foto: Česká televize. se svolením /Vladimír Kořen
ROZHOVOR: Moderátor, spisovatel a učitel Vladimír Kořen v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o fenoménu pořadu České televize Zázraky přírody, ale také o tom, jak nastupující generaci a jeho žáky ovlivňují mobilní telefony a umělá inteligence.
Zázraky přírody měly nedávno sledovanost přes milion diváků, jak se to poslouchá?
Samozřejmě dobře, protože šestnáct let vysílání je ohromně dlouhá doba. Člověk přemýšlí, jak v té konkurenci uspět. Čísla nám dokazují, že pořad má silnou a věrnou diváckou základnu. Máme z toho radost. Dokonce jsme se stali nejsledovanějším pořadem celého týdne všech televizí, což ani nevím, jestli jsme takový výsledek někdy měli. Všichni tvůrci jsme šťastní, já s Marošem, dramaturgyně Eliška Faeklová, režisér Adam Rezek, Vojta Svoboda a celý produkční tým a samozřejmě ti, co nám s tím pomáhají.
Šestnáct let je opravdu dlouhá doba.
Myslím si, že zrajeme a je to lepší než na začátku. Pochopili jsme, že příroda, věda, fyzika, chemie jsou bezedné nádoby. Ve vědě se pořád něco děje a vyvíjí, tudíž je stále co ukazovat. Samozřejmě nejsme pořadem, který by tu vědu popularizoval úplně do hloubky, to ani nejde vzhledem k širokému diváckému spektru, nicméně ukazujeme aktuální výzkumy a věci, které jsou mimořádné. Nedávno jsme se účastnili natáčení v rámci projektu Zero G - Česká cesta do vesmíru, měli jsme tu čest být mezi studenty, kteří vyhráli možnost vyzkoušet si stav beztíže, to byla jedinečná příležitost a stálo to za to.
Jak vzpomínáte na začátky?
Já jsem byl takový vyjevený kluk ze zpravodajství České televize, které je velmi dynamické a přesné na každé slovíčko. Všechno se ověřuje do hloubky dvakrát, třikrát, člověk je nastavený do takového zpravodajského drilu a Zázraky přírody přeci jenom jsou pořadem, který je zábavný, odlehčený a má jiné spektrum diváků, lidé očekávají něco jiného. V tom samotném začátku jsem tedy možná působil dost toporně a srandovně, ale zaplaťpánbůh za parťáky v rámci našeho týmu, Maroš Kramář je skvělý herec a průvodce, který vysvětluje, co a jak před tolika kamerami, a umí také dobře pracovat v té zábavě.
Vaše láska k přírodě a vědě se rodila až tehdy?
Já jsem to měl odmalička. Byl jsem kluk, který pořád chodil s otevřenou pusou. Rodiče mě a mého brášku Vojtu občas posadili na břeh řeky a nechali nás se tam divit všem těm rybičkám, vážkám, obojživelníkům, kteří tam vedle nás nerušeně žili a my byli takoví pozorovatelé. Na základní škole jsem chodil na astronomický kroužek, hledal jsem paleontologické nálezy v řetenické vápence, je to poznávání odmalička. Nedávno jsem napsal knihu Řeka zázraků, kde tohle všechno popisuji.
A teď na základní škole učíte.
Ano, učím na základní škole u Říčanského lesa, teď už jen na částečný úvazek. Snažím se s dětmi dělat projekty, jako například Zachraň karase, kdy se snažíme zachránit ohrožené druhy ryb. Zkoušíme různé věci.
Mají žáci nadšení pro přírodu? Jak tu generaci vlastně vidíte?
Vidím ji moc dobře, protože jsou to děti dost zvídavé. Děti to obecně mají zafixované, rádi poznávají, a myslím, že učitelé by měli být průvodci, kteří jim nevezmou nadšení z poznávání. Pětkami se to dá snadno měnit, ale když se dětem dá pocit objevování, tak jsou stejně fantastické jako všechny děti v každé době. Oni ten svět chtějí poznávat a rozumět mu. Mám tříletého synka a jako každé děťátko se ptá „a proč?“ a stále chce odpověď. Takhle je to v nás nastavené.
Tudíž u svých žáků nepozorujete jevy, o kterých se dnes hodně mluví? Prý je zajímají jen telefony, hry...
Podívejte se, to je věc, která patří do jejich světa poznání. Telefony jsou věcí, která je naprosto nová, fascinující a může vzbudit závislost či nekritickou důvěru. Svým způsobem tohle můžou i některé knihy a televizní pořady u předchozích generací. Je potřeba s tím umět pracovat. Je to zároveň nový prostor, ve kterém si mohou děti ubližovat mezi sebou. Dřív bylo hodně takových běžných rvaček, já jsem se sám jako klub pral hodně a musel jsem zvládnout vlastní obranu. V současné době to není tak intenzivní záležitost. Ale je tam zase možnost kyberšikany, to je nebezpečné, ale zároveň bych nedal na takový ten mediální obraz. To je vždy zkreslení. Média nám zcela přirozeně nabízejí extrémy, extrémní pohledy. Společnost je mnohem bohatší a řekl bych, že i klidnější. Samozřejmě existují případy, kdy kyberšikana a vztahy dětí jsou drsné, ale už jenom to, že si toho ta média všímají, ukazuje, že je to pod dost velkým dohledem veřejnosti.
Ve Vsetíně jsou ve školách mobily zakázány úplně, je to cesta?
To je věc, kdy českou společnost čeká velká debata. Ve Francii aktuálně už také nebudou moct děti nosit mobil. Odborníci mají různé pohledy. Můj je takový, že mobil může sloužit jako skvělá pomůcka, se kterou se dá pracovat a děti budou muset v informační společnosti zvládat AI a vyhledávání věcí a zároveň k tomu mít kritický odstup. Žákům vypravím případy, jak někteří novináři si do AI zadali rešerši, vyhodilo jim to nesmysly, když se to pak dostane ve velkém médiu ven, tak to je nejen zesměšnění autora, ale může to mít také právní dopady. Snažím se jim ukázat, že je tam potřeba mít kritický odstup. Nicméně je důležité vědět, že závislost na mobilu a sociálních sítích může vzniknout a že děti jsou zranitelné, společnost se musí bavit, jak je chránit. V tomhle mám tedy zatím takový nejednoznačný pohled. Debatě se nevyhneme. Chce to odborníky, psychology či pedagogy, kteří svým odborným pohledem poradí, jak postupovat.
Co už vámi zmiňovaná AI? Bude se za chvíli ve školách používat na denní bázi?
Je to skvělé na zadání písemky (smích). Člověk napíše „napiš mi písemku na lidské tělo pro osmou třídu“ a vyjede to během několika vteřin. Pak to jen překontrolujete, jestli to dává hlavu a patu a nemusíte se nad tím vlastně tolik potit. A druhá strana samozřejmě umí vypracovávat referáty. Je hezké to s dětmi probírat, přiznat to, nedělat z toho tajné věci, ale bavit se o rizicích, protože ona je dost nedokonalá. Je to skvělý jazykový aparát, který s vámi dokáže komunikovat přirozeným jazykem, dokáže vymýšlet i docela kreativní záležitosti, nicméně práce s fakty je ještě docela slabina. Některá tvrzení, která dostaneme, se musí ověřovat z dalších zdrojů.