Slunce, seno, hrůza. Proslulá restaurace v Hošticích nás vykolejila

03. 10. 202506:37
3 min. čtení
Slunce, seno, hrůza. Proslulá restaurace v Hošticích nás vykolejila
foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Hostinec u Miluny v čase oběda, září 2025

REPORTÁŽ: Troškova filmová trilogie Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika je jedinečná a nenahraditelná. Scénář vznikl ve spolupráci s Petrem Markovem a řada postav nejen zlidověla, ale stala se doslova součástí našich životů.

Nejen díky častým reprízám, ale především díky nezapomenutelným protagonistům. Stačí připomenout Helenu Růžičkovou, tehdy mladého Pavla Kikinčuka, Veroniku Kánskou, ale i Martina Dejdara, Oldřicha Kaisera, Jaroslavu Kretschmerovou či Jiřího Lábuse.

Společným jmenovatelem celé série jsou bezesporu Hoštice u Volyně. Malebná obec na Strakonicku má na mapě českých filmových míst své nezastupitelné místo. Naše redakce ji až do září překvapivě nenavštívila. Rozhodli jsme se to napravit a kromě Hoštic jsme během cesty projeli i Kvildou, Strakonicemi a několika dalšími místy. Výsledkem bude série tří reportáží. Ta dnešní se zaměřuje na šok a překvapení, které jsme zažili v místním Hostinci u Miluny.

Servírku Miloslavu Ratajovou, přezdívanou Miluna, ve filmech ztvárnila Petra Pyšová. Šlo o její nejslavnější roli.

Krátce předtím, než jsme do lokálu vstoupili, nás pohltila atmosféra návratu o desítky let zpátky. Farář Otík, živočichář Béďa, tlustý Josef, Keliška… Však to znáte. A kdo Hoštice dosud nenavštívil, tomu cestu rozhodně doporučíme.

Jaká menšina je vám nejsympatičtější?

64%
23%
4%
9%
0%
celkem hlasovalo 15290 hlasujících
Potvrďte, že nejste robot

A teď k podstatě.

Četli jsme spoustu článků o turistickém náporu, který je pro obyvatele obce mnohdy až nepříjemný. I my jsme se obávali davů. Zvolili jsme proto všední den, čtvrtek, kolem poledne. Pravdou byl úplný opak. Hostinec u Miluny byl v čase oběda zcela prázdný.

Pocit, jaký jsme měli po otevření dveří, hraničil s hrůzou. Ticho, klid, nikde ani živá duše. Po pár okamžicích jsme si zvykli a začali si všímat detailů. Stěny zdobily filmové fotografie, prostor byl pečlivě uklizený, stoly připravené a jídelní lístek překvapivě bohatý. Nabízel například moravského vrabce s bramborovým knedlíkem, gulášovou polévku, vepřový steak s pepřovou omáčkou, hoštický vepřový guláš, smetanové těstoviny s kuřecím masem, smažený sýr, vepřový řízek nebo plněný paprikový lusk. Ceny se pohybovaly mezi 150–250 korunami. Venku na tabuli navíc stálo upozornění na víkendové speciality: srnčí guláš, svíčkovou nebo pečené koleno.

Jídlo bylo vynikající a restauraci samotnou nemůžeme v ničem kritizovat. Polední prázdnota v nás ale zanechala hluboký dojem.

Je jasné, že v létě vypadají Hoštice jinak, turistů je víc, ovšem v tichu prázdné místnosti jsme si na to vzpomenout nedokázali. Převládla lítost.

Ta se každopádně brzy vytratila, když jsme vyrazili do terénu a dali se do řeči s místními. Ti nám připomněli, že jejich nejsilnější vzpomínka na natáčení se týká otce Martina Dejdara, na Vlastimila Dejdara. O něm se rozepíšeme v dalším článku.

Tagy

Speciály

Aféry & zločiny
Příběhy zapsané do mapy