Vzkaz Václava Vydry: „Nevolte burany, kteří hrají na vaše nejnižší city a pudy!“

ROZHOVOR: „Věřím, že si lidé uvědomí, kde je pravda a co je slušnost a spravedlnost a nedojde k žádným černým scénářům. Že zdravý rozum ještě existuje. Válku nechce nikdo, ale bránit se proti agresi je nutnost. Vím, koho na podzim budu volit, ale nechám si to pro sebe,“ řekl serveru PrahaIN.cz filmový a divadelní herec Václav Vydra.

 Kde vás aktuálně diváci mohou vidět v divadle, seriálech a filmech?

Teď momentálně nevím, které seriály v televizích opakují. Myslím, že jde seriál Pod hladinou a Život na zámku. V divadlech to mám pestřejší. Na Vinohradech hraji ve dvou hrách, od Woodyho Allena Nepijte tu vodu a ve inscenaci Revizor od Nikolaje Vasiljeviče Gogola. A potom samozřejmě ve hře Blbec k večeři od Francise Vebera v Divadle Bez zábradlí. Tento kus hrajeme už 28 let před vyprodaným hledištěm. Krásnou hru Nikdy není pozdě máme v Divadle Kalich s Janou Paulovou. A pak mě lidé mohou vidět v různých představeních, která hrajeme například U Hasičů nebo v divadle u Lucky Bílé v komedii Na poslední chvíli nebo ve hře Rukojmí bez rizika nebo Příbuzné si nevybíráme. S těmito inscenacemi jezdíme také na zájezdech po vlastech českých. Pak taky v Hudebním divadle Karlín v muzikálu Rebelové a Slunce, seno, jahody. No a v divadle Hybernia ještě do května hrajeme Zpívání v dešti. Teď připravujeme s kolegou a režisérem Antonínem Procházkou úplně novou hru Manželské turbulence. Autorem je slavný režisér, dramatik a scenárista Francis Veber. Ta by se měla hrát v Divadle U Hasičů a na zájezdech. Mimochodem, právě on je autorem hry Blbec k večeři. Premiéra Manželských turbulencí bude 19. května. S prvním zájezdovým představením pak vystoupíme 24. dubna v Kutné Hoře.

Blbec k večeři je jedna z nejdéle trvajících her, která se na území Prahy hraje. Jak si vysvětlujete, že má tak obrovský úspěch a že je pořád vyprodaná?

Hra je vtipná a dobře napsaná. Pan režisér Jiří Menzel ji kdysi skvěle upravil a zrežíroval. No a my mu to moc nekazíme (smích).

Kromě divadla stojíte každý rok na filmovém placu. Co letos budete natáčet?

V případě divadla kromě té avizované premiéry na květen zatím o ničem novém nevím. Uvidím, co přinese příští rok. V květnu budu točit pokračování seriálu televize Prima „Pod hladinou”. A rovněž pro televizi Prima asi už tři čtvrtě roku natáčíme seriál Polabí. Ten má zatím hodně dílů. Nevím, zda bude „nekonečný”, ale nakonec stejně všechny seriály skončí. Zatím mě to baví a myslím, že je i pěkně a dobře napsaný a kvalitně herecky obsazený.

Divadlo Kalich letos tradičně otevře svoji letní scénu pod žižkovskou věží. Jak vlastně vypadají vaše divadelní prázdniny a léto? Budete mít občas volno?

Kdysi můj děda prohlásil, že neexistuje taková produkce, která by zaplatila jediný den jeho dovolené (smích). Tak tahle doba už je dávno pryč. Teď je těch produkcí víc, nebo nám se zmenšily nároky. Jsme ochotni alespoň částečně se dovolené vzdát. Nebo respektive prázdnin, ty jsme kdysi mívali v divadle dva měsíce, to už je minulost. Vlastně se hraje neustále, i v létě. Mám hodně zájezdových představení. Hrajeme třeba i Noc na Karlštejně s agenturou Divinus kolegyně Kateřiny Brožové. To bude asi čtrnáct představení během celého léta, a k tomu další zájezdová letní hraní, včetně Divadla Kalich. Bude to letos takové rozbité léto. Částečně jsem na letošní prázdniny rezignoval a nechal jsem si dohromady asi tak necelé dva týdny volna. Zatím nevím, jestli se vydám někam mimo území republiky. Jeden týden prožiju na koních a druhý týden zatím nevím. Možná pojedeme do Španělska k moři.

Máte rád letní představení?

Ale nakonec i ano. Letní scéna Divadla Kalich je velmi příjemná, protože hrajeme pod střechou. To znamená, že nerozhoduje počasí. Ale hraje se kvůli nočnímu klidu už od sedmi hodin večer. To ovšem ještě není tma. Říkám tomu, že to je divadlo tak trochu kouzla zbavené, protože divadlo z velké části dělají světla. Jsem radši, když se začníná hrát později, a po tmě je pak alespoň druhá polovina představení.

Zmínil jste se o tom, že týden prožijete na koních. Kam letos zamíříte, jakou trasu jste si naplánovali?

Chystáme se, že vyjedeme z Českého ráje a zamíříme do Krkonoš.

A kolik hlav bude mít vaše výprava?

I s koňmi asi 30. Zhruba dvanáct až 15 jezdců.

Budete nocovat venku v lesích, třeba pod širákem na tábořištích?

(Smích) No, to už ne. Jsme přece jenom trošku postarší parta, takže spíš si hledáme zajímavé penzionky, kde si můžeme udělat na louce ohradu pro koně. My pak večer zalehneme do postele.

Kolik kilometrů bude mít denní trasa?

Taky už nic moc. Maximálně do třiceti kilometrů.

Takovou akci není jednoduché připravit a zabezpečit. Především kvůli zvířatům.

To je pravda. Není to jednoduché. Je to podobné, jako když kdysi dávno táhly armády do bitvy. Taky měly potíž sehnat nocleh, najít píci pro koně a podobně, pokud mají koně k dispozici louku, tak jsou v pohodě a pastvu si najdou sami. Samozřejmě také večer dostanou nějaké jádro, granule nebo oves. A pokud je málo trávy, tak většinou seženeme někde seno. Nejdřív se musíme postarat o koně. My až potom.

Vás to pořád strašně baví. To se pozná.

Je to tak. Pořád to prožívám a pořád mě to baví. Jsou to velmi příjemné dny strávené s koňmi a kamarády v přírodě. Každý rok se na tyto okamžiky těším.

 Jaro je v plném běhu. Na farmu v Malčanech k vám jezdí mnoho lidí i celé rodiny s dětmi. Připravujete se na plný provoz?

My máme u nás otevřeno celoročně, takže se toho moc nemění. Akorát přibude víc práce, protože se zvýší počet hostů. Ale zase jich ale není tolik, protože tam kapacitu nemáme velkou. Je to spíš takové ubytování. Lidé, kteří k nám přejedou, si pak zajdou někam na jídlo nebo si sami něco uvaří. Neposkytujeme vyloženě stravovací služby. Maximálně nějaké občerstvení, pizzu, pití, zmrzlinu....

Jak velký tým lidí máte kolem sebe, co se týče koní a vaší farmy?

My to děláme víceméně sami. Občas máme nějakého brigádníka. Mám spolumajitelku, která se o hospodářství velice hezky stará a občas nějaké lidi na brigádu.

Chovatelé jsou velmi neklidní, neboť v Maďarsku a na Slovensku řádí epidemie slintavky a kulhavky. Nebojíte se, že by nákaza mohla přijít i do České republiky?

No tak já už občas kulhám (smích). Samozřejmě, je to nepříjemné. Všichni zemědělci, hlavně chovatelé krav, se toho velmi obávají, protože nemoc postihuje hlavně sudokopytníky. Tady zase hrozí jiné věci, ale to se nedá nic dělat, prostě se to děje a nějak se s tím vypořádáme. Je škoda, že se tato krizová situace řeší likvidací celých stád. To mě mrzí a trošku bych se možná víc zamýšlel nad tím, jestli to nelze dělat jinak. Ale k tomu nejsem úplně kompetentní osoba.

Koně ale ohrožení nejsou?

Naštěstí ne. Na koně tato nákaza nejde. S tím jsem se nikdy nesetkal.

Vaše paní má za sebou poměrně složitou operaci. Zlepšil se už její zdravotní stav?

Pevně doufám, že bude v pořádku. Zatím tak nějak částečně po operaci bederního obratle rehabilituje. Nepříjemné na tom je, že ještě pořád musí ležet. Projít se může zatím jenom dvakrát denně, a to je víceméně všechno. Pak ještě případně cvičit v posteli. Doufám, že po další kontrole na konci dubna už jí povolí odejít do rehabilitačního ústavu, kde ji rozchodí a dají dohromady. Podle mě to bude trvat minimálně do léta. Samozřejmě se snažím Janu co nejvíc podpořit a alespoň na chvilku za ní zajdu každý den nebo obden. Výborné je, že za ní chodí také syn a kolegyně a kolegové, a tak tam samotou netrpí. Doufám, že bude všechno v pořádku a někdy v létě už bude doma. Moc se těším, až budeme zase spolu.

Vaše pracovní tempo je neuvěřitelné. Kolegové vás prý přezdívají „Turbo“ a obdivují, jak všechno zvládáte. Zkoušky a představení v divadle, koně, natáčení, zájezdy. Jak to všechno zvládáte?

Přiznám se, že občas také někdy padám na hubu. Koně jsou pro mě samozřejmě taky vypětí jak časově, tak fyzicky. Ale je to zase psychický relax a něco, co mi vlastně dává smysl a energii to dělat dál. Protože jsou to úžasná zvířata, nádherní tvorové. Já jsem si je k sobě připoutal, a tak je mojí povinností se o ně starat. Je to taková krásná povinnost, které se člověk nemůže vyhnout, pokud má nějaký smysl pro zodpovědnost a empatii. A herecká práce mě baví, navíc mě živí a umožňuje mi financovat moje koníčky. Takže z jednoho beru sílu na druhé a opačně. Takže dokud mi to zdraví dovolí, tak mi vlastně paradoxně tento životní rytmus vyhovuje.

Několikrát jste veřejně vystoupil na podporu Ukrajiny. Jaký je váš názor na tento válečný konflikt a na celou s tím související situaci?

Jednoznačně vnímám tento konflikt jako ruskou agresi vůči Ukrajině. Jako jediné optimální východisko a možné řešení této situace by bylo, kdyby Rusko přestalo útočit a stáhlo by svoji armádu zpátky za svoje hranice. To je podle mě jediné přijatelné řešení. Jen úplně nevím, jak toho dosáhnout. Moje účast na různých akcích je to nejmenší jak mohu Ukrajinu podpořit v její obraně. Jak sami víme z historie, ustupování agresorovi nikdy nevedlo k úspěchu.

Sledujete celkovou situaci ve světě?

Samozřejmě. Docela mě trápí a nevidím to úplně optimisticky. Pořád ale doufám, že se z toho snad vyhrabeme. Že se rozumní lidé ve všech zemích dají dohromady. A "vláda jejich věcí se do jejich rukou navrátí". Válku přece nikdo nechce. Je to skoro to nejhorší, co si lidé sami na sebe vymysleli a odšpuntovává to nejtemnější, co se v nich ukrývá. Je to takový zlý džin vypuštěný z lahve.

Blíží se volby a letos se konají v napjaté atmosféře. Na politické scéně se formují nové spojení, strany a hnutí. A podle průzkumů to vypadá, že část z nich možná uspěje. Už víte, komu dáte svůj hlas?

Vím, koho budu volit, ale nemyslím, že bych to musel veřejně prezentovat. Ve fungující demokracii, ve které, doufám, stále žijeme, je každého zcela soukromá věc, komu dá u voleb svůj hlas. A vůbec není potřeba o tom mluvit. Každý má možnost se vyjádřit v tajné volbě. Samozřejmě, že při ovlivňování názorů lidí nyní hrají velkou roli různé sociální sítě a různé jiné kanály. Na nich si každý může říkat komukoli cokoli, ať je to pravda, anebo není. A občane, vyber si z toho něco. Pořád věřím a doufám ve zdravý rozum většiny lidí nejenom u nás, ale i ve světě. Že lidé pochopí, který směr je správný a kterým bychom se měli ubírat. A nenechat se oblbnout řečmi nejrůznějších divných existencí. Přemýšlet o tom, co říkají. A uvědomit si, jak kdo vystupuje a jak na nás působí. Jestli alespoň trochu kultivovaně, anebo jestli jsou to prostě jenom burani, kteří hrají na nejnižší city a pudy lidí. Pořád věřím, že to dobře dopadne.

Václav Vydra pochází ze známého hereckého rodu. Na divadelních scénách působí od roku 1977. Je úspěšným a populárním divadelním a filmovým hercem. Mnoho let se věnuje dabingu. Od roku 1983 je jeho partnerkou oblíbená herečka Jana Boušková. Do svazku manželského vstoupili v roce 2006.  Kromě herectví jsou jeho velkou láskou koně. Při jejich výcviku používá vlastní metody. Založeny jsou na tom, že koně mají co největší volnost a pozvolna si zvykají na povely. Matkou Václava Vydry byla legendární herečka Dana Medřická. Otec Václav Vydra starší byl výborný herec Městských divadel pražských. Děda, Václav Vydra, velikán českého divadla, první herecký národní umělec a od konce války až do roku 1949 ředitelem Národního divadla.