foto: Wikimedia Commons, David Sedlecký, k užití pro média/Jiřina Bohdalová
ARCHIVY STB: Jak už PrahaIN.cz napsala, redakce se dlouhodobě zabývá komunistickým režimem za pomoci Archivu bezpečnostních sborů. Snažíme se nacházet okamžiky, které dějinami prošly bez povšimnutí a které nějakým způsobem souvisí s osobnostmi veřejného života, komunisty a Prahou.
Herečku Jiřinu Bohdalovou mnozí pokládají za národní poklad. Na obrazovkách se objevuje desítky let. Vypsat všechny její role, to by stálo za samostatný článek. Z filmografie zmiňme alespoň snímky Madla zpívá Evropě, Až přijde kocour, Pěnička a Paraplíčko, Ucho, Fany nebo Jezerní královna. Jiřina Bohdalová rovněž provází hlasem už několikátou generaci: Rákosníček a Pohádky z mechu a kapradí by si bez ní málokdo představil.
Jenomže byly chvíle, kdy jí do smíchu nebylo. Hovoříme o padesátých a šedesátých letech minulého století. Na tomto místě musíme zmínit, že z dostupných dokumentů, které redakce studovala, ani v jednom případě nevyplývá jakékoli udání ze strany Jiřiny Bohdalové. Že by kdy donášela na své kolegy? Nic takového.
Tuto větu potvrdil i archivní záznam, který PrahaIN.cz nalezla v sekretariátu bývalého I. náměstka socialistického ministra vnitra Jana Záruby. V něm se totiž explicitně popisuje snaha tajné policie o spolupráci s výraznou osobností umělecké scény. Marná snaha, musíme dodat.
„Po prošetření jmenované a celé rodiny bylo dne 10. 2. 1959 přikročeno majorem Oplíštilem k jejímu získání ke spolupráci formou postupného připoutávání,“ stojí v archivním záznamu. Postupné připoutávání znamenalo jediné: zástupci represivního režimu s osobou navázali styk a snažili se proniknout do její hlavy. Obvykle to končilo podáním ruky a klasickým informováním, tedy udáváním. U Jiřiny Bohdalové soudruzi narazili.
Psali jsme
ARCHIVY STB: Jak už PrahaIN.cz napsala, redakce se dlouhodobě zabývá komunistickým režimem za pomoci Archivu bezpečnostních sborů. Snažíme…
Dcera, matka, otec
„Do současné doby s ní bylo provedeno pět schůzek. Poslední schůzka byla 12. 6. 1959. Při schůzkách se snažila o přerušení styku s pracovníky MV a na ujednanou schůzku 19. 8. 1959 se nedostavila,“ doplnil záznam, který putoval na socialistické vnitro. Tím ale anabáze celé rodiny nekončí.
Špiclové se pustili do dalšího vytěžování okolí.
Protože herečka odmítla spolupráci, hledali nejprve její blízké. Narazili proto na vztah s dirigentem Posledním. I na něm si vylámali zuby. „Je to reakční živel, vyakčněn (vyhozen, pozn. red.) z vysoké školy,“ uvedli.
A tak zbyla nejcitlivější oblast. Dcera Simona (Stašová, *1955) byla ještě příliš malá, proto se vydali sledovat Bohdalové maminku Marii. Také v tomto případě hledali slabinu. „Její matka Marie nemá v bydlišti dobrou pověst, vysedává často v hostinských podnicích, má udržovat styky s muži a nepečuje správně o výchovu,“ uvedli. Důkaz? Příslušníci politiky jedné strany žádný nepotřebovali.
K Jiřině Bohdalové pak přidali následující:
„Její způsob života je veden tak, že vyhledává společnost, která by za ni zaplatila výlohy spojené s návštěvou různých mejdanů a nočních podniků.“
Doplňme, že hereččin otec František Bohdal byl v roce 1957 zatčen za ukrývání agenta „nepřátelské rozvědky“, jak uvádějí zmíněné záznamy socialistického vnitra. Ve skutečnosti pomáhal někdejšímu ministru spravedlnosti Ladislavovi Karlovi Feierabendovi k emigraci. Dostal patnáct let, neboť se netajil svou nenávistí ke státnímu zřízení a představitelům strany a vlády. Ve Valdicích byl podle archivních záznamů mnohokrát kázeňsky trestán. Dcera Jiřina za něho podle tajných zpráv vždy bojovala, posílala mu balíčky a kdykoli to šlo, tak jej navštěvovala.