foto: ČT, se svolením/Jiří Hrzán v seriálu Byl jednou jeden dům
ARCHIVY STB: Poslední rolí Pavla Landovského v Činoherním klubu byl na konci sedmdesátých let minulého století Foma Kukujev ve hře Vlk Leonida Leonova. Poslední rolí Martina Štěpánka v Činoherním klubu byl na konci sedmdesátých let minulého století kronikář ve Strýčkovu snu F. M. Dostojevského.
Oba kusy režíroval Ladislav Smoček. V hereckém ansámblu těchto her se tehdy výrazně projevili například Josef Somr, Jiří Hrzán, Miluše Šplechtová, Jiří Zahajský nebo Blanka Blahníková.
Co se dělo na pódiu, diváci věděli a viděli.
Co bylo za oponou, o tom neměli ani tušení.
Dění odhalily nenápadné zmínky ve spisu Pavla Landovského, jež na herce tehdy vedla komunistická StB pod číslem 708542. PrahaIN.cz se materiály dlouhodobě zabývá. Dnes se budeme věnovat záznamu z května 1976. Šlo o shrnutí situace v Činoherním klubu poté, co nebyly obnoveny smlouvy hercům Landovskému a Štěpánkovi.
Tajnou policii o dění uvnitř divadla informoval zdroj. Informace přinesl zatepla, 19. května, druhý den po hádce. Důvodem pro neobnovení smlouvy Pavla Landovského měl být jeho nevhodný způsob života. A také kázeňské prohřešky. U Martina Štěpánka byla situace jiná. Tehdejší divadelní ředitel Jan Budlovský s ním počítal. Okolnosti nikoli.
Socha herce Jiřího Hrzána u gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře. zdroj: commons.wikimedia.org, se svolením pro média.
Informátor je spolehlivý
Po oznámení ukončení spolupráce se mezi vedením a herci strhla ostrá diskuse. Ačkoli se jednalo o náročný okamžik vyžadující lidskou odvahu, proti konci kariéry svých kolegů vystoupily hned tři osobnosti: Josef Somr, Libuše Šafránková a Jiří Hrzán. Somrovi tehdy bylo dvaačtyřicet, Šafránkové teprve třiadvacet a Hrzánovi sedmatřicet let. StB měla autentický přepis všech slov.
Somr vystoupil s tím, že „dál už to nemůže poslouchat“. Svou smlouvu ovšem podepíše. „Jinak bych se neuživil,“ uvedl. Policejní informátor doplnil, že Somr použil výrazné gesto i tón a dodal, že herec „podepisuje s největším odporem“, čímž ještě zdůraznil nesouhlas proti postihu Štěpánka s Landovským.
Slovo si poté vzala Libuše Šafránková. Umělecký kolektiv musela zaskočit. Pronesla totiž, že jsou „všichni parta a jako parta by měli společně odmítnout podpis také oni“.
„Bylo to zcela zjevně předem připravené,“ hlásil policejní informátor.
Pavel Landovský. Foto: Jan Rychetský pro PrahaIN.cz
Zaujmeme postoj!
A nezapomněl ani na ostrý a provokativní výstup Jiřího Hrzána. I ten se navzdory veselé povaze postavil režimní síle. „Hrzán vystoupil a řekl, že chce interpretovat projev, který si už dříve přečetl na nástěnce v divadle Ateliér,“ poznamenala tajná policie. Pak z něho citoval pasáž, že na vedoucích místech nejen kulturních organizací jsou často lidé bez jakékoli nutné kvalifikace. Hrzán se těmito slovy postavil nejvyššímu vedení státních divadel, což mohlo znamenat jeho konec.
Policisté si zmíněný výstup nenechali líbit. „Opatření bude dohodnuto,“ poznamenali do úředního zápisu s tím, že zvažují možnost umístění nahrávací techniky do útrob divadla.
Závěrem ještě zdůraznili jména, na která se hodlají soustředit. Josef Somr, Libuše Šafránková a Jiří Hrzán mezi nimi nechyběli. „Zpráva je od naprosto seriózního pramene. Dle názoru StB někteří členové Činoherního klubu zkouší, kam až mohou zajít a jak daleko orgány strany tomuto tlaku ustoupí,“ dodal poručík Vaníček. Svým podpisem zprávu odsouhlasil i náčelník odboru Jaroslav Hiřman.
Mezi Hrzánem a Landovským i přesto panovalo napětí. Jak dokládá úřední záznam z června 1976, druhý jmenovaný vyprovokoval vzájemnou hádku, při které Jiřího Hrzána zbil. Ten mu pro změnu přerazil nos.