foto: Oneplay Sport, se svolením/Petr Svěcený
ROZHOVOR: Sportovní moderátor, komentátor a producent Petr Svěcený v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o svých nenaplněných snech, kariéře, ale také o tom, jak těžké je dostat světové hvězdy fotbalu do Česka. Jeho Tiki Taka se to už povedlo, když v březnu do hlavního města přijel čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů Clarence Seedorf.
Komentoval jste řadu fotbalových zápasů, působíte v předzápasovém studiu, do toho všeho jste s Tiki Taka dokázali vyprodat O2 arenu. Lze vůbec najít v kariéře ještě nějaký nenaplněný cíl?
Jsou to spíš sny. A zároveň je to pro mě motivace, co mě žene dál, protože už mi bylo padesát a já nemám rád stereotyp. Možná proto je to během mého profesního života tak pestré. Pořád hledám nové výzvy. I O2 arena, tahle forma Tiki Taka live před obrovským publikem, nás strašně baví a ukázalo se i před O2 arenou, že je to smysluplné, lidi to baví a na podkladu fotbalu můžeme bavit publikum, to je jedna z motivací, dělat tohle dál. Teď jsme měli Clarence Seedorfa, tak třeba jednou přivést Davida Beckhama, Mourinha a tak dále, těch osobností je spousta. Mám další myšlenky a nápady na dva nové pořady, u kterých bych chtěl, aby brzy spatřily světlo světa. Do toho mě láká spolupráce u filmu, třeba s Petrem Kolečkem nebo Danem Strejcem. Pořád zkrátka hledám svoje cesty.
Zmínil jste Seedorfa, pokračoval jste Beckhamem. Jak je sem dostat? A je to pro ně vlastně atraktivní?
Myslím, že Praha je pro ně atraktivní. Oni to často spojí, Clarence přijel s manželkou, udělají si hezké dva dny ve městě, kde třeba nikdy, anebo dlouho nebyli. Určitě tam hraje strašně důležitou roli osobní vazba, v případě Seedorfa to bylo skrz Marka Jankulovského, dost tomu pomohl a myslím, že bez něj bychom to nedokázali. A pak je to ta klasická motivace ve formě honoráře a nějakého celkového zabezpečení, postarat se o tu hvězdu od A do Z, hotely a servis, co potřebují. Přeci jen jsme pořád braní jako východ Evropy a je to určitě složitější, než kdybychom byli v Paříži nebo Londýně.
Budeme vůbec někdy západ?
Nedokážu říct. Myslím, že to bude těžké, ale ano, třeba za deset, dvacet let se už ty rozdíly smažou. Teď to tak není. Třeba na Clarenci Seedorfovi bylo ale vidět velké a příjemné překvapení, byl velmi překvapen, když viděl O2 arenu. Říkal: „Wow, to přece není akce pro tisíc lidí.“ My jsme říkali, že nevíme, kdo mu to řekl, to nikdy neměla být akce pro tisíc lidí, máme tady jednu z největších hal v celé Evropě. On viděl, že je tam plno, líbila se mu i show, na jeho výkonu na pódiu to bylo vidět.
Zmínil jste další dva pořady. Můžete alespoň něco naznačit?
Nemohu ani naznačit, ale je to zase úplně něco jiného. I v České televizi, kde jsem byl dvacet let, jsem se svým tehdejším parťákem Vojtou Bernatským hledal nové cestičky a výzvy, abych ten profesní život měl pestrý. Snažím se to dělat dál, protože až to nebude, tak půjdu do důchodu.
Vzpomínám na vaše angažmá v Mladé Boleslavi.
Tehdy mě lákalo si to vyzkoušet, protože mám vystudovanou ekonomku, VŠE, kromě toho, že jsem studoval i žurnalistiku. To byla taková fáze mého života, v ČT jsem byl od šestnácti a byl jsem už takový vyhořelý, měl jsem spoustu problémů v osobním životě, se zdravím, bylo toho víc. Vycítil jsem, že musím změnit prostředí. Přišla mi nabídka z vedení Mladé Boleslavi, abych tam šel dělat obchodního ředitele, to se mi líbilo, že poznám fotbal i z druhé strany. Tehdy mě to zlákalo, vyzkoušel jsem si to, pak jsem šel k reprezentaci na svaz, ale během toho zhruba tříletého kolečka jsem zjistil, že moje role je u kamer. Ať už před ní, nebo za ní, z televizního světa jsem potřeboval vypadnout, abych zjistil, že do něj patřím.
V budoucnosti tedy předseda FAČRu asi nebudete.
Ne, ne, tam jsem zjistil, že to není úplně pro mě. A zrovna u FAČRu, a to není vinou jen toho okolí, ale možná i mojí, to není oblast, kde se cítím dobře.
Proč?
Nejsem úplně stavěný být v práci od do. Být denně na šesti poradách, psát z nich zápisy. Samozřejmě jsem člověk, který má rád řád, tabulky, to zažívám i v producentství Tiki Taka live, kde jsem jedním z producentů a hlídám i ekonomické záležitosti, to v sobě mám, ale nemám rád takovou tu totální byrokracii, vyřídit šedesát mailů denně a tak dále, to mi zkrátka nesedí.
Jestli řešíte u Tiki Taka live finance, tak bych měl otázku. Nechci se ptát kolik O2 arena vydělala, nevydělala, ale spíš by mě zajímalo, jestli je finančně udržitelné to tam pořádat na pravidelné bázi, třeba jednou, možná i víckrát do roka?
Nebyla ztrátová, to bychom byli špatní hospodáři, kdyby to při dvanácti tisících lidí bylo ztrátové. Ale člověk to chce dělat dobře, mít krásnou scénu, krásný zvuk, protože při těch problémech, co byly u akcí v takto velkých halách, tak jsem strašně rád, že my jsme problémy se zvukem neměli. Je to nákladné. To samé skladba hostů včetně Seedorfa, ale nejen jeho, zpíval nám tam Marek Ztracený a tak dále. To všechno stojí peníze a nedá se na tom úplně supr vydělat. Je to skvělá zkušenost a nevím, jestli se dá dělat pravidelně. My bychom chtěli, ale musíte nechat lidi trochu oddechnout a nalákat je třeba na to, že přijede za rok další hvězda. Myslím, že s tou roční frekvencí, možná rok a půl, se tahle velká hala dá udělat.