzim, v říjnu a listopadu, jezdím jako host Jakuba Smolíka na jeho narozeninovém turné. Takže se tam možná můžeme potkat.
Děkuji. Řada vašich kolegů se často a pravidelně vyjadřuje k dění doma i ve světě. Sledujete vývoj ve společnosti nebo se těmto věcem spíš vyhýbáte?
Nejsem úplný ignorant, takže vnímám všechno, co se kolem nás děje. Přiznám se, že mi z toho není úplně dobře. Nejde to úplně vypustit. Naučila jsem se ale bránit, pokud mě něco stresuje a vím, že s tím nemohu nic dělat. V mém věku proto trošku některé věci už tak trochu vypouštím. Nemám děti. Proto nevnímám tyto věci v kontextu, co bude po mně a co ty děti čeká, co zažijí. Ta vyhlídka asi není úplně ideální. Na druhou stranu vím, že nová generace se tomu všemu zřejmě nějakým způsobem přizpůsobí. Takže ano. Sleduji a vnímám dění okolo nás. Protože ale nemám možnost tyto věci ovlivnit, snažím se, aby mě moc nestresovaly.