„Toužím oživit ducha Kavárny Arco,“ říká známá česká šansoniérka

ROZHOVOR: Každé město má svoji kavárnu, která píše historii. Setkávali nebo se tam stále setkávají významné osobnosti, které formovaly nálady a postoje společnosti, diskutovalo se anebo jen v klidu klábosilo. Jsou to kavárny spojené s historickými osobami, náladami či událostmi, a to v tom dobrém i špatném.

Praha měla takových míst hned několik. O některých musíme mluvit v minulém čase, jako například o Jedové chýši, Kabaretu u Červené sedmy, některá místa však přetrvala do dnešních dnů, třeba Restaurace U Kalichu či Kavárna Slávia. O vzkříšení jedné z nich se nyní snaží zpěvačka Renata Drössler.

To vzkříšení bude ale symbolické, protože meziválečná Kavárna Arco už ve svých prostorách vznikne jen stěží. Ale na začátek se určitě vyplatí malý výlet do historie.

Kavárna Arco vznikla v roce 1907 na rohu ulic Hybernská a Dlážděná, což je v těsné blízkosti současného Masarykova nádraží. Už od otevření se kavárna stala místem setkávání pražských spisovatelů, a to zvláště německy píšících se silným zastoupením umělců a intelektuálů ze židovského pražského prostředí.  

Kavárna Arco na archivním snímku z roku 1907. Zdroj: volná licence

Uvnitř nádherných secesních prostorů, které navrhl slavný architekt Jan Kotěra, se setkávaly takové osobnosti jako spisovatelé Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Gustav Mayerink. Své neopomenutelné místo zde měli ale i malíři Otakar Kubín, Emil Filla. Často tu byl k vidění i zuřivý reportér Egon Erwin Kisch, Milena Jesenská nebo František Peroutka. Nebyl problém tu ale narazit i na bratry Čapkovy nebo Jaroslava Haška. Náladě kavárny se věnuje například i web Zvuky Prahy.

Sepjetí hostů bylo hrdé a pevné, dokonce natolik, že si začali říkat po vzoru antických bájí Arconauté.

Zlatá éra této legendární kavárny skončila se smrtí kavárníka Josefa Suchánka v roce 1929. Podnik sice dál fungoval, ale vytrácela se jeho kulturní hodnota a nálada. Po druhé světové válce došlo k devastaci objektu, secesní výzdoba byla zničena anebo rozkradena. Historii kavárny popsal také web Kavárenské noviny.

Dnes najdeme v kavárně Arco samoobslužnou jídelnu, která spadá pod správu ministerstva vnitra. Umělecký duch ale navždy odlétl.

Hudební projekt Café Arco dostane kabaretní nádech, který bude čerpat z meziválečné pražské nálady. Foto: Jiří Šujanský (se svolením)

A teď je důvod se vrátit k šansoniérce Renatě Drössler. Ta se rozhodla, že uměleckou scénu kavárny Arco oživí. Proto ji PrahaIN.cz požádala o rozhovor.

V létě by se mělo odpočívat, vy jste ale v plném pracovním zápalu. Na čem pracujete?

Fyzicky se snažím odpočívat, duševně jsem ale stále ponořená v novém projektu, který jsme pojmenovali Café Arco. Je to vlastně výběr hlavně židovských písní a šansonů, které zabalíme do jazzového kabátu.

Proč projekt dostal název Café Arco?

Málokdo ví, že se jedná o jednu z nedoceněných, dnes už bohužel bývalých slavných a legendárních pražských kaváren. Setkávaly se tu a střetávaly se umělecké německé, židovské a české vlivy, hudba ovlivňovala malířství a obráceně. Zdejší zdi byly doslova nasycené uměleckým duchem a mě napadlo, jak nádherné by bylo tu neopakovatelnou atmosféru zažít a trochu z ní nasát. A protože to už není možné, tak jsem se rozhodla, že si vlastně vytvoříme takové nové Café Arco.

A dalším důvodem, proč jsem se do tohoto projektu pustila, je skutečnost, že si letos připomínáme 100. výročí úmrtí Franze Kafky, který byl jedním z klíčových hostů Kavárny Arco.

Vím, že do této kavárny s oblibou chodil při svém pražském působení také samotný Albert Einstein.

No ano. A takových osobností bychom našli desítky. A právě ta neuvěřitelná kosmopolitní společnost nám vnukla myšlenku k tomu, jak celý projekt pojmout. A to je pro nás klíč. Důraz bude kladen na židovskou hudbu, ale chceme představit v projektu i české a německé písně té doby. Chtěli bychom i divákům dát zažít tu nádhernou atmosféru, která tu byla.

Takže takový pražský meziválečný kabaret?

Přesně tak. Ale zároveň ty písně chceme zabalit do trochu netradičního jazzového kabátu.

Tak to zní lákavě. Obsah projektu Café Arco už známe, ale je to jen jedna stránka. Neméně důležité je i jevištní ztvárnění.

Na jevišti budou se mnou stát tři muzikanti (rozesměje se). A o mnoho víc zatím nevím. Na druhou stranu vím, že by projekt měl mít jednu společnou nit a tu teď hledám. Já jsem ale z těch kumštýřů, kteří pracují nejlépe pod tlakem, takže se nebojím, že ta správná myšlenka ještě přijde, protože mám ještě stále dost času (znovu se rozesměje).

Nezbytností pro nový projekt šansoniéry Renaty Drössler budou rekvizity. Café Arco nás zanese do hudební nálady meziválečné Prahy. Foto: Jiří Šujanský (se svolením)

Dá se ale předpokládat, že půjde spíš o kabaretně šantánové zpracování?

Přesně tak. Koneckonců Jazz Dock, kde se premiéra uskuteční, k tomu i nahrává. Takže to bude nakonec hodně o rekvizitách.

Už víme, kde se můžeme těšit na projekt Café Arco. Víte také, kdy bude premiéra?

10. listopadu letošního roku ve 20 hodin.

Nepředpokládám, že Café Arco bude jednorázový projekt.

Samozřejmě. Ta energie do toho vložená by se měla zúročit, a tak plánuji, že se s tímto projektem budu vydávat po vlastech českých, a jelikož se jedná o doslova mezinárodně srozumitelnou hudbu, tak bych s tím ráda vyrazila i za hranice.