Rodinný klan Jana Přeučila ctí tradice, Vánoce slaví společně

ROZHOVOR: Jako malý kluk zažil odsouzení svého otce na doživotí a pronásledování celé rodiny. Dnes patří k nejoblíbenějším českým umělcům. „Můj otec chtěl, abychom jako rodina vždy drželi spolu. Byl pro mě inspirací pro můj celý život,“ řekl serveru PrahaIN.cz herec Jan Přeučil.

Hodnotíte letošní rok jako úspěšný - z uměleckého, pracovního i soukromého pohledu?

Nepochybně. Potěšilo mě a mám upřímnou radost, že i letos byl a je velký zájem o moji rétorickou laboratoř, kde učím své klienty, jak dobře, kvalitně a hezky hovořit. Čeština, jazyk a slovo mají neuvěřitelnou moc. Dávám lidem praktické návody, aby lidé dokonale hovořili, krásně jednali a klasicky mluvili. A jakým způsobem jazyk a mluvní aparát cvičit a používat. Umět se kvalitně vyjadřovat mateřským jazykem je velmi důležitá součást našeho života. I proto, jak už jsem zmínil, mám velkou radost ze zájmu o moji výuku. Význam použité jazykové formy jsem si uvědomil i při pořadu Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského, který připravil pan režisér Richard Pachman s kolegyní Ditou Hořínkovou. Je to velmi silný, ohromný text, starý čtyři sta let, který čas od času v koncertní formě hrajeme.

Máte ale mnoho dalších pracovních aktivit.

Samozřejmě. V letošním roce jsme toho skutečně stihli hodně. Hraji například v inscenaci Světáci v divadelním spolku Háta Olgy Želenské v Divadle Palace. Už několik sezón mám v tomto představení čest hrát profesora etikety a společenského chování. Tuto roli kdysi hrál vynikající český herec Oldřich Nový. Po českých zemích také jezdíme s besedním pořadem Zloun a Popelka. Vyprávím v něm o mých negativních postavách, které jsem kdysi hrál. Moje paní, Eva Hrušková, povídá pochopitelně o své Popelce. Současně vystupuji společně s houslistou Václavem Návratem v pořadu s titulem Dialog dvou světů. Václav Návrat vypráví o hudbě, o hudebním světě, o hudebních zajímavostech a hraje zajímavé skladby na housle, já povídám o herecké sekvenci a divadle. Letošní rok byl naplněn množstvím zajímavých uměleckých aktivit.

Prozradíte nám pracovní plány na příští rok? Na co se nejvíc těšíte v soukromém životě?

V naší branži vždy plánujeme hodně dopředu. Pracovních akcí nás čeká celá řada. Budeme samozřejmě pokračovat v našich pořadech, o kterých jsem hovořil. Doufám, že také budou pokračovat reprízy úspěšného pořadu Labyrint světa a ráj srdce. Pracujeme také na přípravě několika dalších projektů, ale zatím o nich nemohu blíže hovořit. Aktivit máme opravdu hodně, občas si proto potřebujeme trochu vydechnout. V soukromí se proto s Evou těšíme na pro nás důležitý okamžik. V létě budeme čtrnáct dní aktivně odpočívat na řeckém ostrově Thassos, je tam klid, krásné čisté moře, borovice, olivovníky a velmi příjemné klima. Velice rádi tam jezdíme a nabíráme zde energii a sílu.

S manželkou jste oba vášniví čtenáři. Jakého autora nyní čtete?

Textů mám rozečtenou celou řadu. Teď v poslední době jsem se probíral krásnou poezií básníka Jiřího Žáčka, protože několik básní si připravuji do nového pořadu. Jsou to neuvěřitelně krásné, poetické „věci“. Konkrétně kniha Mys dobré naděje. Dojalo mě, že mimo jiné napsal báseň s titulem Popěvek o klobouku. Dokonce mně ji věnoval, protože ví, že mám klobouky velice rád. Před několika týdny jsem dočetl výbornou knihu od houslového virtuóza Jaroslava Svěceného. A že jsme s Evinkou vášniví čtenáři, je pravda, ví se to o nás. Je pro nás veliká čest, že jsme už několik sezón tváří moravského nakladatelství Arbes, které vydává zajímavé tituly.

Probíhá období adventu a blíží se vánoční svátky. Jak byste charakterizoval toto období z duchovního pohledu?

Advent je velmi zvláštní čas spojený s duchovním rozjímáním, tradicemi a symbolikou naděje. Vždy si v tomto období vzpomenu, jak jsem kdysi hostoval v Ypsilonce. Hráli jsme inscenaci, která se jmenovala T. G. M. v kostce. Ve hře zazněla velmi zajímavá myšlenka pana prezidenta Masaryka. On řekl, že je důležité umět se celý život dívat na svět dětskýma očima. Advent trávíme společně s Evičkou. Vždy si uvědomím, že jsem měl ve vrcholném věku neskutečné štěstí, že jsem potkal tuto ohromnou dámu. V dubnu budeme mít 25. výročí, co jsme spolu.

Máte svoje tradiční sváteční rituály?

Samozřejmě. Máme předvánoční a vánoční čas velice rádi i proto, že se tradičně schází naše celá rodina. Je to náš pravidelný a letitý obřad. Prožíváme naplno, že máme nádherné dvě vnučky Alžbětku a Elinku. Vidíme krásu dětí a pohled dětského života. To je opravdu neskutečné a nádherné. Na Štědrý den vždy pozveme naši celou rodinu do restaurace, kde si to užijeme a pak přejdeme volným způsobem k nám domů na Vinohrady. Tam se jako rodina sejdeme u stromečku a dárků a společně trávíme příjemné chvíle. Naše vnučka Elinka odhalila krásné motto při hře, kde bylo napsáno: Co je pro tebe nejdůležitější? - Abychom se jako rodina měli stále rádi.

V životě jste prožil velmi pohnuté a silné okamžiky. Jaké jsou vaše pocity, když jste se všemi blízkými?

Velice dobré. Vždy si vzpomenu na svého tatínka (František Přeučil, pozn. red.). Byl velmi silná osobnost. Při procesu s paní doktorkou Horákovou byl odsouzen na doživotí. To bylo děsivé období v šíleném komunistickém režimu v padesátých letech minulého století. Ještě než ho komunisté zavřeli, tak chtěl, abychom jako rodina vždy drželi spolu, abychom se měli rádi a vážili si života. Pro mě byl vždy velká inspirace pro můj celý život. To, jak nám můj táta ukazoval, jak žít. Nedávno byla v Černošicích odhalena jeho pamětní deska.

Na Vánoce se tedy vždy naplňuje jeho odkaz. Schází se u vás generace vašeho rodu?

Ano, je to tak.

Jakým způsobem vybíráte dárky například pro svoji manželku?

Evinka mi čas od času prozradí, co má ráda a co se jí líbí. Já si to buď zapamatuji, nebo si nenápadně udělám maličké poznámečky. A to je pak moje inspirace k tomu, abych jí připravil krásné a příjemné dárky. A hlavně, aby z nich měla radost a příjemný pocit.

Na kterou sváteční specialitu se každý rok těšíte?

Máme v rodině dámy, které pečou. Jsem milovníkem cukroví a mám velmi rád domácí sušenky. Jsem šťastný, když se pak na vánočním obřadu u nás doma objeví na slavnostním stole mezi svátečním cukrovím. To je taková moje malá slabost.

Předpokládám, že i novoroční oslavy prožíváte spolu?

Jistě. Opět v rodinném kruhu.

Během svého života jste byl svědkem mnoha závažných událostí, které ovlivnily svět, nás i společnost. Díváte se občas zpátky, přemýšlíte o smyslu života i o různých souvislostech?

Ano. Čas od času se zamyslím nad tím vším. Maličko o tom přemýšlím. Vybavuji si a uvědomuji určité věci. Je to velmi zvláštní stav mysli. Vždy si pak říkám, že bychom měli být vděční a rádi za to, v čem nyní žijeme a čeho si naplno užíváme. A že i přes všechny související problémy se v naší zemi opravdu naplnila demokracie s velkým D.

Jan Přeučil (nar. 1937) je přední český divadelní, filmový a televizní herec. Je známý svým noblesním, kultivovaným vystupováním a osobitým hlasovým projevem. Režiséři jej často obsazovali do charakterových rolí. Absolvoval DAMU a mnoho let působil v Divadle Na zábradlí i na dalších předních pražských scénách. Hrál v mnoha filmových, televizních pohádkách a seriálech. Je oblíbeným pedagogem herectví a rétoriky. Laskavým charisma a kultivovaností si získal všechny generace diváků.