foto: Lucerna-Film / Digitalní knihovna, se souhlasem /Oldřich Nový a Adina Mandlová, reklamní plakát k filmu Kristian
KNIŽNÍ OKÉNKO: PrahaIN.cz před několika týdny obsáhle referovala o titulu Vlasta z pera Dalibora Váchy. Ve své prozaické činnosti se věnuje především dějinám dvacátého století. U Buriana jsme si nevšímali ani tak řady jeho filmových rolí, jako pádu.
Totožně lze nahlížet na osud divy třicátých a čtyřicátých let minulého století Adiny Mandlové. O mnoha peripetiích, setkáních a konfliktech „informovala“ své publikum s odstupem čtyřiatřiceti let, kdy vyšla její autobiografická kniha Dneska už se tomu směju. Ačkoli byla opakovaně skloňována zejména v souvislosti s jejími milostnými avantýrami a desítkami poměrů, punc kvality dává titulu především nakladatel.
Jednalo se totiž o exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers Josefa Škvoreckého. Autora Zbabělců, Farářova konce nebo hutného Příběhu inženýra lidských duší můžeme jen stěží považovat za literárního analfabeta. Z této knihy jsme vybrali dvě části, úzce související s poválečnými měsíci Vlasty Buriana.
Herečka totiž byla zatčena a obviněna z kolaborace s nacistickým režimem. V prvním materiálu se zaměříme na její pohled na tyto skutky ještě během druhé světové války (1942-1943), v dalším článku přejdeme rovnou do cely na Pankráci a k tamním prožitkům.
Mandlová ještě do vypuknutí konfliktu v režii Adolfa Hitlera zářila v desítkách filmů: Cech panen kutnohorských, Ducháček to zařídí, Ať žije nebožtík, Svět patří nám či Holka nebo kluk? Ve své autobiografii přitom opakovaně zmiňuje, že jí šlo hlavně o divadlo, kde valný úspěch neměla. Snad s výjimkou hry Šest postav hledá autora Luigie Pirandella. I k její premiéře došlo v roce 1943.
Na ten se zaměřujeme proto, že v něm byla Mandlová poprvé zadržena gestapem. Geheime Staatspolizei byla strašákem naprosto pro všechny. Důvodem byly řeči, které se vedly o jejím údajném vztahu s K. H. Frankem, německým státním ministrem pro Protektorát Čechy a Morava. Mimochodem, nacista Frank byl knihkupec ze Sudet, narodil se v Karlových Varech. S Mandlovou poměr neměl. Pomluvy mu však mohly způsobit problémy v politické kariéře, stejně jako Lídě Baarové v opačném gardu s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem.
Frank proto rozkázal gestapu zasáhnout. „Asi za týden nato přijel do ateliéru gestapácký vůz a odvezli mě k výslechu do Pečkárny. Produkční filmu si div nezoufal, protože si všichni mysleli, že jsem zatčená a že už mě nikdy neuvidí. Vyšetřovatel, sám šéf gestapa, mi kladl na srdce, že se už nikdy nesmím ani slovem o Frankovi zmínit, protože panu státnímu tajemníkovi je to velmi trapné, když se jeho jméno spojuje s mým. Bylo prý mu z jistého věrohodného pramene důvěrně sděleno, že na rozšiřování pomluv mám podíl já sama, protože jsem se chlubila jednomu hodnostáři, že mi Frank často v noci telefonuje, a pak státní tajemník je velmi rozhořčen,“ píše ve své knize.
Oním důvěryhodným zdrojem byl, jak se později ukázalo, tehdejší ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec. Mandlová se mu totiž před ostatními posmívala kvůli pleši. Většina hostů (nechyběl ani známý herec Bedřich Veverka) jednoho bujarého večírku žert ocenila, Moravec podle svědků neřekl ani slovo.
Herečka tak na výslechu musela podepsat prohlášení, že udá každého, kdo by k ní s podobnou pomluvou o Frankovi přišel. A sama se měla přičinit, aby se nic takového nadále nerozšiřovalo. „Ohradila jsem se, že mně samé je celá záležitost mnohem víc proti mysli než třeba Frankovi, proč to tedy nedementují v novinách? To prý nejde, je to velmi delikátní záležitost a moje jméno se nesmí spojovat se jménem pana státního tajemníka ani v záporném smyslu. Když mě po dvou hodinách propustili a dovezli zpět do ateliéru, celý štáb si oddychl, protože film byl z poloviny natočen, a kdyby si mě na Gestapu nechali, museli by všechno zahodit,“ dodala Mandlová s odstupem tří dekád.
Ačkoli prý lidé samozřejmě hořeli zvědavostí, co na ni v Pečkárně vlastně chtěli, „tentokrát jsem opravdu držela hubu, protože jsem věděla, že gestapo by se mnou zatočilo, kdyby se doslechli, že jsem se zmínila o obsahu výslechu“, doplnila.
Popsaná událost však měla zásadní vliv pro poválečné dění. Jemu se budeme věnovat v druhém materiálu.