foto: Archiv Václava Vydry, se svolením/Herec Václav Vydra se svým stádem
Koncem srpna už všichni divadelníci myslí na novou sezónu. Probíhají první oprašovačky, dokončují se opravy kostýmů a sálů, chystají se nové zkoušky. Do této atmosféry přišla smutná zpráva o smrti kolegy Karla Heřmánka.
Václav Vydra netají svoje rozčarování a smutek. S Karlem Heřmánkem se prý znali desítky let a vždy si velmi rozuměli. „Samozřejmě jsme se znali velmi dlouho. To, co se stalo, mě překvapilo a velmi zaskočilo. Odešel nám tedy hodně brzo a těžko se s tím dá srovnat. Ale byla to evidentně jeho volba a asi k tomu měl svoje důvody. Prostě se nedá nic dělat. Bohužel, takový je někdy život,“ řekl Václav Vydra serveru PrahaIN.cz.
Psali jsme
Karel Heřmánek spáchal sebevraždu. Jeho život vyhasl na střelnici v Příbrami kvůli dlouhodobým zdravotním problémům. Média hovoří především…
Život se nedá zastavit
I když se každý rok na jaře těší na divadelní prázdniny, letos v létě téměř volno neměl. Dalo by se říct, že do nové sezóny jde téměř bez přestávky.
„Je to tak. Mám toho moc a sezóna se mi v podstatě protáhla přes celé léto, protože se hodně hrálo na různých venkovních scénách. Od září budu opět v Divadle na Vinohradech ve hře Woodyho Allena Nepijte tu vodu a v Revizorovi mám roli poštmistra Špekina. V Divadle bez zábradlí jedeme už v 28 sezóně Blbce k večeři a v Hybernii Zpívání v dešti. V karlínském divadle Slunce, seno jahody a pak agenturní představení. Nesmím zapomenout na Divadlo Kalich, kde máme s Janou Paulovou hru Nikdy není pozdě. Je toho hodně. Nic jiného mi ale nezbývá než to všechno zvládnout. K tomu všemu samozřejmě skoro denně musím jezdit ke koním,“ prozradil nám herec.
Václav Vydra pochází z rodiny divadelníků a patří mezi velmi oblíbené umělce. Mimořádně populární byla i jeho matka, herečka Dana Medřická.
„Točím na Primě. Vzniká tam nový seriál s pracovním názvem Polabí. Je to o životě komunity z malého městečka, kterou většinou představují rodiny policistů. Nejedná se vyloženě o vyšetřování nějakých případů, ale spíš o soukromý život a vztahy těchto lidí. Je to zajímavý scénář. Je pravda, že občas jedu na doraz a mám toho hodně. Na druhou stranu divadlo hraji rád a je to moje profese, která mě živí,“ prohlásil Vydra.
Nové hříbě by mě přežilo
Před několika lety měl Václav Vydra stádo sedmi koní. Nyní jich má pět. Jak sám říká, má ve stádu plný stav a neplánuje ani nové přírůstky. „Letos se nám nové hříbě nenarodilo. My nechováme koně, abychom je potom prodávali a vždy jsme měli hříbata pouze pro sebe. Kromě toho máme na farmě plný stav a moje koně stárnou. Teď ale mám dvě osmileté kobylky, které začínám jezdit. Je to pro mě velká práce a výzva. I z tohoto důvodu další hříbě zřejmě nebude,“ vysvětlil nám v rozhovoru.
Psali jsme
ARCHIVY STB: „Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěknej život to byl.“ Přesně tuto větu Erži Orbánové z Kočičí hry citovala…
Při výcviku používá svoje vlastní metody. „Když říkám, že je začínám jezdit, tak to znamená, že je k ničemu nijak výrazně nenutím. Dávám jim co největší volnost. Chodí se mnou ven nejdřív společně s matkami, volně a pak na vodítku a pozvolna si zvykají na můj hlas a na povely. Vidí, co dělají dospělé kobyly a zvyknou si už v průběhu dospívání. Třeba na ně posadím děti nebo někoho, kdo se chce svézt a provedu je. Oni si zvyknou, že mají někoho na zádech a vůbec jim to nevadí.
Na kobylku, kterou jsem začal jezdit dřív, jsem si sednul, když jí bylo pět let. Teď už s ní jezdím na různé akce a je to kůň, který dělá to, co potřebuji. Ta druhá, která je stejně stará, ale nevidí na jedno oko. Té jsem dal ještě větší pauzu a sedl jsem si na ni poprvé letos. Nové koně už nekupuji a teď mám ve stádu pět koní. Měl jsem sedm ještě před dvěma lety, ale bohužel nejstarší klisna mi odešla a loni zemřela i její dcera. Teď mám vlastně jejich vnučku a na té nyní jezdím. Pravděpodobně už další hříbě plánovat nebudu, protože by mě výrazně přežilo,“ ukončil Václav Vydra.