foto: Wikimedia Commons, David Sedlecký, k užití pro média/Hercův hrob na Vyšehradském hřbitově
ARCHIVY STB: Všichni dobří rodáci, Princ a Večernice, Sněženky a machři, Ucho a Pěnička a Paraplíčko. To je pouze krátký vyčet z filmografie populárního herce, který se nebál projevit svůj názor.
PrahaIN.cz si všimla jednoho operativního zápisu v archivech StB, který toto dokládá. Brzobohatý ovšem nebojoval za sebe, snažil se jako jeden z mála pomoci Pavlovi Landovskému. Jak už jsme uvedli, ten přišel na konci roku 1976 o angažmá v pražském Činoherním klubu. Ze dne na den se octil prakticky na ulici.
Bez prostředků, bez práce, se čtyřmi dětmi a nemocnou manželkou, jak se svěřil divadelnímu šéfovi, jehož přišel poprosit o poslední šanci. Nedostal ji. „Je si vědom toho, že ho v žádném pražském divadle nevezmou a apeloval na lidský přístup k jeho situaci,“ zmínili příslušníci StB. Při popisovaném rozhovoru s ředitelem Činoherního klubu se měl Landovský rozbrečet, a dokonce vyhrožovat skokem z okna. Nakonec odešel se slovy, že to „požene výš“.
Jak to dopadlo, archivy neodhalily. Co naopak sdělily velmi přesně, byla Brzobohatého rozprava na dané téma. Došlo k ní v listopadu 1976.
Herec se o Landovském bavil s blízkým člověkem, jenž neprodleně informoval StB. Ta o zdroji hovoří jako o relevantním, aniž by bylo potřeba operativní informace dále rozpracovávat a konfrontovat.
Znamená to, že jím získané skutečnosti byly pravdivé a prověřené delší dobou spolupráce.
Landovský se totiž Brzobohatému svěřil se svou špatnou situací. Ten reagoval slovy, že se diví. Prý se situace vyvíjí k lepšímu. On sám prý už může natáčet v televizi i ve filmu. Landovského však utěšil. Sdělil mu, že před časem seděl „se soudruhem Miroslavem Müllerem (vedl oddělení kultury Ústředního výboru KSČ, pozn. red.) a ten s ním hovořil velmi přátelsky“.
Erich Honecker a Jaromír Obzina. zdroj: commons.wikimedia.org
Brzobohatý nemá správný postoj
Následně doplnil, že se uskutečnila rovněž schůzka s Jaromírem Obzinou, normalizačním ministrem vnitra vlád Československa. Na základě toho prý mohl Pavel Landovský natáčet alespoň na Slovensku. Kdo přesně se u ministra přimluvil, StB nevěděla. Věděla ale, že šlo o herce ze seriálu Třicet případů majora Zemana.
Landovský opravdu na přelomu let 1975 a 1976 v Kolibě na Slovensku natáčel s režisérem Jozefem Zacharem. Šlo o jednu z mála profesních příležitostí.
Brzobohatý se s Landovským bavil jako s kamarádem. StB to vadilo, vadila i Brzobohatého iniciativa směrem k nejvyšším autoritám režimu. Dlouhodobě se totiž „mladého Boháčka“ snažila poškozovat a ničit. Vyhazov z divadla byl jedním z prvních kroků.
Informátor proto nezapomněl dodat, jak problematický člověk Radoslav Brzobohatý je. „Pramen k osobě Brzobohatého uvedl, že ho zná jako člověka, který má vyhraněně záporné stanovisko ke vstupu spojeneckých vojsk v roce 1968.“
StB proto navrhla slova Radoslava Brzobohatého zanést do týdenní zprávy. A zdůraznila jeho bydliště: Praha 6, Za Hládkovem.