foto: Lucerna-Film / Digitalní knihovna, se souhlasem /Oldřich Nový a Adina Mandlová, reklamní plakát k filmu Kristian
KNÍŽNÍ OKÉNKO: Server PrahaIN.cz ve dvou materiálech zaměřil pozornost na autobiografickou knihu Dneska už se tomu směju divy filmového plátna Adiny Mandlové. Zdůraznili jsme, že ačkoli řada novinářů vnímá její text jako „průvodce mezilidskými vztahy“, my vybíráme pasáže cílící na gestapo, začátek a průběhu druhé světové války, stejně jako následky.
Mandlová, stejně jako Vlasta Burian totiž skončila v cele pankrácké věznice a byla souzena pro údajnou vlastizradu. Pro nedostatek důkazů byla nakonec propuštěna a shledána nevinnou.
PrahaIN.cz již některé zlomové okamžiky připomněla.
Poslední část věnujeme taktéž dění za zdmi pankrácké věznice, tentokrát v souvislosti s ruskými vojáky. Ti byli považováni za hrdiny, když Československo osvobodili od nacismu. Na mnoho jejich činů byl zákon krátký a spravedlnost slepá, poznamenala sama Adina Mandlová. Několika hrůz se totiž sama nepřímo účastnila.
„Od té doby jsem na práci venku nesměla a přidělili mi místo v pytlíkárně. Tamější dozorce byl starý, hodný pán, který je patrně dnes už ve výslužbě, anebo dokonce po smrti, takže se o něm mohu zmínit. Vyhledal Mirka Vydru a sem tam mi propašoval kus salámu nebo ovoce, ale musela jsem to sníst na záchodě, aby ho nikdo neudal. Byla bych se ráda s někým rozdělila, ale slíbila jsem mu, že to neudělám. Jídlo, které jsme dostávaly z kuchyně v kbelíkách, bylo nemožné,“ připomněla osudové dny ve věznici.
„V mé cele byla jedna babka, která ve všední dny, kdy nám servírovala pomyje, vždycky křičela: „Tohle by na hradě nedali ani psům!“ Ale v neděli, když jsme dostaly guláš z buřtů, v němž plavaly opravdové brambory, nejen slupky, provolávala: „Ať žije prezident Beneš a jeho žena Hana!“ Byla tam vůbec galerie lidských podivností. Jiná ženská, Češka, se po prvním výslechu vrátila...“ uvedla Mandlová.
Z těchto popisných pasáží, s nimiž se svěřila exilovému nakladatelství Sixty-Eight Publishers Josefa Škvoreckého, přešla na chvilky, které prý nedokázala vytěsnit ani s odstupem desítek let. Souvisely právě s ruskými vojáky, tehdy působícími v uvedené věznici.
Mandlová připomněla, že se mezi celami pravidelně procházel „odporný ruský voják Kalmyk“, který sháněl ženy pro svého velitele. Jednou padla pozornost na ni. Herečka odmítla kamkoli jít se slovy, ať ji klidně zastřelí. Kalmyk proto ukázal na jinou dívku, mladou Ukrajinku, jež byla v cele se svou matkou.
„Dívka se už do cely nevrátila a jednou v noci se její matka oběsila na šňůře na mřížích,“ vzpomněla herečka. Její dcera se nakonec přeci jenom ukázala. „Chudák holka, byla mladičká a zřejmě panna, se vrátila nejen v jiném stavu, ale i pohlavně nakažená. Takových případů bylo mnoho, ale zpočátku nikdo nezakročil. Rusové prostě byli páni…“ dodala.