Šumavská houbička: Les má vlastní internet. A není to žádná pohádka

ROZHOVOR: Dnes už poměrně známá profesionální houbařka prodala tisíce kusů knižního bestselleru, a to bez distribuce do klasických knihkupectví. Zasáhla houbařský národ na tom pravém místě, o čemž svědčí její sledovanost na sítích. Je nejen zapálenou milovnicí přírody, ale také člověkem, pro něhož „spolupráce funguje lépe než boj“. Nic nedokáže dělat bez úsměvu. Sbírá houby celoročně a o každé návštěvě lesa informuje své publikum. Její vášeň ji zároveň živí.

Kdy a jak ve vás uzrálo přesvědčení věnovat se výhradně houbám a jejich osvětě?

Vzniklo to nenápadně. Nejdřív to byl koníček, pak vášeň. Najednou jsem si uvědomila, že se z toho stala práce. Houby mě chytly v době covidu a už nepustily. Dávala jsem jim čím dál víc času, energie i pozornosti. Postupně přišel moment, kdy mi došlo, že tomu chci dát šanci naplno. Dnes je to moje hlavní náplň a mám radost, že to, co dělám s láskou, se mi vrací nejen pocitově, ale i finančně. To je pro mě obrovská motivace pokračovat dál.

Co pro vás houby znamenají?

Upřímně? Radost, klid a trochu terapie zdarma. Jsou to parťáci, díky nimž se pořád učím něco nového. Někdy mě zpomalí, jindy nakopnou. A hlavně, nikdy se s nimi nenudím. Každý les, každé roční období je jiné. Houby jsou pro mě připomínkou, že když člověk dělá věci poctivě a srdcem, dává to smysl.

Co houby znamenají obecně pro člověka a pro přírodu?

Houby jsou tak trochu neviditelní hrdinové lesa. Drží ekosystémy pohromadě, propojují stromy, přenášejí živiny i informace. Dnes se tomu říká lesní internet a věda postupně potvrzuje, že to není žádná pohádka. Pro člověka jsou houby potravou, lékem i učitelem. Ukazují nám, že spolupráce funguje lépe než boj.

Jak se daří vašim obchodním aktivitám?

Daří se jim stejně jako houbám v lese. Nejdřív jsem tomu dávala čas a energii, vše zadarmo. Dnes jde o smysluplný projekt, který mě živí, což mi umožňuje věnovat se houbám ještě víc do hloubky a tvořit nové produkty značky Šumavská houbička. Psaní knih, vytváření léčivých doplňků z vitálních hub a dalších produktů mě ohromně baví a neumím si představit, že bych pořád „jen“ sbírala houby. Pořád to ale beru tak, že radost musí být na prvním místě. Jakmile by zmizela, zmizel by i smysl celé mé houbové cesty.

Jaké jsou reakce lidí na vaši osvětu? Máte i nějaké negativní?

Většinou velmi hezké. Lidé mi píšou, že díky mně vidí houbaření jinýma očima a najednou sbírají mnohem víc hub. To je pro mě ta největší odměna. Občas se samozřejmě objeví i někdo, komu takzvaně stačí hříbek do smaženice. To je v pořádku, každý máme k houbaření jiný vztah. Já si jedu svou cestu celoročního houbaření, snažím se ji dělat s úsměvem a zlákat k ní co nejvíc lidí.

Na videích a fotkách se neustále usmíváte. Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Být v souladu sama se sebou. Rodina, zdraví, pohyb, les, rovnováha mezi prací a odpočinkem. A hlavně pocit, že nedělám věci jen proto, že se mají dělat, ale proto, že mě baví. Úsměv pak přijde tak nějak sám.

Co byste dělala, kdyby houby najednou zmizely z našeho světa?

To by byl průšvih nejen pro mě, ale pro celý svět. Asi bych dál dělala to, co dělám teď. Propojovala lidi s přírodou a láskou k pohybu. Protože houby jsou sice moje téma, ale to hlavní je vztah k přírodě, k tomu dělat něco s vášní a zápalem, ať už je to cokoli.

Lucie Drozdová, vulgo Šumavská houbička (17. prosince 1991) ze Sušice, je blogerkou a influencerkou „posedlou“ láskou k přírodě, lesu a zejména k houbám. Jeden z českých „národních sportů“ byl původně její zálibou, zhruba před pěti lety se ale stala doslova profesionální ambasadorkou lesa, Šumavy a houbaření. Houby sbírá a vypráví o nich na svých webových stránkách a sociálních sítích celoročně – nejen v letní a podzimní sezóně, kdy naprostá většina lidí sbírá především hřiby, lišky a masáky. Provozuje kanály Šumavská houbička a Šumavská houbička v kuchyni, internetový atlas houbickavlese.cz a foodblog houbickavkuchyni.cz. Je autorkou knižní kuchařky, v níž představuje 107 receptů houbařských pochoutek.