foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Václav Vydra
ROZHOVOR: Herce Václava Vydru označují někteří jeho přátelé za živel. Zvládá zkoušky a představení ve svém domovském Divadle na Vinohradech, natáčí, dabuje a hostuje na dalších předních scénách. Stará se o svoje hospodářství a chov koní.
Hraje na zájezdech a se svou manželkou Janou Bouškovou moderuje oblíbený pořad Prostřeno! Pravidelně se pro radost účastní parforsních honů, při kterých jezdci na koních doprovázení loveckými psy sledují umělou stopu jelena. Jak sám říká, klidnější život není pro něj. Nevyhýbá se i společenským událostem a občas vzbudí svou přítomností pozornost. Naposledy šlo o jeho entrée na oslavách Divadla Kalich, kam přijel na koloběžce.
Před rokem jste mi v rozhovoru řekl, že žijete v poklusu a vybral jste si to sám. Už jste trochu přibrzdil?
Je to pořád stejné a už to asi jiné nebude. Jsem ale naprosto spokojený.
Kde vás právě teď pomohou diváci potkat?
Toho je hodně (přemýšlí). Vidět mě mohou tady v Kalichu. Hraji s Janou Paulovou v krásné hře Nikdy není pozdě. A samozřejmě pak na Vinohradech, kde už jsem v angažmá víc jak čtvrt století. Hrajeme teď velmi pěknou hru Nepijte tu vodu. To je od Woodyho Allena. A také Revizora, ve kterém hraji roli Špekina (prostoduchý pomocník hejtmana, pozn, red.). Kromě toho vystupuji v karlínském divadle v muzikálu Slunce, seno, jahody. A také v divadle Na Zábradlí hrajeme už sedmadvacet let oblíbenou hru Blbec k večeři.
Vystupujete často i mimo Prahu...
Jezdíme po zájezdech s agenturou Harlekýn. V repertoáru máme čtyři moc vydařené hry. Například na poslední chvíli a na jaře začnu zkoušet Manželské turbulence.
Uvidíme vás v novém filmu?
V létě jsme točili na Primě nový seriál s pracovním názvem Polabí. Ten má mít pokračování na jaře. Ve filmu mám poslední dobou velice málo rolí. V podstatě žádné.
Vaši kolegové tvrdí, že když s vámi pracují, tak z vás doslova čiší radost z hraní.
Nepletou se, skutečně prožívám každou roli. Herce prostě musí divadlo bavit. Pokud tomu tak není, nemůže bavit diváky, kteří se na něj přijdou podívat. Na člověka, kterého divadlo a herectví nebaví, se nedá koukat. Navíc herectví je mnohostranná profese. Bez lásky k našemu řemeslu a k divadlu bych těch sedmadvacet let jen velmi těžko přežil.
Váš kolega Jan Čenský nám nedávno prozradil, že jste na jevišti hrál se zlomeninou holenní kosti. Prý jste řádil a diváci vůbec nic nepoznali. To je to, o čem mluvíte?
Možná to trochu přehnal, ale stalo se to. Holenní kost není při pohybu tak citlivá. Dalo se to vydržet.
Pravidelně se účastníte akcí na koních. Kde jste byl naposledy?
To bylo teď nedávno. Byl jsem na zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou u Francesca Kinského. Tradičně tady probíhal Memoriál Oktaviána Kinského. S koňmi se tam jede parforsní hon na umělou jelení stopu. běží po ní psi a jezdci na koních s nimi. Dopadlo to dobře. Jsem tady (smích). To je moc hezká akce. Nikdo v ní nevítězí a jezdí se jen tak, pro radost.
Václav Vydra pochází ze známého hereckého rodu. Na divadelních scénách působí od roku 1977. Je úspěšným a populárním divadelním a filmovým hercem. Mnoho let se věnuje dabingu. Jeho velkou láskou jsou koně. Při jejich výcviku používá vlastní metody. Založeny jsou na tom, že koně mají co největší volnost a pozvolna si zvykají na povely. Matkou Václava Vydry byla legendární herečka Dana Medřická. Otec Václav Vydra starší byl od konce války až do roku 1949 ředitelem Národního divadla.