Uršula Kluková: Praktikuji na sobě alternativní léčbu a dodržuji rituály

ROZHOVOR: Je desítky let aktivní součástí českého uměleckého světa. Patří k oblíbeným herečkám, věnovala se výkladům z karet i věcem spojeným s duchovnem. „Zajímaly mě věštecké runy, ochrana a magie,“ řekla serveru PrahaIN.cz herečka Uršula Kluková, která v srpnu oslaví 85. narozeniny.

Dostala jste několik nabídek na role v divadle, co vás čeká v letošním roce?

Je to trochu složitější. Budu se především soustředit na to, abych dala dohromady svoje zdraví. Jak víte, tak jsem měla před rokem úraz při napadení dvěma vlčáky v Broumově. Mám za sebou dvě operace a dopadly dobře. Pořád se mi ale nedaří dát se úplně dohromady. A protože už mám určitý věk, tak se přidaly ještě další neduhy. Proto je pro mě prioritou, abych se opět postavila pořádně na nohy. A tak se snažím. Denně cvičím, rehabilituji a dodržuji různé rituály. To vše proto, abych byla zase fit, taková, jaká jsem byla před úrazem.

A daří se?

Myslím, že ano, protože jsem byla zubožená daleko víc. Pomalu se dávám dohromady. A nejen fyzicky. Potřebuji mít také čistou mysl a hlavu. Všechno souvisí se vším.

Vyhledáváte i alternativní léčbu?

Jistě, tak žiji celý život. S tím si rozumím a docela to i umím. Navíc mám báječného terapeuta. Skamarádili jsme se, protože on tímto směrem také hodně pracuje. Poradil mi různé věci, které mi velmi pomáhají. Alternativní léčbu praktikuji sama na sobě například tak, že když jsem měla utržený meniskus v koleně a měla jsem jít na operaci, tak jsem si ho sama vyléčila. To už je asi šest let. A koleno se od té doby vůbec neozývá.

Měla jste svého učitele, nebo jste v těchto věcech samouk?

Sháním si informace kolem alternativní léčby sama. Naučila jsem se také vykládat karty a spoustu dalších věcí. My to máme v rodině. Moje maminka byla celý život spojená s třínohým stolečkem. Držela nad ním ruce a na všechno, co potřebovala rozhodnout, se ho ptala. Když odpovídal ano, nahnul se k ní, když ne, zůstal stát. Bylo to úžasné a přišlo mi to naprosto normální.

Hodně čtete knihy o léčitelství, spiritualitě a podobně. Po kterých nejčastěji saháte?

Nemohu říct, že by některé byly moje nejoblíbenější. Ve všech hledám něco. Pozoruhodné jsou třeba knihy Edgara Cayce, což byl slavný, uznávaný americký senzibil, spící prorok a léčitel. Zabývám se také numerologií a zajímaly mě runy, které slouží k věštění, rituálům, ochraně a magii.

Léta jste vykládala karty, proč jste skončila?

Učila jsem se vykládat karty asi rok a půl. A mám i patřičný certifikát. Už delší dobu se ale na výklady necítím. Vždycky jsem si říkala, že až nebudu moci hrát divadlo, tak budu vykládat karty. Nejdříve jsem chtěla dělat tři lidi za den, pak dva, protože to bylo hodně vyčerpávající. A pak jednoho dne jsem s tím přestala. Bylo toho najednou na mě moc. Věnovat se divadlu, udržovat sebe, cvičit, promyslet si všechno, co potřebuji udělat, a do toho se ještě učit role. Tak jsem toho nechala. A myslím, že jsem se rozhodla správně. Nedávno jsem četla toto: „Když myslíš, tak nepiš. Když myslíš a píšeš, tak nemluv. Když myslíš, píšeš a mluvíš, tak nepodepisuj. Když myslíš, píšeš, mluvíš a podepisuješ, tak se pak nediv.” To řekl Adolf Inneman.

Dostala jste nabídku na obnovené představení v divadle Františka Ringo Čecha. Přijmete ji?

V jeho divadle působím už dlouho. Teď se opět připravuje představení Dívčí válka. Mám tam roli Vlasty a je to pro mě trochu složitější. Lezu tam na takovou bednu a po úrazu se trochu bojím. I když mi Ringo řekl, že se všechno přezkouší a že klidně můžu i sedět. Ale to nechci. Když vstoupím na jeviště, tak tam chci být v klidu a fit. Nechci tam někde sedět, pokulhávat a myslet na moji bolavou nohu. Potřebuji se soustředit na hru, na text a na všechno kolem. Ale připravuji se a doufám, že to půjde. Možná vyjedu na nějaké besedy s diváky, pokud to ale nebude moc daleko. Sedět v autě třeba dvě hodiny tam, dvě hodiny si povídat s lidmi a pak dvě hodiny cestovat zpátky mi také zatím nedělá dobře. Musím se pořádně připravit. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

Objevila se ale i druhá nabídka.

Ano. Před časem mi volala Adina Šulcová a informovala mě, že píše hru pro divadlo Archa. Chtěla, abych v inscenaci ztvárnila jednu roli a že by to napsala přímo na mě. S tím jsem souhlasila. Když ji dokončila, tak jsem si ji přečetla a hra se mi velmi líbila. Pak mě pozvala na představení Shrek. Byla jsem nadšená. Hrají v ní mladí lidé, všichni jsou z DAMU, a jsou to kamarádi ze školy. Bylo to pro mě zajímavé a najednou jsem si připadala, jako bych začínala v divadle. Zajímalo mě to také proto, že k mladým lidem mám poměrně daleko a o nás staré už moc nestojí. Hra Adiny Šulcové se jmenuje Padesát démonů čtverečních a mám tam hrát médium. Je tam scéna, kdy médium navštíví rodinu, která má pocit, že jí doma straší nějací démoni. A já jim přijdu radit.

Osud ale chtěl jinak.

Bohužel. Napsané je to velice hezky a role je to velmi pěkná. Problém je ale v tom, že teď po úrazu na to opravdu nemám. Původně ta role měla být pro mě a alternovat se mnou měla Ester Kočičková. Dopadlo to tak, že nyní je to její role a já jsem jako alternace, až budu úplně v pořádku. Asi bych tu roli zvládla, ale skutečně se zatím necítím úplně fit, hlavně psychicky. Jsem nejistá a to nejsem já. Divadlo mám ráda a vycházím z toho, že publikum přijde na představení, aby se bavilo. Nemá to být tak, že pak na jevišti bude sledovat herce, který není úplně v pořádku, a strachovat se, aby nespadl z jeviště. .

Mnoho let jste jezdila do Broumova, kde jste prožila dětství a mládí. Teď se chystáte uzavřít tuto životní kapitolu.

Mám v Broumově dům, ve kterém jsem vyrůstala, a ten chci prodat. Představuje téměř celý můj život, protože když jsme se tam kdysi nastěhovali, tak mi bylo šest let. Potřebuji tam provést určité praktické věci. Na všechno jsem ale sama, a tak je to trochu těžké. Nemyslete si, že když se něco chystáte prodat, tak hned druhý den vám zájemce zaklepe na dveře. K prodeji jsem se rozhodla proto, že už tam neumím žít. V Praze bydlím pětapadesát roků. Mám tady spoustu přátel, kamarádů a tam bych byla opuštěná. A ještě mi tam navíc odešel pes na druhý břeh. Za covidu jsem tam bydlela asi půl roku a musela jsem utéct. A tak se na mě všechno trochu nahrnulo najednou. Nejdřív úraz, pak další zdravotní potíže, do toho prodej domu. Tak je to pro mě trochu těžké, ale na druhé straně zároveň i zábavné (smích).

Když prodáte dům v Broumově, koupíte si pak něco v Praze?

Nemovitost rozhodně kupovat nebudu. Pouze bych měla zájem o nějakou zahrádku. Vlastnit dům je sice zajímavé, ale zároveň i strašné. V domě bydlí nájemníci, je tam hospoda a sídlí tam jedna pojišťovna. Musíte se starat o dům, o smlouvy a podobně. Mám plnou skříň smluv, faktur a dokumentů. Jinak to nejde. Kupce už mám a pečlivě jsem mezi zájemci vybírala. Jde mi především o to, aby v tomto domě bydleli pohodoví lidé. Aby to nekoupil někdo, kdo tam bude ubytovávat lidi, kteří dům zničí. S budoucími majiteli jsem v kontaktu, oni vlastní také domy v okolí. Chtějí je prodat, aby si mohli koupit můj dům — starý, krásný a památkově chráněný. Věřím, že všechno dobře dopadne.