foto: R. Rosenberg, se svolením pro PrahaIN.cz /Robert Rosenberg na tréninku s osobami s poruchou autistického spektra
ROZHOVOR: Bývalý herec z filmů pro dospělé a boxer Robert Rosenberg v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o spolupráci s autisty, kterou prý dělá zdarma. Rozebírá také scénu bojových sportů v České republice.
Robert Rosenberg už pět let trénuje box společně s osobami s poruchou autistického spektra. „Když přišel covid, tak jsem trénoval děti z dětského domova, protože je nikam nechtěli vzít, všichni se báli nákazy. Jejich vychovatel dřív pracoval s autisty a řekl mi, jestli bych je nechtěl zkusit trénovat. Celý zbrklý jsem řekl, že samozřejmě ano. To jsem ale ještě netušil, že to nebude úplně jednoduché. Začal jsem si tedy o nich studovat, probírat to s fyzioterapeuty a řešit, co a jak. Teď už s nimi pracuji pátý rok,“ popisuje Robert Rosenberg a upozorňuje, že to dělá zadarmo. Dal si to jako svůj osobní cíl.
Trpělivost
Práce s autisty je podle něj specifická a záleží, jak má mají lidé silné autistické spektrum. „Mám tady různé případy, každý je trochu jiný. Například tady byla Danka, ta byla vývojově zastavená někde ve dvou a půl až třech letech. Tam jsem pracoval spíš já, protahoval, snažil se, aby se aspoň trochu potila a rychle nepřibírala na váze. Ale pak tady mám tři kluky, kteří jsou na tom dobře, vnímají pohyb, každý je tedy trochu jiný, jeden je citlivý na pohyb, dalšímu musí člověk všechno zopakovat desetkrát, ale ta práce s nimi mě opravdu baví. Člověk musí mít extrémní trpělivost a vydržet, pořád se s nimi bavit. Oni vůbec nechápou principy, že nesmí skákat do řeči a tak dále. Holčina, co tady mám, je zase hluchoněmá. Ona je malinko obéznější, ale přesto je pohybově strašně nadaná. A co jí člověk ukáže, to udělá. Ale zase se dostáváme do problému, pokud jsou věci, které nechce udělat, musíme povolit a najít alternativu. Vymyslet něco, co chce, jinak se zavře do sebe a všechno je špatně.“
Začalo to v sedmaosmdesátém
S Robertem Rosenbergem v rozhovoru dále rozebíráme jeho vášeň pro bojové sporty. Devětačtyřicetiletý rodák z Trutnova si už do puntíku přesně nepamatuje, kdy těmto disciplínám podlehl. „Ale nedávno jsem nad tím vlastně přemýšlel a muselo to být okolo roku 1987, kdy jsem začal dělat šotokan karate a jelikož závody tady nebyly moc kontaktní, spíš se jelo na techniku, tak jsem tady bohužel některé svoje soupeře zranil, neuměl jsem to moc ovládat, tak mi můj trenér navrhnul, ať spíš zkusím kick box. Jezdil jsem semi kontakt a full kontakt. Začalo mě to moc bavit.“
Bojovým sportům se věnuje prakticky celý život. „Nějakých pětadvacet let zpět jsem měl těžkou dopravní nehodu na motorce. Nemohl jsem vůbec natáčet a doktor mi sice řekl, že bych neměl ani běhat, protože jsem měl popraskanou lebku, ale já jsem si stejně řekl, že se vrátím ke sportu a uvidíme, jak to půjde. Začal jsem pomalinku. Pak jsem si odboxoval pár zápasů v amatérech. Nakonec jsem se vrátil k natáčení a během toho trénoval málo, řekl bych tak jednou, maximálně dvakrát do týdne. Když jsem v roce 2011 s natáčením seknul, tak jsem se k boxu otočil naplno,“ vzpomíná.
Procestoval svět
Bavíme se také o boxerské scéně v Česku. Rosenberg chce být upřímný a říká, že není úplně dokonalá. „Ačkoli tady jsou lidé, kteří jsou velmi šikovní. Ale přijde mi, že dost trenérů zaostává a dál se nevzdělávají. Nezkouší to sami praktikovat, jestli to jde, nejde. Díky tomu, že hodně cestuji, tak jsem bojové sporty zažil v hodně zemích. Byl jsem dokonce v několika vyhlášených školách boxu ve světě, jak u Mayweathra, tak v Gleason's Gym, kde trénoval Mike Tyson. A viděl jsem, že metodika je tam opravdu jiná. Nicméně u nás je přeci jen pár trenérů, kteří jsou na top úrovni. Nedávno vyšla nová učebnice o boxu, kterou vydal Filip Miňovský, tam je to krásně popsáno. On řekl, že učebnice, co udělal předtím, by klidně vyhodil do koše, protože vidí, že je všechno trochu na jiných principech a že to není o tom se bezhlavě učit techniku k dokonalosti, ale umět ji využít v nedokonalých situacích, protože tím můžete toho soupeře překvapit. Někteří trenéři by zkrátka potřebovali lepší vzdělání a uvolněnost v tréninku.“
Závěrem je nicméně pozitivní a zdraví všechny svoje přátele z bojových sportů. „Co se týká ostatních věcí, protože tam mám spoustu kamarádů, jiu jitsu, japonské i brazilské, klasické MMA, jsme na velmi vysoké úrovni. A to, co neumíme dohnat technickou stránkou, tak doženeme hlavou. Vůbec na tom Česká republika není špatně. “