„Víte, co dělal Okamura v Japonsku?“ Michal Jagelka strhal českou politickou scénu

ROZHOVOR: Jeden z nejznámějších českých dabérů, moderátor a někdejší komunální politik Michal Jagelka v rozhovoru pro server PrahaIN.cz bez servítek hodnotí českou politickou kulturu v roce 2025. Potěšen nebude Tomio Okamura, Filip Turek, Jindřich Rajchl ani Miroslav Ševčík.

Vy se na svém instagramovém účtu poměrně často vyjadřujete k politice a dění kolem nás vám podle všeho není lhostejné. Rok 2025 byl rokem turbulentním. Volby přinesly novou vládu, co na ni říkáte?

Na hodnocení nové vlády a jejích kroků je ještě příliš brzy. Ale už z toho všeho, co se dělo kolem jejího vzniku, lze mnohé usuzovat. Nebudu tu detailně rozebírat své vlastní osobní politické preference. Nebo snad to, koho jsem volil. Ale zkusím to alespoň obecně.

Přes všechny oprávněné výhrady byla naše minulá vláda pravicová, proevropská, protiputinovská a demokratická. A ekonomicky zodpovědná. O to víc mi bylo jasné, že třeba bitcoinový skandál kolem Pavla Blažka bude jednou z věcí, které právem nahrají tehdejší opozici a Fialově vládě zlomí vaz. Kdysi jsem ostatně i já právě kvůli obrovskému vlivu kmotrů v ODS tuto stranu z pozice místopředsedy na Praze 9 opustil. A přesto jsem ódéesku potom ještě několikrát volil, a třeba konkrétně Petru Fialovi fandil.

Na podzim vyhráli lidé z opačného tábora a my teprve uvidíme, co to přinese. Každopádně já svůj vlastní vnitřní problém s bývalými pohůnky StB ve vládě mám, stejně tak s Tomiem Okamurou jako předsedou Sněmovny. Mimochodem, nedávno mi jeden známý znalý japonských reálií vyprávěl, že v Japonsku je profese popeláře to nejpotupnější, co vás může potkat, když vás odvrhne pro něco hodně špatného třeba vlastní rodina. U nás je to práce možná špinavá, ale jistě potřebná a dobře placená, nikdo se nad popelářem neošklíbá. Tomio Okamura v Japonsku pracoval právě jako popelář. Tedy dříve, než u nás začal prodávat zájezdy pro plyšáky. Ani se mi o něm vlastně nechce mluvit. Tu funkci dostal proto, aby se jeho SPD stala vládní stranou, jelikož premiéra i předsedu dolní komory teď chrání imunita a nemohou být stíháni. Vždyť SPD nebyla ani schopna nominovat do vlády své ministry – nakonec se jimi za tuto stranu stali tzv. odborníci, v podstatě dosazení hnutím ANO.

No a jinak pánové Turek, Rajchl, Ševčík, Macinka a mnozí další, to jsou dnes naši poslanci a radost z toho opravdu nemám. Podle mnoha sociologů, historiků a politologů začala nejenom u nás, vidíme to všude ve světě, počínaje USA a konče Ruskem, vláda kakistokracie. Jedná se o složeninu dvou řeckých slov: kakistos, tedy „nejhorší“, a kratos, tedy „vláda“. Zjednodušeně jde tedy o formu vlády, kterou ovládají ti nejhorší, nejméně kvalifikovaní a nejbezskrupulóznější z nás. Zkrátka ti nejhorší z nejhorších, které mezi sebou najdeme.

To se momentálně děje všude ve světě a lidem je to nejenom jedno, mnozí tomu ještě naopak nadšeně tleskají. Lůza je v sedmém nebi, křičí: „Když už ten můj život nestojí za nic, ať nestojí za nic život nikoho dalšího a nám všem dohromady!“ Člověku je z toho smutno a napadá ho, co by na to asi tak říkali všichni ti Čapkové, Tyršové, Masarykové, Gabčíkové, Kubišové, Horákové a další… Oni položili život za to, aby byl život dalších generací lepší a aby i ti lidé byli v budoucnu lepší. A výsledek? Nic moc.

To tedy nezní moc optimisticky…

Je tu doba nadvlády lůzy, zdá se mi. Místo toho, abychom vyzdvihovali ty nejlepší z nás a snažili se jim alespoň přiblížit, obdivujeme kriminálníky, zápasníky nejrůznějších debilních MMA, milujeme influencery a youtoubery, kteří mluví o ničem, tleskáme vrahovi Kajínkovi, který objíždí se svou talk show republiku, dojímáme se nad písničkami udavače z Těšína, který se neštítí převzít metál z rukou masového vraha, a ještě je na to hrdý. Dnes je frajer ten, kdo oj..be toho druhého, nikoli ten, kdo druhému třeba pomůže. To je dneska jen naivní blb.

A co víc, za chvíli se začnou mocní mstít těm, kteří nejdou s nimi, a všem to bude fuk. Podívejte se na Slovensko a třeba na momentální propouštění nepohodlných herců z tamního Národního divadla. Dříve nemyslitelné, dnes zcela běžné. Vraždy novinářů, gayů, atentát na premiéra, to všechno už si sousední země zkusila. A to jenom proto, že tam nenávist a poštvávání jednoho proti druhému dostaly kdysi zelenou. No a podívejme se k nám. Tak třeba pan Gregor z Aliance pro rodinu, tohoto ultrakonzervativního a veskrze nenávistného a negativního hnutí, se teď stal poradcem Aleše Juchelky na ministerstvu práce a sociálních věcí. Mohl bych pokračovat. Ale protože jsem založením a životním postojem optimista, věřím, že se to opět zlomí a že to zákonitě dospěje do bodu, kdy ti slušní opět přestanou mlčet a začnou se tyranii bránit. Věřím třeba mladým, kteří jsou dnes úplně jiní než my kdysi. Mohou cestovat, studovat, mají kamarády po celém světě, mají neuvěřitelný nadhled. Zároveň jsou ale rozmazlenější a línější. Tak snad se neuscrollují k smrti a zbyde jim čas a energie na to zajímat se i o dění kolem sebe.

Mediální prostor na podzim ovládl Filip Turek a nekonečné debaty o vhodnosti a nevhodnosti jeho osoby na post člena vlády. Co si o tom myslíte?

To je přesně to, o čem si tu povídáme. Mě prostě absolutně uráží, abychom se bavili o nějakém nedospělém hloupém náckovi z Jižáku, který miluje rychlá auta a myslí si, že by mohl a měl být ministrem čehokoli. Je to blb, který se chová ne na čtyřicet, ale na patnáct. No a financuje mu to jakýsi další blb, který zbohatl na automatech a který je přesvědčen třeba o tom, že žena má muži dát, kdy on chce, protože prostě ON je muž a ONA žena.

Proboha, o čem se to tady bavíme? Kam jsme se to dostali, že je tohle téma? Pan Turek je podvodník, primitiv, hlupák, nevzdělanec a nácek, a to je tak vše, co může nabídnout. Ten člověk má jenom dvě výrazné schopnosti: bezbřehou drzost a absolutní nedostatek sebereflexe. On je tak drzý, že jde 17. listopadu na Národní třídu a mudruje o tom, jak to tehdy bylo! Jiří Kodet by mu odpověděl: „Kdo se ptal na tvůj názor?!“ a vzal by ho holí. Je jasné, že Turek je prostě debil a že nemá cenu se o něm bavit. Na druhou stranu, není celá tahle kauza jen kouřovou clonou, která měla zaplavit veřejný a mediální prostor proto, aby se nemluvilo o jiných věcech? Nehodí se někomu takový užitečný idiot právě teď? Co by se řešilo posledního čtvrt roku, kdyby neexistoval Turek? I to člověka napadne.

Zhrubla podle vás politika v roce 2025, anebo je to jenom můj dojem?

Bohužel, zhrubla politika i celá naše společnost, zhrubli lidé. Jsme už tak rozcapení, rozmazlení a unudění, že si začínáme z nedostatku jiných impulsů vzájemně ubližovat. Velikým zlem jsou v tomto ohledu sociální sítě. Co všechno jsou tam lidé schopni napsat, co všechno tam dovedou ventilovat, to je běs. To, co by dřív možná tak tiše utrousili v místní hospodě před malou skupinou svých známých, teď vytrubují pod rouškou anonymity do celého světa. V lidech je dnes tolik zloby, závisti a nenávisti, že z toho až mrazí.

Jak řekl trefně psychiatr Radkin Honzák: „Lidé jsou schopní všeho.“ Vynaleznou lék na rakovinu, ale také koncentrační tábor. Zajímavým fenoménem jsou dnes ženy kolem šedesáti, které mají na svých profilech pejsky, kočičky a vnoučky. Dovedou být horší a vulgárnější než mnozí chlapi.

Nesnáším násilí, a tak s otevřenou pusou koukám na mamutí byznys kolem všech těch zápasů, na to, jak se v tom lidi vyžívají a jak jsou ochotní si zaplatit nemalé peníze za to, aby mohli být u toho. Je to jako ve starověku, když se lidé koukali na gladiátoří zápasy, nebo jako ve středověku, když se chodilo na popravy podobně jako dnes do kina. A to přece o něčem svědčí, že dá velké procento občanů přednost návštěvě zápasu s Vémolou před návštěvou biografu, divadla nebo koncertu. A tuším, čím by to mohlo být. Dnes už mezi námi nejsou téměř žádní pamětníci světových válek, kteří by nás před podobnou adorací násilí varovali. Nejprve by nás právem profackovali, pak by nám řekli, že to všechno už tady bylo a že to mělo fatální následky. Vezměte si jenom válku na Ukrajině. Podívejte se, kolika lidem je lhostejná, kolik lidí zaměňuje agresora s obětí, kolik lidí vám řekne, že je Putin frajer. A úplně nejraději mám ty řeči o „míru“ za jakoukoli cenu. A že by se měla Ukrajina vzdát. Vždyť to je relativizace všeho. Dobra a zla. Spravedlnosti a křivdy. Viny a trestu. To je jako říkat, že za znásilnění si žena může sama, protože provokovala. 

Jaký bude a co přinese rok 2026?

Jak říkám, snažím se být optimistou. A pořád věřím, že zvítězí to lepší v nás, i když se to dnes moc nenosí a slušnost a dobrota jsou považovány za slabost. A budu se i dál snažit svým životem, svými postoji a prací pomáhat tomu všemu, v co věřím. A protože vím, že takových lidí je spousta, budu se je v tom snažit podporovat. Hlavně bychom neměli rezignovat a vzdát to. Protože právě to by si všichni ti Trumpové, Putinové, Orbánové, Ficové a další přáli.