Tereza Boučková píše scénář k filmu podle knihy Dům v Matoušově ulici. Je to výzva, říká

ROZHOVOR: Na motivy své knihy Indiánský běh napsala scénář k úspěšnému filmu Zemský ráj to napohled. Teď připravuje podklady pro nový snímek podle románu Dům v Matoušově ulici. „Kdyby se podařilo uvést ho v roce 2027, bylo by to sto let od začátku vyprávění o historii domu,“ řekla serveru PrahaIN.cz známá česká spisovatelka a autorka několika bestsellerů.

Jak vás znám, tak žijete v poklusu a stíháte množství práce i aktivit všeho druhu. Jak ze svého pracovního pohledu hodnotíte letošní rok?

Nebyla jsem pracovně nijak činorodá. Jezdila jsem po republice na čtení z románu Dům v Matoušově ulici. Bylo to vždycky moc hezké, protože knihovníci, tedy především knihovnice, jsou naprosto skvělí lidé a čtenáři. A protože nejezdím autem, ale vlaky nebo autobusem, nesu knížky v batohu na zádech. Jo, pár kil váží. A tak jsem začala chodit do posilovny. Zvedám činky, cvičím na strojích. Je to senzační a všem silové cvičení doporučuju.

Vaše poslední kniha Dům v Matoušově ulici vyvolala mimořádnou pozornost a zájem. Logicky se tedy nabízí otázka, čím nás překvapíte příště. Píšete novou knihu?

Zatím žádnou novou věc nepíšu. Pracuju s režisérem Romanem Vávrou na scénáři k filmu podle Domu v Matoušově ulici. Je to výzva, protože film je totálně jiný žánr než literatura. Ale baví mě to. Mám takové výzvy ráda.

Na co se v příštím roce budete především soustředit?

Verzí scénáře bude asi ještě hodně, takže se budu soustředit na tuhle práci. A pak budu doufat, že dojde i k realizaci filmu. Kdyby se podařilo uvést ho v roce 2027, bylo by to přesně sto let od začátku vyprávění o historii domu.

Máte při vašem vytížení vůbec čas si sama přečíst novou knihu, jít na koncert, věnovat se svému choti a soukromí?

Zrovna teď v prosinci se konal moc krásný večer na počest a památku spisovatele Ivana Klímy, který zorganizovala jeho rodina. Bylo tam všechno - zpěv, filmy, čtení. Krásný a silný to bylo.

Máte velké množství přátel, jezdíte po celém Česku na besedy se čtenáři, účastníte se různých akcí. Říká se, že milovníků klasických knih ubývá. Jde o skutečnost, nebo hoax?

Já nevím, jak to se čtenáři je. Ale na čtení chodí většinou starší generace. Když mě nedávno vezla po čtení knihovnice z dětského oddělení v Lovosicích na vlak, říkala, že dětští čtenáři neubývají, ale špatně chápou text, obzvlášť delší. Že se jejich schopnosti zhoršují.

Jste v bezprostředním kontaktu s veřejností. Z různých stran se ozývá, že ve společnosti bují jisté napětí. Sledujete mezi lidmi podobné jevy?

Sleduju, že lidé hrubnou. Na veřejnosti, v politice, ale třeba i v reakcích na Facebooku. Stává se to normou. Nadávky, výhružky... Děsí mě to.

Vznikla nová vláda. Jak hodnotíte vládní kabinet Andreje Babiše?

Vyrovnávám se s tím těžko. Ale je to výsledek svobodných voleb.

Dodržujete během svátků tradiční obyčeje? Jásáte společně okolo stromku a servírujete při sváteční večeři i nějakou rodinnou specialitu?

Nemám teď v rodině žádné malé děti, a tak mě vše kolem toho svátku míjí. Žádný stromek, žádné ozdoby, žádné cukroví, nejspíš ani žádná vánočka. Ale tu možná upeču, protože vánočky miluju a mám je moc dobré. Na Štědrý den bude naše malá rodinná jednotka spolu. A přijde k nám letos i moje kamarádka, která má rodinu v Americe. Tak budeme u stolu čtyři. Vloni k nám přišel kamarád, který na Facebooku na Štědrý den psal, že čeká na syna a je zatím sám. Tak jsem ho na chvíli pozvala k nám...

Chodíte na půlnoční mši?

Nepatřím k žádnému náboženství, takže na půlnoční nechodím. Ale párkrát jsem v minulosti zpívala v kostele ve sboru Českou mši vánoční - a to bylo moc krásný. Taky jsem byla u přátel na Chanuce. To se mi taky líbilo.

Kdysi jste podepsala Chartu 77. Byla jste i se svou maminkou a sestrou pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti. Nechávali vás estébáci na Vánoce na pokoji?

Vánoce u nás byly takové, jaké jsme si je udělali. Estébáci si asi taky Vánoce rádi užili. Nepamatuju se, že by nám je někdy zkazili.

Kde a s kým budete trávit závěr roku? Odjedete na vaši chalupu, nebo budete v Praze?

Budu s mužem v lese, v domečku nad Svatým Janem pod Skalou. Na Smíchově bydlím proti parku, děsně tam bouchají petardy. A my máme psa...

Během letošního roku odešli na druhou stranu naši někteří přátelé. Zapálíte během svátků za někoho blízkého svíčku?

Zapálím doma svíčku mamince. A vzpomenu přitom i na jiné. A taky naleštím kameny zmizelých, Stolpersteine, na chodníku před domem. I tam zapálím svíčku. Přeju všem krásný čas. Máme velké štěstí, že žijeme v míru.

Tereza Boučková, spisovatelka, scenáristka a publicistka, je dcerou spisovatele a disidenta Pavla Kohouta a signatářkou Charty 77. Po jejím podpisu pracovala jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice a balička gramofonových desek. Byla opakovaně zatýkána Státní bezpečností, desítky hodin prožila u výslechů. Je autorkou známých a oblíbených knih: například Indiánský běh, Rok kohouta a Život je nádherný. Podle jejího scénáře byly natočeny dva filmy, Smradi a Zemský ráj to napohled.