Super vztah s Růčou, Plekanec mi chybí... Novinář NHL exkluzivně

19. 10. 202205:19
Super vztah s Růčou, Plekanec mi chybí... Novinář NHL exkluzivně
foto: Archiv Zdeněk Matějovský/Zdeněk Matějovský

V první části rozhovoru se Zdeňkem Matějovským, kanadským novinářem českého původu, který se zabývá kanadsko-americkou NHL jsme vás seznámili s jeho cestou za oceán do emigrace, s tím, jak se dostal k novinařině. Kromě dobrodružných zážitků ale jeho kariéru vždy lemovala i přátelství slavných hokejistů, které si získal svým novinářským stylem i svojí povahou. Ve druhé části vám dáme proto nahlédnout i do těchto vztahů, z nichž mnohé přerostly v kamarádství.

Minule jsme končili tím, jak přišel do Montrealu Martin Ručinský. Říkal jsi, že to nebyl jen profesionální vztah sportovec - novinář, ale něco víc?

S Martinem jsem zažil krásných sem sezon, které v Montrealu strávil. Byl to on, kdo mi pomohl dostat se do zákulisí NHL. No a potom, co Češi vyhráli zlato v Naganu, požádal jsem ho, zda by nemohl s medailí přijet do Sedlice, odkud pocházím. Dodržel slovo a zlato z OH se podívalo do mého rodného městečka. A s nim přijel i Jirka Šlégr a byla to tehdy senzace pro celé okolí. Lidi se ptali, jak je možné, že se zlatá medaile nepodívala do větších měst. Ono to bylo pravě tím, že jsme s Růčou opravdu měli super vztah…

Další na řadu musí přijít Tomáš Plekanec. Ten strávil v Montrealu spoustu let a odehrál tam spoustu zápasů. S ním byl asi ten vztah také spíš kamarádský?

To byl dá se říct rodinný příslušník. Ten tam vlastně vyrostl, přišel jako 18letý a strávil tam neuvěřitelných patnáct sezón. Pro mě bylo úžasný tam někoho takového mít. To kamarádství nám vydrželo až doteď, kdy už je Tomáš řadu let v Čechách. Tomáš byla moje perfektní spojka s hokejem i mimo něj. Moc mně teď chybí…

Další, kdo mě napadá z českých hokejistů, kteří působili v Montrealu, je Roman Hamrlík, na něho máš taky nějaké vzpomínky, které za to stojí?

Romana jsem znal už z Tampy, Islanders a Edmontonu. Na co ale nejradši vzpomínám, je jeho rozlučka s kariérou. Jednou večer mi volal a povídá: Zdeňku, já  chci pověsit brusle na hřebík, co bys mi jako novinář poradil? Jak to nejlíp udělat?

Já mu řekl, aby to udělal veřejně, nemá smysl odejít potichu. Odehrál tam asi 1000 zápasů, tak proč ne... Udělali jsme to u nás v Chambly, čemuž se všichni divili, asi jako když jsem tenkrát přivedl vítěze z Nagana do Sedlice. Tam jsme udělali tiskovku a jeden kanadský novinář ke mně přišel a povídá: Zdeňku, zítra tady hraje Edmonton, vezmi tam Romana. A já mu řekl, že to je super nápad zkusit udělat Romanovi rozlučku zrovna při zápase dvou týmů, za které odehrál nejvíc zápasů.

Jak to dopadlo?

Šel jsem za Romanem, že to uděláme na tom zápase, ale jemu se nechtělo. Měl strach, jak to dopadne, jestli mu vůbec lidi zatleskají a tak... nakonec jsem ho přesvědčil a dobře jsem udělal.

V půlce zápasu najednou hlasatel oznámil, že Roman Hamrlík ukončil svoji bohatou kariéru. Objevil se na kostce nad ledem, lidi vstali a fakt dlouho mu tleskali, hráči klepali hokejkama o led, tleskali i rozhodčí. Prostě paráda, dojemný okamžik a Roman vůbec nevěděl, co má dělat. A byl z toho úplně mimo. Hned ráno v šest mi volal, že na to pořád musí myslet a moc mi děkoval. To bylo fajn.

Jak tě poslouchám, nemůžu se zbavit dojmu, že i když jsi to neměl nikdy úplně jednoduché a stálo tě to spoustu úsilí, tak když bylo fakt zle, pomohl někdo shora nebo paní Štěstěna? Emigrace, příchod Martina Ručínského, pak tady byl 15 let Tomáš Plekanec... Vždycky, když to vypadalo, že budeš bez práce, zasáhl osud. Jako třeba teď v opravdu překvapivém draftu, kdy do Canadiens putuje slovenská vycházející hvězda Slafkovský.

Asi na tom něco bude. Na začátku jsem si stěžoval, že tady v Montrealu nemám Čecha a s příchodem Martina se to otočilo. Spolupracovat s Tomášem bylo super. Pak Roman Hamrlík, Jarda Špaček... samí super hokejisti a hlavně super lidi, kamarádi.

Nejvíc mi ale pomohlo, že jsem začal dělat pro NHL. Šel jsem do toho s jedním Rusem, ale ten brzy na to umřel na rakovinu. Tak to zbylo na mne a já o tom nic nevěděl. Tak mě pozvali na nějaké školení do New Yorku a tam to do mě nalili. Já měl hlavu jak pátrací balon - grafika, stříhání reportáží, všechno... Ale musel jsem to dát.

Zvládnul jsi to?

Sednul jsem k tomu a něco sestříhal a dařilo se to. Říkám si OK, ono to půjde. Pak jsem měl jel na trip do Los Angeles. Něco jsem sestříhal, poslal na NHL a jel na letiště. Tam jsem kouknul na mail, kde stálo Zdeňku, takhle ne, tohle nepůjde. Tak to jsem se skoro sesypal, ale vzpomněl jsem si, že jsem poslal dvě části, tak ještě cestou do toho letadla jsem jim to připomněl, jestli viděli obě.

Pak jsem nasedl do letadla a po přistání v LA na mě čekala odpověď Zdeňku, to je přesně to, co chceme, paráda! Takže takhle jsem začínal dělat pro NHL, což je jednak strašně zajímavé, náročné, ale nebudu zapírat, že finančně dobré.

Tím se ale zase vracím k tomu Slafkovskému.

Abych řekl pravdu, tak jsem to jméno předtím ani moc neznal. Kvůli covidu se pořádně nejelo ani na MS dvacítek, tak jsem ho neregistroval a najednou se objevil na draftu. Všichni říkali, že Slafkovský jako jednička do Montrealu nepůjde, že ho vezme New Jersey. Když jsem tam šel, potkal jsem jednoho známého, starého zkušeného odborníka, bývalého trenéra NHL Pierra McGuierra a ptám se ho, jak to vidí. On s ledovým klidem řekl, buď v klidu, do Montrealu jde Slafkovský. To mi zvedlo náladu a řekl jsem to i dalším kolegům, ale všichni nad tím jen mávli rukou, že je to nesmysl.

A nebyl.

No jasně! Když pak řekli, že je to opravdu Slafkovský, vyskočil jsem a řval radostí. Pro zbytek stadionu to byl šok. Ale brzy se oklepali. A já byl rád, že zase bude v Montrealu někdo, o koho bude u nás a na Slovensku obrovsky zájem. Ale kdo ví, možná ještě dorazí Jan Myšák, to Litvínovák a ten má taky dobře našlápnuto.

Co je pro takového „mlaďocha“, který nakoukne do NHL, nejdůležitější? Pokora, drzost? 

To je těžký. V Kanadě bylo jednu chvíli přibližně půl milionu žáčků a z každého chtěli rodiče mít hvězdu. Pak to ale odpadává, přijde dorost a draft. Tam se dostanou jen ti nejlepší.

To ale neznamená, že tě vyberou a když tě vyberou, že se prosadíš. Já si vzpomínám, že jednou mi kolega říkal příběh, že draftovali nějakého hráče a ten při svém prvním střídání dal hned gól. Kroužil pak před střídačkama a křičel Johny, Johny je tady a zůstane! A už si nezahrál. Takže i se sebevědomím opatrně.

Ctižádost je základ a taky sebevědomí, ale ne moc... Důležitá je i pokora. Soutěživost. Vytrvalost. Je toho spousta. A trenéři toho hráče ze začátku testují a úmyslně ho vystavují diskomfortu, stresu, nejistotě a čekají, jak se bude chovat, jak to zvládne.

Je toho součástí farma?

To je jeden ze základů. S tím se právě setkal ve velké míře i Pleky. Toho tam hodně vykoupali, ale vydržel to a koukni, kam to dotáhl. Člověk si asi musí říct, že se jim na něm něco nezdá, že na sobě musí o to víc pracovat a pak to dá.

Jak to vidíš s návratem, máš k Čechám ještě pořád stejný vztah?

Já tady mám rodiče a bráchu a moc rád sem jezdím. Manželka je taky z Čech, dceři se tady líbí, umí česky tak, že nepoznáš, že je cizinka. Mám to tu moc rád. Jak pořád všude cestuju, skoro každý týden v sezóně lítám přes celé Státy a Kanadu, z tepla do zimy, samé letiště, taxi, hotel... tak si pak nejvíc odpočinu v té Sedlici, tam je mi fajn. Přijdu do hospody Na Velké, dám si pivo a mám klid.

Splnil se ti sen?

Bezpochyby. Když se člověk rozhodne ke kroku jako já, chtěl by, aby se mu to, o čem snil, splnilo. Znám i spoustu lidí, kterým to nevyšlo tak, jak si přáli. Já musím říct, že jsem si splnil svoje přání a touhy. Procestoval jsem celý svět a měl možnost celý svět ukázat i rodině. Díky mojí ženě Ivaně mám skvělé zázemí a s dcerou Laurou, která je narozená v Kanadě, si každý rok užíváme společné cestování. Přes sezónu NHL se totiž moc nevídáme.

Každý by si měl jít za svým snem a nevzdávat se. Toho, že jsem nakonec musel svůj život prožít někde jinde, než jsem se narodil, ale vůbec nelituji. Poznal jsem, jak je svět krásný a poznal jsem, že bez svobody život nadává smysl.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných