foto: Věra Martinová, se svolením/Věra Martinová s Aničkou Slováčkovou.
ROZHOVOR: Množství významných hostů pozvala na svůj jubilejní koncert do divadla Hybernia legenda české country Věra Martinová, ta začátkem února oslaví životní jubileum. „Přípravy jsou v plném proudu a na koncert se strašně těším,“ řekla serveru PrahaIN.cz zpěvačka.
Součástí české hudební scény je zpěvačka téměř padesát let. Příznivci country uslyší na koncertu všechny její známé hity, například Pláčou tvoje modré oči, Malý dům nad skálou, Až na vrcholky hor a další. Série koncertů bude během příštího roku následovat.
„Začátkem roku slavím půlkulatiny. Prvního dubna bude velký narozeninový koncert v pražské Hybernii, kde bude spousta hostů. Například Tomáš Klus, Tereza Balonová a mnoho dalších. Samozřejmě mezi nimi nesmí chybět Pavlína Jíšová, protože je to moje dvorní textařka, která mi napsala spoustu krásných písní, ale také moje skvělá kamarádka. Následovat bude množství dalších koncertů. Všechny budou zveřejněné na facebooku i na mých stránkách. Je jich poměrně mnoho, ale už toho přece jen nechci dělat tolik, protože už nemám tolik energie, jako jsem měla před dvaceti lety. Chci si to spíš trošku užívat,“ řekla redakci PrahaIN.cz Věra Martinová.
Zpěvačka, tak jako ostatní hudebníci i písničkáři, zaregistrovala zvýšený zájem lidí o koncerty a festivaly. Souhlasí s názorem některých hudebníků, že část společnosti chce slyšet určitá sdělení i okamžiky pohody.
„Myslím, že lidi hledají, abych to řekla muzikantsky, analog. Docela hodně jim chybí ta ryzost, a to v čemkoli. U písničkářů a akustické muziky, kterou s kolegy hrajeme, ji možná nachází. Nemám žádné závažné texty. Zároveň také nejsem člověk, který by chtěl lidi nějak politicky vychovávat. Myslím si, že je to zbytečné. Stejně jejich názor písničkami nebo hudbou moc nezměním. Mám pocit, že mým úkolem je udělat jim radost v této zvláštní a blbé době. To znamená, že po dobu mého koncertu zapomenou na všechny starosti. A ještě nějakou dobu po něm jim bude dobře. To si myslím, že je nejdůležitějším posláním muzikanta,“ řekla nám zpěvačka.
Psali jsme
ROZHOVOR: V polovině prosince uzavře Anička Slováčková letošní sezonu vánočním koncertem a odcestuje za oceán. Má ráda půvab svátečních okamžiků…
Lidé k sobě prý ztratili cestu
V této souvislosti zpěvačka prohlásila, že už dlouho intenzivně vnímá vlnu napětí a divných nálad ve společnosti. Uvedla zároveň, že její pocity jsou občas poněkud nepozitivní. „Samozřejmě, moje pocity jsou blbý. Cítím to jako většina lidí. Nechápu to a vůbec tomu nerozumím. Osobně si myslím, že horší doba asi kromě války, kterou kdysi zažili ještě i moji rodiče, tady snad nebyla. Nejhůř se to projevuje v rozkolu lidí, kteří k sobě ztratili cestu. To mi přijde, že je úplně nejstrašnější. Myslím si, že to, co nás čeká, zřejmě nebude zrovna hezké. Pokud tedy všichni rychle nedostaneme rozum. Ale obávám se, že se to jen tak nestane. Asi znovu potřebujeme dostat ponaučení. A z toho ponaučení se pak stejně neponaučíme. Jde to pořád dokola,“ pokrčila Věra Martinová rameny.
Vánoční svátky zpěvačka prožila v rodinném kruhu svých příbuzných. Především chtěla využít volných svátečních dnů k tomu, aby co nejvíce času prožila s dcerou, která je vystudovaná psycholožka. „Jsem už tři roky sama a přítele teď nemám. Vlastně netuším, zda je to naschvál, nebo náhoda. Asi je to všechno dohromady. Už se mi moc nechce do ničeho osobního pouštět. V pětašedesáti už člověk přece jen přemýšlí trochu jinak a hůř si zvyká na nové věci. Tím nechci říct, že se pokládám za starou. To s tím nemá vůbec nic společného. Spíš už jsem asi moc samostatná na to, abych se někomu přizpůsobovala. Anebo se zatím neobjevil ten pravý. Nevím. Teď to neřeším a uvidím, co život přinese,“ usmála se zpěvačka.
Roste nová Martinová?
Zpěvačka kdysi v kruhu svých přátel vyprávěla, že pokaždé, když vyjížděla na turné, malá dcera Anežka jí schovávala kytaru, protože chtěla, aby zůstala doma. V dospělosti se rozhodla pro jinou profesní cestu než její matka a otec (bubeník Jaroslav Petrásek, pozn. red.). Vystudovala psychologii a hudbu začala objevovat teprve nedávno.
„Je to pravda, když byla maličká, tak mi kytaru vždy před koncerty schovávala. Tehdy nesla hodně těžce, že musím odjíždět za publikem. Teď už je jí 31 a civilním povoláním je psycholog. Hudba ji začala hodně bavit až teď. Přiznám se, že jsem velmi ráda, že si k muzice našla cestu úplně sama a v době, kdy ona sama chtěla. Kdysi jsme ji s manželem dali učit na klavír, to byla ještě malé dítě. Bohužel měla tehdy kantorku, která používala starý přísný systém, kdy škola nebyla hrou. Děti mají být v hudební výchově vedeny tak, aby si získaly lásku k muzice a k nástroji. To se v případě Anežky nestalo. Tak jsme ji z piana vzali pryč. Teď si muziku našla sama. Hraje na kytaru, a hlavně ji, asi po tatínkovi, začínají hodně zajímat bicí. Také kachon (perkusní nástroj z Jižní Ameriky, pozn. red.) a další nástroje.“