foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Michael Kocáb
ROZHOVOR: Nejpopulárnější domácí rocková formace se během své téměř padesátileté existence trvale zapsala do historie české kultury. Přežila čtyřletý zákaz a její koncerty jsou dodnes středem pozornosti. „Hrajeme pořád. Ztratil jsem pocit rivality a každému muzikantovi přeji úspěch,“ řekl serveru PrahaIN.cz frontman skupiny Pražský výběr Michael Kocáb.
Pražský výběr za rok oslaví 50 let od svého založení. V jaké je kondici?
Ve výborné. Hrajeme pořád, nejvíc většinou pět měsíců vždy od března do konce září. A samozřejmě i během celého roku. Našim manažerem je Michal Pavlíček mladší a shání nám více koncertů, než bych si přál. Je jich tolik, že je to občas trochu únavné, ale hrajeme pořád. Já se také soustředím na dokončování opery, kterou druhý rok píšeme s Michalem Horáčkem.
Jak dlouho trvá napsat dobrou operu?
Není to krátkodobá záležitost. Je to velká rozloha, už mám hotovou hodinu a čtyřicet minut. Celé dílo bude mít více než dvě hodiny. Předpokládám, že premiéra by mohla být v roce 2027, případně v roce 2028. Teď píšu třetí a poslední akt a už mám do něj připravené nějaké skladby. Ve scénáři jsem najednou na konci. To je to, o co mi nejvíce momentálně jde. Odehrajeme koncert Pražského výběru, uvařím si kafe a jdu do studia skládat. Kromě toho mám také přednášky v Oxfordu, Washingtonu, což mi můj program trochu nabourává. Pracuji na filmu, kde budu mít jednu z hlavních rolí, natáčet budeme od ledna do jara. Do toho píšu operu a s Výběrem máme rozdělanou desku v pokročilém stavu. Je toho moc.
Občas vrčíte, že koncertů je moc. Ale na jevišti je vidět, že hudbou pořád žijete.
Samozřejmě. Od okamžiku, kdy vstoupíme na jeviště až do konce koncertu, tak se okamžitě vrátí atmosféra z minulých let a zjistíte, že vás to pořád baví. Problémem jsou pouze přípravy. Teď například budeme hrát v Ostravě, jezdím sám a musím jet šest hodin tam, odehrát koncert, šest hodin jízdy zpátky. Spolu s koncertem je to 16 hodin v zátahu. Tak to v naší branži bývá. Kupuji teď auto, ve kterém bude možnost přespat a budu ho asi dost využívat.
Vaše muzika oslovuje a baví už tři generace. To musí být pro muzikanta zajímavý pocit.
To je pohled z venku, protože pořád vidíte toho rockera na jevišti. Ale já už ty euforické stavy a pocity moc nezažívám. Mě baví hudba. Odezvu samozřejmě vnímám a mám radost, když lidé dobře reagují. Je to také věc určité hierarchie hodnot, které máte v sobě. Já už to mám v sobě dlouho převrácené k národním a politickým hodnotám.
Hudební kritik Jiří Černý už kdysi napsal, že vy i Pražský výběr už dávno máte stálé místo v české kultuře.
Nepochybně nám to tehdy udělalo velkou radost. Velkou radost jsem měl i krátce po revoluci, to se tehdy rozběhla anketa, ve které lidé hlasovali o nejpopulárnější kapele, nejlepší desce a interpretovi všech dob. A my jsme byli druzí, hned za Karlem Krylem. Teď to udělali po 30 letech znovu a jak myslíte, že jsme dopadli? Vyhráli jsme to. A to už za námi nebyl Olympic nebo další skupiny, ale samí „dýdžejové”.
Před lety jsem četl obsáhlý článek o rockové muzice. Jakýsi profesor hudby obsáhle vysvětloval, že složit kvalitní rockovou skladbu je stejně těžké jako skládat vážnou hudbu. Na produkci Pražského výběru je poznat, že ji skládají přemýšliví lidé. Jak významnou to hraje roli?
Určitou roli to samozřejmě hraje. Řeknu vám ale něco jiného. Objevila se u mě taková vlastnost, o které bych asi neměl mluvit. Ztratil jsem pocit rivality, který jsem v sobě v mladších letech samozřejmě měl. Každému teď přeji jen to nejlepší a všechno od druhých muzikantů se mi líbí. Nedávno jsem měl zajímavý zážitek. Vedle botanické zahrady mám studio, před několika dny sedím, skládám a najednou slyším nádhernou hudbu, která se linula ze zahrady. Bylo to jako country a nádherně zpívali božské písničky, přestože jsem líný kamkoli chodit, vydal jsem se do zahrady a tam hráli mladí Nedvědi. Má to zajímavou pointu. Byl tam syn Františka, který je na tátu strašně podobný, s kapelou hraje písničky, ne úplně jako folk, ale spíš jeho moderní formu. A zpívali úžasně. Přiznám se, že jsem u toho skoro až bulel. Po koncertu říkám: „Franto, co to předvádíš? To je úžasné.” A on mi řekl: „Až na to, že nejsem Franta, je to dobré.” (smích).
To je asi normální vývoj. Ostatně máte za sebou tolik úspěchů, že velkorysost je asi na místě.
Je to tak. Nedostal byste ze mě žádnou kritiku na kolegy muzikanty. Vážím si kdekoho, s výjimkou Jaromíra Nohavici. Samozřejmě kvůli politice. V osmdesátých letech to byl pro nás utiskovaný hrdina, kterého zakazovali. Je mi z toho zle. V našich dějinách nebylo moc takových umělců. Bedřich Smetana byl skromnější, stejně tak Josef Dvořák, Jan Neruda byl dobrý. Karel Hynek Mácha byl bohém a zemřel velmi mladý. Ale takový prototyp, jako je Nohavica a ještě ve spojitosti s StB a s Putinem, to se nedá rozdýchat.
Pražský výběr ihned po svém vzniku oslovil tisíce hudebních fanoušků originální směsí rocku, jazzu, funku, punku a nové vlny. Sláva Pražského výběru se šířila po celém tehdejším Československu a výrazným způsobem rozšířila a posunula hranice české populární hudby. Pražský výběr se stal nejpopulárnější českou rockovou kapelou, která se netajila svým odporem vůči komunistickému režimu. V roce 1982 natočil režisér Juraj Herz společně s kapelou film Straka v hrsti, který okamžitě skončil zavřený v trezoru. Při natáčení se v komparzu objevili signatáři Charty 77 a na Pražský výběr zaměřila pozornost Státní bezpečnost. V roce 1983 označily komunistické úřady Pražský výběr za pakulturní soubor šířící hudební brak a na čtyři roky skupině zakázaly činnost. K hraní se mohla skupina vrátit až koncem osmdesátých let. V roce 1989 se 16. listopadu odehrál slavný koncert v brněnské hale Rondo, na kterém se natáčely záběry pro film Pražákům, těm je tu hej. V 2004 skupina odehrála 32 vyprodaných koncertů a byla hostem na šesti festivalech. Kapela několikrát hrála na legendárním Trutnoff Open Air Festivalu. V prosinci 2016 skupina odehrála největší koncert ve své historii. Vystoupila v pražské O2 areně za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. V červnu 2018 hrál Pražský výběr jako předkapela slavných The Rolling Stones, kteří vystoupili v Praze na letišti v Letňanech.