foto: Archív Heleny Vondráčkové, všechny fotografie v textu se svolením zpěvačky/Helena Vondráčková na snímku Patricie Behenské
Dnes sfoukne z dortu 75 svíček. A nemám strach, že by to silou svého hlasu nezvládla na jeden zátah. Hledala dvě malá křídla, ve sladkém mámení stoupala vzhůru k výškám, šla cestou lesní, ale rozhodně vždycky věděla, že není důvod vzdávat jakýkoliv mač v půli. Helena Vondráčková.
Ač rodačka z Prahy, vyrůstala ve Slatiňanech. Začínala bouřlivá 60. léta. Dívenka studující gymnázium v Chrudimi odjela do pražského velkého světa a tady se pokusila o štěstí v soutěži Hledáme nové talenty a světe div se, bylo z toho první místo. 27. dubna 1964 poprvé pokořila pražskou Lucernu, když zvítězila s písničkami Summertime a The Man I Love. O jejím vítězství tehdy rozhodly v porotě sedící Jiřina Bohdalová, Jiřina Fikejzová nebo Eva Pilarová.
Zrodila se holka od Červené řeky, což byl název amerického tradicionálu, který Helena s českým textem Ivo Fischera vydala krátce nato jako první singl u Supraphonu. Vypadalo to jako pohádka. Ale ve skutečnosti to byl jen pouhý prolog k pohádce.
Jenže tatínek ve Slatiňanech se nenechal úspěchem své dcery okouzlit a rezolutně nakázal, že prvořadá je maturita.
Za vším hledej Rokoko
Tehdejší svět nebyl stavěn na spotřebě a opotřebovanosti, a tak lidé, kteří doplňovali a tvořili hudební stáje, necítili potřebu své svěřence po roce házet přes palubu a hledat nové v dalších kolech nekonečných talentových soutěží. Potenciál Heleny Vondráčkové využili a rozvíjeli například Karel Krautgatner, ale hlavně vůdčí dvojice divadla Rokoko Vostřel-Šašek, kam Helena nastoupila do angažmá.
Tady potkala nejen Waldemara Matušku, ale hlavně Václava Neckáře. A souběžně s divadelním angažmá se naplno rozjíždí kariéra v rozhlase i televizi. Veřejnost je okouzlena na vinylových singlech vydanými hity Pátá, Chytila jsem na pasece motýlka, Hříbě, Mám ráda cestu lesní a dalšími.
Zlatý slavík poprvé. A naposled
Není proto divu, že když v časopise Mladý svět nasčítali výsledky 4. ročníku soutěže Zlatý slavík za rok 1965, vyšla jim na prvním místě právě Helena Vondráčková. Nikdo v tu chvíli netuší a snad ani nepředpokládá, že bude v kariéře jediný. Ve stejném roce se potkává také s Martou Kubišovou. Jsou protiklady. Jedna blondýna, druhá tmavá. Jak napsala tehdejší kritika: „…temný hlas Kubišové je smáčen slzami, zatímco jasný hlas Vondráčkové prozařuje slunce...“ Z netradičního, ale velmi emotivního spojení vznikla skladba Oh baby, baby, která dokázala zaujmout natolik, že na jejím kontě přistála nejen stříbrná Bratislavská lyra, ale i Bronzový intervizní klíč.
Helena Vondráčková s Martou Kubišovou Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
Zajímavé spojení neušlo ani producentovi Bohuslavovi Ondráčkovi. Ten po zralé úvaze doplnil dvojici zpěvaček ještě o smíška Václava Neckáře a vzniklo trio Golden Kids. Mezitím Helena ale odjíždí v roce 1967 s písničkou Vzdálený hlas na festival Zlatý kohout do Rio de Janiera, kde se probojuje do finále. Nezvítězí, získává titul Miss festivalu a zaujme natolik, že se vrací do Brazílie o rok později, tentokrát jako porotkyně rozhoduje o úspěchu dalšího československého soutěžícího – Karla Gotta, který tam přivezl píseň Lady Carneval.
Doma vznikají další pecky Růže kvetou dál, Přejdi Jordán, Proč mě nikdo nemá rád, šlágry z filmu Šíleně smutná princezna nebo duet s Waldemarem Matuškou To se nikdo nedoví, který získává další Stříbrnou Bratislavskou lyru nebo Zlatou synkopu. Kromě toho Helena sbírá zlaté desky za nejprodávanější československou interpretku. V Belgii za píseň Strejček Charlie vyhrává Zlatou loď na festivalu v Knokke.
Zlatá kůzlata z Prahy
Nejvíce ji to ale táhne ke Golden Kids. Celkem logicky. Vznikl totiž fenomén, který zcela ovládl nejen československou scénu, ale měl možnost v případě vhodného kulturního a politického podhoubí zaujmout přinejmenším i na evropské úrovni. Golden Kids nevystupují jen u nás, tleskají jim v Německu nebo na veletrhu gramofonových společností ve francouzském Cannes či v pařížské Olympii. V rychlém sledu vycházejí alba tohoto tria s názvy Micro Magic Cirkus nebo Golden Kids 1. Jenže konec 60. let je krutý. Vykonstruovaný skandál s podvrženými pornofotografiemi Marty Kubišové trojici zastavuje. Marta Kubišová dostává komunisty nařízený zákaz umělecké činnosti. Pochopitelně, že hlavním důvodem je politická angažovanost a sympatie k Alexandru Dubčekovi, nicméně ty v té době projevují na televizní obrazovce i jiní umělci a možná v ještě větší míře (třeba v seriálu Píseň pro Rudolfa III. i Iva Janžurová) a zákaz je nepostihne.
Mladá pěvecká trojice je bezradná. Je potřeba se za Martu více bít nebo počkat, až se situace zklidní? Určitě Heleně i Vaškovi běhaly tyto myšlenky a spousta dalších hlavami. Nicméně Marta Kubišová údajně sama oba povzbudila v další samostatné umělecké činnosti. Pro trojici velmi mladých interpretů, kteří jsou modlami národa a jejich snem je zpívat, je to velmi těžká doba. Rozpadl se velmi nadějný projekt, kontrakty jsou ty tam a tvůrčí tým je rozprášen.
Kde navázat?
Nakonec situaci vyřešilo zhodnocení situace na gramofonovém trhu. Supraphon sice Vondráčkovou podporoval vydáním desítek singlů a jejím prvním LP Růže kvetou dál. Tady se však jednalo jen o kompilaci rozhlasových hitů, kde nebyla žádná profilová novinka. Kromě toho vyšly dvě výše zmíněná alba Golden Kids. A tak se interpretka rozhodne vytvořil první profilové solové album. Vychází v roce 1970 a jmenuje se Ostrov Heleny Vondráčkové.
Kritice i fanouškům spadla čelist
Kde je ta skotačící bezstarostná dívka, ptají se příznivci. Vznikla extrémně vyzrála deska plná obtížných skladeb, složitých harmonií i zdánlivých disharmonií, které spojuje hlas Vondráčkové do jednoho převážně smutného tónu. Každý, kdo si i dnes poslechne písně Provazochodci, Laléňa nebo Klášterní zvon je překvapen sytostí a dravostí projevu. Podle mnohých kritiků vznikla v roce 1970 vůbec nejlepší deska Heleny Vondráčkové. Pozorný posluchač zaslechne i hlas Marty Kubišové, která nazpívala doprovodné sbory, její jméno se však na obalu desky už nesmělo objevit. Nesmíme ale propadnout naději, že album je jen depresivní. Z toho posluchače vyvede například hudební sebeironie z vlastních hlasových dispozic v písničce A kapky kapou.
Helena Vondráčková v sedmdesátých letech Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
Helena v té době mizí z republiky a snaží se získat na svoji stranu trhy v jiných zemích. Do Sovětského svazu jet je v tu dobu povinností, úspěšná je v rumunském Brašově, kde získává Stříbrného jelena a vrcholem turné je však Japonsko. Tady dokonce poráží slavnou Britku Bonnie Tyler. Cestuje po světě a tím pádem trochu mizí z drobnohledu československého publika. To se projevuje tím, že nenahradí odstavenou Martu Kubišovou na čele československého žebříčku, ale je jí na dlouhá léta přisouzeno věčně druhé, v nejhorším případě třetí místo. Nejprve se nakrátko na špici vrací Eva Pilarová a pak na pět let žebříček opanuje Naďa Urbánková.
Kritika se neorientuje v tom, co chce
V polovině 70. let lze jednoznačně spatřit základy toho, proč nebyla Helena Vondráčková zcela pochopena některými kritiky. Svůj talent rozkročila totiž příliš doširoka. Na jedné straně získává řadu ocenění například Zlatou Bratislavskou lyru za písničku Láska zůstává dál a v této době vznikají nesmazatelné pilíře její kariéry – Dvě malá křídla tu nejsou, Lásko má, já stůňu pro film Noc na Karlštejně, Kam zmizel ten starý song, Málo mám lásky tvé a na straně druhé tvoří alba jako Helena a Strýci nebo famózní album Paprsky. Skladby Klusem, Valerie 78 nebo Paprsky přesvědčují i dnes o tom, že Helena dokonale a hravě ovládá i složité jazzové frázování. Jenže ve stejnou dobu se objevuje i rozjásaný Malovaný džbánek, který sice okouzlí Sopoty, ale všem zamotá hlavu, kam zpěvačka míří. Co myslí ta žena vážně? Co chce dělat a čemu se věnovat? Když ještě československá kinematografie nabídne ztřeštěnou komedii Jen ho nechte, ať se bojí a startuje stepovací kariéra s Jiřím Kornem, je v hlavách mnohých zmatek.
Helena Vondráčková a Jiří Korn na snímku Lucie Robinson Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
To vše ale ukázalo jedno. Vondráčková je a byla profík s chutí experimentovat a zasahovat do mnoha žánrů, a to pokud možno najednou. Úspěchy v jednom oboru ji ale nenutily pokračovat dál a prohlubovat dosažené cíle, ale naopak ji hnaly k dalším dveřím, které chtěla otvírat. Zabíralo to.
Zahraniční spolupráce krachují
Do Prahy za ní přijíždí anglický producent Leslie Reed, který ji slibuje světovou kariéru, přiváží s sebou čtyři skladby, které jsou natočeny a stanou se z nich hity. Komunisté ale pošlou spolupráci obou umělců k ledu a Reeda znovu do Československa nepustí.
Stejně tak se rozpadla i spolupráce s věhlasnou německo-britskou skupinou Les Humphries. Tady by ale Helena musela obětovat solovou kariéru a stát se součástí celoevropsky známého sdružení. Nakonec z této spolupráce zůstala Vondráčkové v rejstříku jen další hitovka – Má tě rád. K tomu všemu začíná navazovat kontakty s orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha.
Jak to bylo s Antichartou?
Normalizace roztočila soukolí na nejvyšší obrátky. Nomenklaturní organizace postupně nabírají na přesvědčení, že už bude klid, jenže jako blesk z nebe se zjeví Charta 77. Umělci jsou nahnáni 28. ledna 1977 do Národního divadla a o týden později do Divadla hudby. Podepisují Antichartu. Někteří tvrdí, že podepisovali prezenční listinu, jiní si byli vědomi toho, co signují a styděli se později za svůj podpis. Helena Vondráčková nepodepsala. Byla na zahraničním turné a po návratu na ni režim s podpisem už zapomněl. Můžeme se domnívat, co by se dělo, kdyby v Národním divadle seděla, nicméně musíme vycházet z faktu, že pod Antichartou její podpis chybí. Tento okamžik historie byl i obsahem řady soudních sporů, které po revoluci vedla Helena Vondráčková obzvláště s kritikem Janem Rejžkem.
Na domácím kolbišti Naďa Urbánková mizí ze zlaté příčky Slavíka, ale Helena zůstává i nadále druhá. Objevuje se totiž Hana Zagorová a dnes legendární vzájemnou nevraživost, která se ale nezakládala na pravdě, obě zesměšní v šantánové skladbě Dvě žlutá kuřátka.
Všichni na parket, je tu disco
Konečně jako ryba ve vodě se cítí oslavenkyně v 80. letech, kdy nejen na světová podia, ale i k nám dorazí hudební styl disca. Vondráčková se spojuje s hudebním producentem Vítězslavem Hádlem, který stojí za úspěchem alb Sblížení a Zrychlený dech. Obě titulní skladby se stanou hity, ta první přidá Heleně do sbírky další Bratislavskou lyru, tentokrát stříbrnou. Vznikají i další písně, které dodnes znějí z rozhlasového éteru: A ty se ptáš co já, Vzhůru k výškám, Každá trampota má svou mez nebo Je to malý svět.
Helena Vondráčková na konci osmdesátých let Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
Konečně se usměje na začátku 80. let na Helenu štěstí i v osobním životě. Potkává muže, kterému je ochotna říci své „ano“. Předcházející partnerské svazky se textařem Zdeňkem Rytířem, hudebníkem Luďkem Švabenským nebo hercem Luďkem Sobotou svatbou neskončily. V 35 letech však získává titul zasloužilé umělkyně a vdává se za člena východoněmecké kapely Kreiss. Jmenuje se Helmuth Sickel a hned začne pracovat na manželčině kariéře. Z písničky Čas je proti nám vzniká další megahit a pod jeho produkčním vedením následují další – Báječný flám, Náhodný známý, Sprint, Svaly, Absolutní krach nebo další chytlavý megahit Křížaly, housle a půlměsíc. Heleninu kariéru spoutají osmdesátky typickým syntezátorovým zvukem. Vondráčková se snaží přibližovat kariéru světovým trendům, ty však v té době omezují hlasový rozsah interpretů na nezbytné minimum. Je to velké dilema, které umělkyni trápí, protože její hlas se dostává do nejlepší formy a největší pěvecké jistoty, a tak uniká znovu k náročnějším projektům – natáčí Ježkovy skladby nebo zařazuje do svého repertoáru i náročnější skladby jako Ty mi vládnout máš, Sólo pro tvé oči, Skandál nebo Jak delfín.
I Hana Zagorová opouští ke konci 80. let vrchol českého pěveckého žebříčku. Nahrazují ji Iveta Bartošová a Petra Janů, Vondráčková je však stále hned za nimi.
Sametový krach
Listopadová revoluce 1989 zničila málo odvětví tak dokonale jako domácí populární hudbu. Jedním šmahem je ze stolu smeteno všechno československé a poslouchají se jen cizí interpreti. O ty domácí, a to včetně Karla Gotta, není zájem. Zájem není překvapivě příliš ani o ty, kteří se ke zpívání znovu vracejí – Kubišová, Kryl, Hutka a další. Krize je tak silná, že počet koncertů se minimalizuje, někteří interpreti hledají uplatnění v jiných oborech – zlatá slavice Petra Janů v té době se dokonce vyučí v oboru servírka. Vondráčková však boj nevzdává a na rozdíl od ostatních i nadále školí svůj hlas a zpívá. Neodpočívá, i když příležitostí k vystupování razantně ubylo. Tady můžeme vidět základ skutečnosti, že do dnešních dní si drží hlas v nadprůměrně skvělé kondici a rozhodně hlasovým rozsahem i dnes převyšuje své vrstevnice. Navíc s přibývajícími lety je rozdíl v hlasové dispozici ještě markantnější.
Muzikály jsou záchrana
Vondráčková nachází uplatnění alespoň v novém fenoménu, který se objeví na naší scéně – muzikálu. Všechno odstartují Bídnici a její velký hit Knížka snů. Následuje stále nedoceněná a fenomenálně zazpívaná skladba Zrcadlím z veřejnosti téměř neznámého muzikálu 451° Fahrnheita. Domácí interpretační dominanci pak podtrhuje Broadway album s velmi náročnými party – Somewhere, Neplač pro mě, má Argentino nebo Memory z muzikálu Cats.
Helena Vondráčková na snímku Tomáše Berana Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
Krize v hudebním průmyslu se částečně odráží i u Heleny Vondráčkové doma v Řitce, kam se po letech života v Praze přestěhovala. Helmuth Sickel se dostává do krize muže ve stínu slavné ženy, rozhodne se pro návrat do Německa a po osmnácti letech končí manželství rozvodem.
Na konci 90. let po řadě let, kdy nevydala žádné novinkové profilové album, se situace s vnímáním domácí hudby začíná obracet a Helena sází na riskantní kartu. Zcela mění image, hledá nový producentský tým, dokonce i její tělo dostalo nové ženské křivky a v posledním roce 90. let vzniká album se symbolickým názvem Nevzdám se hvězdám. Sázka vyšla na sto procent. Velkým hitem, který ji vrací na rozhlasové vlny, je Copacabana.
Běsnění s názvem Dlouhá noc
Supraphon se nechá přemluvit k tomu, aby další album umělkyně nahrála v zahraničí – v Belgii. Vychází další přelomová deska Vodopád. Obsahuje megahity To tehdy padal déšť, Vodopád, ale hlavně Dlouhá noc.
Ten hit byl slyšet všude. Mnozí kritici ho považují za nepovedenou napodobeninu Cher, která také v té době slavila návrat na výsluní zájmu. Samozřejmě, nejedná se o vrcholné umělecké dílo, ale není fér skladbu urážet. Víc než dokonale splnila svůj účel, zcela ovládla domácí hitparády, stala se z ní Skladba roku i Nejprodávanější a nejhranější píseň, Helena Vondráčková získala titul Zpěvačka roku a v roce 2002 vstoupila do Síně slávy naší popmusic. Z vlastní zkušenosti musím říct i to, že písnička zněla v té době na plážích Dominikánské republiky a člověk měl dojem, že nevytáhl paty z české kotliny.
Přidaly se i další hity Neuč slunce hřát, Já půjdu dál a obrovský hit Sladké mámení, o jehož oživení se postarala menšinová pražská klubová scéna, která písničce vdechla po mnoha letech druhý dech a vyšvihla ji mezi nejhranější skladby porevoluční doby.
Helena vyjíždí na koncertní turné se zlatým fenoménem Karlem Gottem. Sály jsou vyprodané a v jednom rozhovoru si Karel Gott s lehkostí sobě vlastní povzdychne: „...nikdy by mě nenapadlo, že řady čekatelů na můj podpis skončí dřív, než ty u šatny Heleny. Je úžasná."
O to víc Helenu v současnosti mrzí a bolí, že byla vystřižena z celovečerního dokumentu Karel. A to i přesto, že tvůrcům poskytla velmi raritní filmové pásy a fotografie z počátku kariéry Karla Gotta. Na skutečnost, že je smutné, že se v dokumentu neobjevila o Heleně Vondráčkové ani zmínka poukázala i Marta Kubišová. Ta to označila za nepochopitelné, protože právě Vondráčková byla nejstabilnější Gottovou pěveckou partnerkou.
Jen o kousek
V obnovené soutěži Českého slavíka končí Vondráčková v roce 2002 na druhém místě za Lucii Bílou a v tomto ročníku stačilo jen málo a dosáhla by na druhý triumf. Ve stejném roce vyhlašuje magazín MFDnes anketu mezi novináři o nejvstřícnější celebritu. Jednoznačně se jí stává Helena Vondráčková, ale časy se brzy změní.
S manželem Martinem Michalem Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
V roce 2003 se zpěvačka vdává podruhé za podnikatele Martina Michala. Svazek je od počátku trnem v oku bratrovi Jiřímu Vondráčkovi. Neshod si začínají všímat i bulvární listy a vztahy v rodině se začínají bortit. Vykopaná válečná sekera až do dnešních dní rozdělila nejen oba sourozence, ale přetrhala vztahy mezi Helenou a její neteří Luckou, která v posledních letech jako by převzala pomyslné žezlo rodiny a drží čelní místa v žebříčcích popularity.
Manželství s Martinem Michalem je určitě pro Helenu Vondráčkovou šťastné. Jeho managerský post v producentském týmu bezesporu přinesl Heleně profesionální prospěch. Avšak zčásti problematicky mohou na veřejnost působit některé Michalovy výroky. A hlavně řada soudních sporů, která toto období kariéry Heleny Vondráčkové provází. U některých je zcela zřejmé a pochopitelné, že se manželé ohradili a podali žalobu. U některých sporů se však dnes s odstupem let vkrádá otázka, zda morální a etický dopad soudního procesu, byť opodstatněné žaloby, nakonec nebyl pro kariéru Heleny Vondráčkové ve skutečnosti mnohem negativnější.
Helena Vondráčková slavila narozeniny koncertem v aplaudující Lucerně Foto: František Jirásek
Nechme však tuto otázku stranou a věnujme se kariéře zpěvačky. I v 21. století Helena Vondráčková vydává další alba. Ta z posledních let už představují Vondráčkovou v jiné skromnější podobě. Na posledních albech zpívá niterné zpovědi zralé ženy často ve stejně intimních a zvláště na albu Dávno vím své i v ryze minimalistických hudebních aranžích. I dnes se může Helena opřít o sílu svého hlasu, i když postupem let dostal ostřejší, ale o to zajímavější a syrovější podtóny.
Já půjdu dál
Helena Vondráčková slaví narozeniny. Je nezbytně nutné říci, že patří k nejvíce technicky nadaným zpěvačkám české populární hudby. O žádné její skladbě nelze říci, že by nebyla technicky zvládnutá. V tom provází umělkyni pravdivá pověst obrovského profíka a dříče, který chce ukázat co nejlepší výkon. Je jasné, že s odstupem několika desítek let lze v její kariéře najít skladby, které možná neměly nebo nemusely vzniknout, ale to najdeme u každého umělce. Nicméně je nutné dodat, že těžko najdeme v našich podmínkách všestrannější zpěvačku, která je schopna ovládnout řadu hudebních nástrojů, tančit, zpívat, stepovat a bavit. Nenajdeme v české hudbě ženu, která by prodala více gramofonových desek a sotva najdeme někoho, kdo ke jménu Helena Vondráčková dodá nechápavý pohled a řekne: Neznám! Není asi těžké najít interpretky, které oslovily emotivnějším podáním a interpretací skladeb, ale nikdy nenajdeme v naší zemi člověka, který by si alespoň jednou za život nezazpíval jednu Heleninu písničku.
Helena na snímku fotografa Roberta Vana Zdroj: Archív Heleny Vondráčkové
A na co se ještě můžeme těšit v souvislosti s dnešní oslavenkyní? Myslím, že sil je ještě dost a podle vlastního uvážení se domnívám, že alespoň dvě profilové novinkové desky na nás ještě čekají. A myslím si, že nejméně u jedné z nich bude Helena usilovat ze všech sil a možností o to, aby stejně jako v roce 1970 u alba Ostrov Heleny Vondráčkové klesla fanouškům a kritice brada. Aby se řeklo: To je nejlepší album její kariéry.