Ze života už nic vyndat nemůžu, tak proč bych to odstraňovala z filmu, říká Bára Basiková

24. 01. 202222:05

foto: Lenka Hatašová (stejně jako snímek v článku)/Basiková je jako chameleon, často mění barvu vlasů.

ROZHOVOR Do nového roku s žádným předsevzetím nevstupovala a v nejbližší době nechystá ani zásadní změnu ve svém osobním životě. A to i když je čerstvě zamilovaná. Bára Basiková byla třikrát vdaná, má tři děti a zatím jí to ke štěstí stačí. Zajímavé je, že o ní točí ‚královna‘ časosběrných dokumentů Helena Třeštíková film. I o něm byla řeč.

Dovedete si přestavit, že byste žila jinde než v Praze, třeba na chalupě?

Zeptejte se mě za pár let, protože člověk nikdy neví, ale zatím o tom nepřemýšlím. Vyhovuje mi, že bydlím a pracuju v Praze, a když si chci skutečně odpočinout, nebo má Theodor prázdniny, jedeme na chalupu. A právě to střídání různých prostředí si užívám. Líbí se mi, že můžu být tady i tam. V současné době si vůbec nedovedu představit, že bych žila jinde než v Praze.

Ani v Liberci, kde žije váš současný přítel?

Ne, i když je Liberec pěkné město. Představa, že bych se tam přestěhovala, je pro mě zatím absolutně nereálná.

A přemýšlíte vůbec o tom, jak to vymyslet, abyste spolu mohli být častěji?

Ne, protože zatím to není technicky ani prakticky možné. On tam má svoji firmu, byznys a já v Praze zase svoji práci a navíc syna, který tady chodí do školy.

Jak jste prožila Vánoce?

Krásně. Strávila jsem je s oběma dcerami a jejich partnery. A se svým přítelem, protože Tedík byl tentokrát u tatínka. Předloni u mě, teď s ním. Střídáme to. Ale i tak jsem si Vánoce moc užila a byla jsem neskonale šťastná.

Zpěvačka se po letech vrátila ke 'své' tmavé barvě

Dcery budou mít zanedlouho třicet. Není tak samozřejmé, aby děti v tomto věku chtěly být o Štědrém večeru se svými rodiči.

To není. Ale zatím jsme Vánoce vždycky slavily spolu, což mě těší. Až se vdají, bude to možná jinak.

Jak moc jste řešili dárky?

Většinou si řekneme, co si kdo přeje, ale zároveň se rádi překvapujeme a radujeme z nečekaných věcí. Dáváme si třeba zážitkové dárky nebo věci, které sami vyrobíme. Musí to mít prostě nápad. Například letos mi holky věnovaly vtipnou fotografii, která je reminiscencí na jejich dětství. Našly v archivu fotku, kde jsou malinké, mají na sobě tričíčko a ponožky a papají z hrnce rýži. Byl jim tehdy asi rok, nejvýš dva. A ve stejném stylu pojaly současnou fotografii. Vzaly si zase ponožky a trička, k tomu hrnec s rýží… Prostě to nafotily úplně stejně. Bylo to komické a zároveň hrozně dojemné. Nejvíc mě dostane vždycky dárek, který obsahuje něco navíc.

Těsně před Vánoci jste vydala knihu Když skočíš, já taky. Obsahuje vaše příspěvky z blogu, který jste psala během pandemie. Jak na ni lidi reagují?

Ohlasy jsou zatím skvělé a spousta lidí mě přemlouvá, abych v psaní pokračovala. V létě, když jsem odevzdala rukopis do vydavatelství, jsem totiž s blogem skončila. Měla jsem dost hudební práce….

Určitě pokračujte, zvlášť teď, kdy jste zamilovaná...

Ono to musí být spontánní a autentické a zatím se mi nechce. Ale věřím, že když to člověk v sobě má, tak to neztratí. Až přijde impuls nebo nějaká tvůrčí invence, zase se do toho pustím.

Na křtu vaší knihy byla i režisérka Helena Třeštíková, která s vámi dělá další časosběrný dokument. Kolik let se už spolu scházíte?

První dokument o mně točila v letech 1995 až 2001. Ten už byl v kinech i v televizi. A protože jsme zůstaly v kontaktu, přišla za mnou krátce poté, co jsem se potřetí provdala a čekala Tedíka s myšlenkou, že by bylo zajímavé v natáčení pokračovat. Takže od roku 2009 sbíráme další materiál. Ale zrovna loni jsme se bavily o tom, že by ho už Helena sestříhala a tuto etapu mého života bychom uzavřely.

Budete mít určitě možnost rozhodnout, které záběry a výpovědi ve filmu nechat a co vyhodit. Využijete svého práva veta?

Já respektuji, že je to časosběr, během kterého se točí všechno zásadní a zajímavé, co se ve vašem životě přihodí. Vy přitom na začátku vůbec netušíte, kudy vás život povede, co se bude dít, což je na tom fantastické. A když se na ty záběry díváte zpětně, zjistíte, že zachycují i věci, kterými se chlubit nechcete. Jenomže je to neoddělitelná součást vašeho života. Helena by samozřejmě mohla klidně natočit líbivý portrét, ve kterém bych byla bezchybná a úžasná, kde by byly jenom pěkné pozitivní věci, a udělat z něj krásný reklamní plakát. Ale to jsme ani jedna nechtěla. Šla jsem do toho spontánně a svobodně s tím, že se bude točit všechno. Protože tohle všechno je můj život. Samozřejmě, že když se na sebe po těch letech koukáte, vidíte se jinýma očima, a věci, které tam říkáte, si už třeba nemyslíte. Jenomže to je ta pravda. Taková jsem byla, taková jsem. Ze života už taky nic vyndat nemůžu, tak proč bych to odstraňovala z filmu.

Vstoupila jste do nového roku s nějakým předsevzetím?

Ne, já si zásadně žádná předsevzetí nedávám.