Sára Saudková: Žijeme na dluh, zájmy této země jsou na druhé koleji

ROZHOVOR: Sára Saudková je česká fotografka a bývalá dlouholetá přítelkyně světoznámého fotografa Jana Saudka. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vlastní snímky tvoří od roku 1999. S manželem Samuelem, synem Jana Saudka, žije v Praze - Hlubočepech a mají spolu čtyři děti: Sáru, Samuela, Jana a Oskara. Miluje svoji rodinu. Má ráda hory, ve kterých se nabíjí energií. Nesnáší horko a nudu na plážích.

Fotograf loví zajímavé snímky po celý rok. Jakmile ale udeří léto, svět hraje barvami a je veselejší. Které období je pro vás, jako pro fotografku, zajímavější?

Vzhledem k tomu, že stále fotím klasicky na černobílé filmy, tak barvy pro mě nehrají žádnou roli. I když jinak barvy miluji. Fotím celoročně a potřebuji dobrý nápad a tvárný model a fotoaparát. Inspirace je všude kolem mě, stačí se dívat, vnímat a představovat si. A nebát se. Když je třeba, pózuji i sama sobě. Bývá to spíš z nouze ctnost, žádnou samolibost v tom nehledejte, ale zároveň to považuji za poctivé jít s vlastní kůží na trh.

Jste vystudovaný ekonom. Jak aktuálně hodnotíte probíhající krizi v Česku, zvyšující se ceny, inflaci atd. Dělá vláda k jejímu zvládnutí dost, nebo jsou její kroky nedostatečné?

Činnost vládního kucmochu, nebo jak si ti výtečníci říkají, mě děsí. Báječně si dovedou zatleskat, jak jsou dobří, ale nevidím žádný rozumný, koncepční krok. Nic. Jen přehazují vidlemi volební sliby, popírají, co tvrdili včera, a hádám, že i bombarďáky mají v módním modrožlutém provedeni. Náš úředníček premiér, který v životě opravdu nepracoval a který tak senzačně mění názory podle vanutí větru. Pak ta nešťastnice a myslitelka Pekarová, to přece nemyslíte vážně. Žijeme na dluh, zájmy této země jsou na druhé koleji a do toho nesmyslná nařízení a dotace z EU, které křiví zdravou ekonomiku.

Sára Saudková vyhledává horskou samotu. Foto: Archív Sáry Saudkové, se souhlasem. 

Dá se odhadnout, kdy krize skončí?

Až nastoupí zdravý rozum.

Lidé, kteří vás znají, tvrdí, že jste rozený neklid a neustále vymýšlíte nové věci, projekty a podobně. Na čem pracujete letos?

Nemám ráda výraz projekt. Dnes jakoby se člověk bez projektu a koncepce ani nenadechl. Já si zkrátka fotím pořád ten svůj svět, kde ožívá moje představivost, moje zážitky a emoce. A hrají v něm obyčejní lidé, jako jsem já i vy, moji kamarádi, rodina. To jsou mí modelové. Ano, ten vnitřní neklid a nálož energie a fantazie mě žene pořád dál. A když zrovna nefotím, píšu knihy. Nevidím v tom velký rozdíl. Jen se místo obrazů vyjadřuji slovy. Princip je stejný. Chce to strhující příběh, živé emoce, uvěřitelné osoby. Zrovna mám rozepsaný další thriller.

Kolik se během roku urodí vašich nových fotografií?

Dávno to nepočítám. Nemám žádný plán nebo rozpis. Fotím nárazově, když se sejde čas a model a téma a neposedná chuť fotit. Musí si to sednout, pak cítím ten neklid a trochu i nervozitu a vím, že to bude dobré.

Vybíráte témata snímků nárazově nebo je všechno věcí náhody?

Pokaždé vím, co chci fotit. Bez nápadu bych si nedovolila nikoho k sobě zvát a pak se před ním rozpačitě drbat ve vlasech se slovy: „A nenapadá tě něco?". A zároveň nechávám pootevřené dveře náhodě, okamžitému nápadu. To mám nejraději. To kouzlo nečekaného. Ten záblesk, kdy zavoláte na model, ať zůstane, jak je a drží polohu, protože tak vznikají nejlepší fotky.

Píšete knihy pro děti i pro dospělé čtenáře. Šlo spíš o náhodnou tvorbu, nebo se této činnosti budete věnovat trvale?

Nevěřím na náhody. Ono to k psaní přirozeně spělo. Mám za sebou napůl autobiografický román, pohádky, dva kriminální thrillery, dva psychothrillery, povídky a teď zrovna píšu hned dvě knížky. Jen potřebuji nad sebou bič, který mě donutí ty rukopisy konečně už odevzdat. Kniha se totiž musí poctivě vysedět a já jsem značně neposedná.

Bude se umělecké tvorbě věnovat i některé z vašich dětí?

Uvidíme. Dceruška od mala náruživě kreslí a nastupuje do Plzně na Západočeskou univerzitu na obor animace. Nechávám dětem volná křídla, ať se najdou v tom, co je nejvíc těší. Kluci zřejmě půjdou jiným, technickým směrem.

Sára Saudková se nejlépe cítí v horách. Foto: Archív Sáry Saudkové, se svolením.

Ráda prý vaříte. Jakou vaši specialitu vaše děti a choť nejvíc ocení?

To je pro mě novinka, že ráda vařím. Spiš ráda jím. Ale vaření se nevyhýbám, jen k němu přistupuji svižně a jednoduše. Jídlo je ideálně do 15 minut hotovo. A všem to chutná, to je zásadní. Netrávím u sporáku hodiny. Dceruška nadšeně vyvařuje, tak toho s chutí využívám coby strávník.

Odjíždíte na dovolenou. Kde ji budete letos trávit?

Cestuji průběžně, sama nebo s dětmi, potřebuji provětrat celou smečku. Mě cestování v horách nabíjí energií. Přitahuje mě sever, tak jsem si dopřála Faerské ostrovy, Madeiru, Norsko a teď Finsko. Ale jsem šťastná i u nás, ráda se vracívám do Jeseníků nebo Jizerských hor. A když si vyrazím doma na špacír do lesa, už víc nepotřebuji.

Dáváte přednost výletům do divočiny, hor a stepí, nebo jste raději na pláži a užíváte pohodlí, slunce a mořské vody?

Od dovolené čekám, že si vyčistím hlavu. Naberu od ní krásné zážitky. Fyzicky se příjemně unavím. Poznám nové lidi. Nové kopce. Nové země. Strávím čas s nejbližšími jinde než obvykle. Vypnu a zároveň žiju. Na pláži bych uhynula nudou a horkem. Potřebuji chodit a ideálně tam, kde je víc stromů než lidí a kde je v létě nanejvýš 15 stupňů. Zkrátka hory, chlad a samota, to je můj živel.

Fotíte i na dovolené, nebo aparát odkládáte a totálně se oddáte relaxaci?

Kdepak, netahám s sebou fotoaparát. Je navíc dost těžký a nepraktický. Vychutnávám si volnost a pohyb, hltám všechno očima. Všemi smysly. Potřebuji jen pohorky.

Sára Saudková vystavuje v Hluboké. Foto: Archív Sáry Saudkové, se svolením.

Každý rok máte několik výstav. Kde právě probíhá aktuální výstava, kolik zde návštěvníci najdou snímků a jak dlouho potrvá?

Koncem července jsem zahájila výstavu fotografií v Hluboké nad Vltavou, bylo to v galerii NAGA. Moc hezké místo v centru. Výstava potrvá do 5.zaří a nabízí průřez tvorbou až po nejnovější snímky, které tu zažívají premiéru. A 14. září odletím na vernisáž do Ženevy, kde už po několikáté vystavuji v galerii Krisal.