Trojnásobné držitelce Českého lva vykradli chalupu

ROZHOVOR: „Už nikdy nebudu říkat, kde máme naši chalupu. Před 14 dny nás totiž vykradli. Kromě nás zloději udělali ještě další tři chalupy v sousedství,“ řekla serveru PrahaIN.cz Petra Špalková, oblíbená herečka a držitelka tří Českých lvů.

Připravujete s kolegy v Divadle Kalich novou hru Malé chytré lži. Na čem dalším budete letos pracovat?

To bude letos jediná inscenace, kterou budu zkoušet. Takže to bude v divadle moje hlavní pracovní povinnost. Kromě toho jsem se v této sezoně vrátila jako pedagog na DAMU, takže to je také věc, která mě sytí, zajímá, naplňuje a baví. Vrátila jsem se k učení. Chystám se také na natáčení s panem režisérem Bohdanem Slámou, které proběhne přibližně za tři čtvrtě roku a v rámci tohoto projektu se musím naučit hrát na akordeon.

Máte už učitele, nebo budete samouk?

Nic takového. Začnu chodit na ZUŠku a tam se budu učit hrát ve svých padesáti letech na harmoniku (smích). Přiznám se, že se na to dost těším. Protože na herectví se mi vlastně líbí to, že člověk musí občas dělat něco jiného a nového. Učila jsem se třeba jezdit na koni ve Zdivočelé zemi. Prostě musíte se učit i jiné věci, na které by si třeba jinak člověk v životě nesáhl, nebo by se na ně prostě vykašlal. Líbí se mi, že tato profese nás nutí neustále se rozvíjet a kultivovat.

Kde všude vás kromě divadla Kalich mohou letos diváci vidět?

Brzy budeme mít v Divadle v Dlouhé derniéru hry Élektra. V Divadle v Celetné hrajeme Terasu a v tom samém divadle hraji v komedii Lež. Pak ještě v komedii Úča musí pryč s divadelním spolkem Verze, vystupuji i u Heřmánků v Adrii, v Divadle Bez zábradlí hraji v tragikomedii Koza aneb Kdo je Sylvie s Hynkem Čermákem v hlavní roli, a to si velice užívám. Je to poslední inscenace, kterou jsem nazkoušela a myslím, že se povedla.

Učíte novou hereckou generaci. Je těžké předávat budoucím kolegům vaše zkušenosti?

Mezi svými studenty na DAMU vidím řadu výrazných talentů. V tomto oboru je ono předávání velmi specifické, protože neexistuje metodická řada. Kdybyste někoho učil třeba matematiku, tak jistě začnete sčítáním a odčítáním, pak násobením a dělením, pak vysvětlíte, že se nejdříve řeší něco v závorkách. Prostě existuje systémová řada, jak někoho tu matematiku učit. V herectví ale toto neexistuje. My nemáme metodickou řadu, čím máme začínat, co máme kdy říkat. Samozřejmě, že nějaké postupy existují a je dobré se jimi zabývat, ale je to daleko intuitivnější práce.

Ovšem základy hereckého řemesla existují.

To existují. Jistě. Existuje technika, existuje způsob, jakým postupovat na zkouškách. Nepochybně je spousta věcí, které můžete při výuce předat a které jsou racionální a jsou formulovatelné.

Zkoušela jste akustiku Divadla Kalich. Každé divadlo je jiné. Jak pracujete s hlasem na scéně, kterou neznáte? To zkoušíte z nějakých úhlů nebo vzdáleností? Tak, aby to slyšeli i lidé v poslední galerii?

Ano, i v poslední galerii mě vždycky slyší. Pouze někdy se stane, že začnete na jevišti mluvit a zjistíte, že jste pocitově jako v takové molitanové díře. Nic se neodráží, takže vás to stojí strašnou námahu, aby ten hlas byl pořád slyšitelný, aby i každé písmeno bylo slyšitelné. Někdy to je namáhavé. A pak přijdete do sálu, kde zjistíte, že můžete mluvit na polotónu, kde můžete i šeptat, protože to je dobře postavené divadlo. Myslím, že dobrý herec ten ozvuk slyší.

Už víte, kam pojedete v létě odpočívat?

Těším se, že pojedu na naši chalupu. Ale neprozradím, kde ji máme. Před čtrnácti dny nás totiž vykradli. Volala nám sousedka, že máme vykradený barák. Je to odporné, když vám někdo vnikne do soukromí, vytahá všechny šuplíky, vyndá věci ze skříně a vyhází je na podlahu. Je to zásah do intimity. Kromě nás tam zloději udělali ještě další tři chalupy v sousedství. Evidentně nás měli vytipované, protože vykradli jenom Pražáky. Ty, co tam bydlí, místní, tak nechali být. Takže museli mít tip na to, kdo tam jezdí jenom o víkendech. A udělali to ještě před příjezdem chalupářů, protože většina z nás tam začíná jezdit až na Velikonoce. Proto už nikdy nebudu říkat, kde naši chalupu máme.

Petra Špalková je přední česká herečka a pedagožka. Osm let (1980 až 1988) hrála v dětských představeních brněnského Divadla na provázku. Po střední škole studovala divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale nakonec se rozhodla pro hereckou kariéru. Šest let účinkovala v divadelním spolku Kašpar a byla členkou Činoherního klubu. V roce 1997 získala za roli Klaudie Chauchatové v inscenaci Kouzelný vrch (Divadlo v Dlouhé) Cenu Alfréda Radoka Talent roku. Za roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy byla ten samý rok herečce udělena Cena Thálie pro mladé umělce do 33 let. Byla také členkou uměleckého souboru Divadla Na zábradlí a členkou činohry Národního divadla v Praze. Petra Špalková hrála i v mnoha úspěšných filmech. Je držitelkou tří Českých lvů, za filmy Jako nikdy, Bába z ledu a Krajina ve stínu. Diváci si herečku pamatují i ze seriálů Život na zámku, Zdivočelá země, Letiště, Četnické humoresky, Nevinné lži a Stíny v mlze.