„Sociální sítě od 15 let?” herečka a influencerka Kadeřávková se vyslovila k citlivému tématu

ROZHOVOR: „Sociální sítě od 15 let? Je to dobře, protože z mého pohledu je to tak, že čím později, tím lépe. Já jsem začínala asi ve čtrnácti, patnácti letech, to je asi věk, kdy už člověk trochu dokáže posoudit, co je v pořádku sdílet, co si brát k srdci od ostatních online a co neřešit. Stejně jsou ale sociální sítě plné negativních věcí,“ říká herečka a influencerka Anna Kadeřávková v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.

Souhlasíte s tím, jak mnozí říkají, že vaši kariéru nastartoval seriál Ulice?

Určitě to bylo na začátek velice důležité, protože jsem tam začínala v šestnácti letech a dalo mi to veřejnou popularitu. Byla jsem novácká tvář, což mi dalo hodně, protože si mě televize potom hýčkala a začala jsem být vidět. Souhlasím tedy.

Jaké to bylo, když vás v šestnácti letech najednou na ulici začali poznávat lidi? Některým hercům prý senioři na ulici přisuzovali reálné postavy.

Několikrát se mi to stalo také, ale měla jsem tam pozitivní roli, tudíž jsem byla oblíbená. Připomenu, že jsem měla roli, kdy byla moje postava šikanovaná, spousta lidí se mě tedy na ulici zastávala a měla pochopení, což je ta lepší varianta. Pro mě to bylo příjemné, když jsem začala být známá, protože to byl vždy můj sen. Nikdy jsem to nevnímala jako nic negativního.

Tlak médií vám nikdy nebyl nepříjemný?

Nikdy to nebylo do takové míry, abych si řekla, že to za to nestojí.

Jak moc velkou úlohu hrají ve vašem životě sociální sítě?

Velkou. Na sociálních sítích jsem denně, je to můj job a součást kariéry. Řekla bych, že dnes to jde ruku v ruce s herectvím, je to pro mě výhoda.

Hodně se řeší politické téma, že by mohly být sociální sítě zakázané pro děti do patnácti let. Zaznamenala jste to? Souhlasíte s tím?

Zaznamenala jsem to. Za mě je to asi v pořádku. Aby dítě nebylo do patnácti let na sociálních sítích, je v pohodě, naopak je to dobře, protože z mého pohledu je to tak, že čím později, tím lépe. Já jsem začínala asi ve čtrnácti, patnácti letech, to je asi věk, kdy už člověk trochu dokáže posoudit, co je v pořádku sdílet, co si brát k srdci od ostatních online a co neřešit. Stejně jsou ale sociální sítě plné negativních věcí, a proto zopakuji svůj názor, že čím později, tím lépe.

Negativní věci na internetu vnímáte i vy?

Ale ano, i když naštěstí nejsem nějak kontroverzní, tudíž nemám žádné šílené hejty, ale samozřejmě se vždy někdo a něco najde. Není to nic, co by mi nějak ubližovalo.

Pojďme k vaší herecké kariéře. Máte nějaké novinky?

Mám novou agentku. Dva roky jsem byla sama bez manažerky a agentky, teď mám konečně někoho, kdo nade mnou má ochranná křídla. Doufám, že se dostanu k nějaké hezké roli. Aktuálně nemám nic, co by bylo jistého, nabídku jsem nedávno odmítla, protože se mi to nelíbilo.

Vysněnou roli máte?

Mám ráda seriál Bridgertonovi, obecně se mi líbí dobové věci. Ne jenom kvůli kostýmům, ale i kvůli tomu, že je tam trochu jiná mluva, je to takové honosné, aristokratické, v něčem takovém bych si určitě chtěla zahrát. Jednu princeznu už mám za sebou, ale líbilo by se mi něco dalšího. Vždy jsem si také říkala, že bych si chtěla vyzkoušet horor a něco podle skutečné události.

Když dostanete nabídku, co je pro vás důležité?

Vždy mě zajímá, co to dělá za produkci, jací tam jsou herci, což hodně o projektu napoví, ale nejdůležitější je přečíst si scénář a zjistit, jestli je to něco, co by mě oslovilo jako diváka, nebo z toho křičí, že to bude kravina. Kraviny mohou být občas super, sama miluji romantické komedie, ale pak tam jsou projekty, kde cítíte, že nechcete být součástí.

Romantické komedie, dobovky, co dále ráda sledujete?

Holčičí filmy, hodně mě baví seriál Sex O'Clock, což je studentský seriál. Líbila se mi i jeho zahraniční verze, kde hodně hrají studenti. Zmíním i Euforii ze studentského prostředí, protože je to podle mě téma, které se hodně přeskakuje. Točí se pořád nemocnice, vraždy, dramata, ale gen Z má přitom také hodně co nabídnout.

Amerika tohle dělá častěji.

Ano, Amerika to dělá hodně, my skoro vůbec, což je škoda.

Umí to vůbec Češi?

Myslím si, že kdyby se do toho pustil někdo, kdo to umí, zmíním Adama Sedláka, který dělal Banger s Adamem Mišíkem, tak to může být fajn. Někteří lidé v Česku na to náhled mají, akorát jich není mnoho. Když se toho zhostí někdo, kdo to neumí, je to průšvih. Možná by to chtělo dát víc prostoru lidem, kteří mají šťávu.

Máte za sebou role v zahraniční produkci. Jak je na tom česká kinematografie v porovnání se světovou?

Co se týká mě, jako herečky, česká a zahraniční produkce je samozřejmě velmi rozdílná. Hlavně finančně, což neznamená jenom můj honorář, ale obecně rozpočet filmu, což je viditelně poznat na kvalitě i množství lidí, kteří na tom pracují. Zahraniční věci jsou obrovské, Česko je menší, ale my jako Češi umíme takové to za málo peněz hodně muziky. I když máme rozpočty menší, velmi často to dokážeme udělat hezky. Děláme dobré dobovky a věci podle skutečných událostí, takové ty dramatické, to dělají Češi opravdu velmi dobře.

Byla role v zahraničních projektech zážitek?

Ano, vždy jsem si to užívala. Cítíte se opravdu jako americký herec, máte úplně jiný servis, je to luxus, jdou vám hodně vstříc a místo sebe máte člověka, který má stejnou výšku a proporce jako vy, a on před tou kamerou všechno nazkouší za vás. Vy pak jdete jen podat výkon, nikde v zimě nemusíte mrznout, aby si kameraman vyzkoušel ostrost. Tohle v Česku neexistuje.