foto: Nikol Noa, se svolením/Filip Bandžak
ROZHOVOR: Vystupuje na předních světových scénách. Jeho kalendář je plný na několik let dopředu. 16. listopadu jej bude možné vidět a slyšet na galakoncertě v pražském Žofíně, kde se v rámci koncertní řady Belcanto Prague představí vedle dalších světových hvězd operního umění. Řeč je o Filipovi Bandžakovi, českém barytonistovi, jehož definuje jasný hlas se sametovým zabarvením. Kromě toho, že je držitelem mnoha prestižních cen, včetně nejvyššího ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea, aktivně také podporuje umělecko-vzdělávací projekty.
Vím o Vás, že vystupujete především v zahraničí. Kde jste otevíral letošní sezonu?
Letošní sezonu jsem zahájil vystoupením na operním galakoncertu v dalekém Taškentu, na scéně tamějšího Velkého divadla Ališera Navoi, ve skvělé společnosti mých drahých kolegů z berlínské Státní opery, Vídeňské státní opery, Mariinského divadla a Velkého divadla.
Které publikum je podle Vás nejvěrnější, případně kam se vždy rád vracíte, ať už kvůli atmosféře nebo přijetí?
Každé publikum je jedinečné a každé reaguje na něco jiného. Pokud bych si to mohl dovolit porovnat, nejhlubší propojení asi cítím kromě některých zemí Latinské Ameriky s publikem zejména v rodné České republice, na Slovensku, v Rakousku, v Itálii, v Rusku, Francii, v Uzbekistánu a v Kazachstánu, kde má operní umění dlouholetou tradici.
Svou pěveckou kariéru jste začal v Kühnově dětském sboru, dnes patříte mezi špičky v oboru. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Pomohlo Vám působení v Kühnově sboru v pozdější kariéře?
Začátky v Kühnově sboru pod vedením nezapomenutelného pana profesora Jiřího Chvály mně i všem mým kolegům ze sboru daly skvělý základ a na svá vystoupení s ním velmi rád vzpomínám. Díky zkušenostem z té doby, z mých prvních malých sólových krůčků na předních koncertních a operních scénách u nás i v zahraničí, pro mě pozdější začátky mé profesionální pěvecké cesty byly mnohem snazší.
Jako operní pěvec světového formátu musíte pravidelně trénovat hlas. Jak často a jakým způsobem o svůj hlas pečujete?
Hlas je pro mne nástroj, který vyžaduje každodenní péči. Kromě pravidelných zkoušek se také snažím dodržovat zdravou životosprávu, cvičit a vyhýbat se situacím a místům, které by mohly hlas přetížit.
Před dvěma lety jste pokřtil v Praze nové CD Mahler - Lieder, které bylo vydáno v Brazílii. Proč právě tam a proč právě Gustav Mahler? S kým jste na jeho přípravě spolupracoval?
CD s písněmi Gustava Mahlera bylo nahráno v Praze pro brazilský rozhlas ve spolupráci s panem režisérem Jiřím Gemrotem, mistrem zvuku panem Karlem Soukeníkem, za klavírního doprovodu talentovaného klavíristy a skladatele Antona Aslamase. S přípravou německého textu mi pomáhala paní profesorka Edita Danielová. Jim všem patří můj velký dík, a také díky jejich skvělé spolupráci dnes tato nahrávka žije nejenom ve streamovacích službách Spotify a iTunes, ale i v rozhlasových stanicích klasické hudby nejenom v Brazílii, ale i v mnoha jiných zemích latinské Ameriky.
Jako vynikající český barytonista reprezentujete Českou republiku v zahraničí a jste de facto důležitým „nástrojem“ kulturní diplomacie. Prostřednictvím své práce se snažíte sbližovat národy. Do jaké míry se toto podle Vás daří?
Myslím, že hudba má jedinečnou schopnost překonávat hranice a spojovat lidi na univerzální rovině. Mám obzvláště velkou radost, když slyším, že zahraniční publikum pozitivně přijímá nejenom v mém podání zejména český repertoár a je mi ctí, že i já mohu sdílet také českou kulturu u nás i v zahraničí, že tak mohu podporovat díky umění vzájemné porozumění.
Mají z Vašeho pohledu klasická hudba, operní zpěv a hudební pedagogika obecně v České republice dostatečný prostor pro prezentaci a dostává se těmto uměleckým disciplínám potřebné podpory a ocenění?
Česká republika má mimořádnou hudební historii. Věřím, že jakékoliv aktivity o zachování a rozvoj našeho, ve světě jedinečného modelu školního i mimoškolního hudebního vzdělávání, si zaslouží naší maximální podporu, aby ve výsledku mladší generace Čechů vnímala hudbu, a to i tu klasickou jako důležitou součást naší národní identity a kulturní tradice.
Nedávno jste se objevil v encyklopedii umění. Gratuluji Vám. Co pro Vás znamená být součástí této pozlacené „kulturní bible“?
Děkuji vám. Je to pro mě obrovská pocta a zároveň závazek pokračovat v tom, co dělám. Vnímám to jako potvrzení, že má práce má smysl. A zároveň jako připomínku toho, kolik mě toho ještě čeká.
Kromě zpěvu se také věnujete psychologii. Podílíte se na umělecko-vzdělávacích projektech, pokud vím, tak například v zemích rovníkové Afriky. Jak se tento přesah projevuje a kde zejména?
Myslím, že psychologie a umění spolu v mnoha ohledech úzce souvisejí. V některých projektech, na kterých spolupracuji s kolegy v Africe, se snažíme podporovat rozvoj mladých talentů a nabídnout jim možnost, jak se dále rozvíjet. Věřím také, že hudební vzdělání může pozitivně působit na rozvoj osobnosti člověka, a i proto jsem rád, že tohoto mohu být součástí.
Lidé Vás již brzy budou moci vidět na galakoncertě Belcanto Prague na Žofíně. Jaké máte s tímto projektem ambice a koho vedle sebe představíte tentokrát?
Projekt Belcanto Prague je jedním z našich nejdůležitějších projektů. Jeho cílem je představit českému publiku kulturní bohatství různých zemí prostřednictvím mistrovství špičkových protagonistů ze světa klasické hudby. Je nám velkou ctí, že naše pozvání tentokrát přijali a na galakoncertu v paláci Žofín se mnou v sobotu 16. listopadu 2024 vystoupí pod taktovkou vynikajícího pana dirigenta Charlese Olivieri-Munroe světově proslulí národní umělci z Kazachstánu, sopranistka Nuržamal Usenbajevová a pan skladatel Tolegen Muchamedžanov. Rád bych tímto pozval všechny milovníky klasické hudby, aby s námi prožili tento mimořádný kulturní zážitek.