Zpěvačka kapely Zputnik líčí, co jí provedli cenzoři na sítích

ROZHOVOR: Excentrická zpěvačka hudební formace Zputnik je na české punkové scéně úkazem. Vyznává absolutní svobodu, boří zavedené hranice a vytočila i dohlížitele sociálních sítí. „Napsali mi, že bloknou naše video, protože jsem alkoholička, feťačka a prostitutka,“ řekla serveru PrahaIN.cz zpěvačka Aneta Práglová.

Teď o Zputniku nebylo moc slyšet. Co s vámi bylo?

Vlezli jsme do nory a odpočívali jsme, přes zimu jsme si dali pauzu. Nejraději totiž hrajeme venku ve volném prostoru, to v zimě moc nejde. Snažíme se také moc nevystupovat v Praze. Maximálně tak jednou, dvakrát do roka. Letošní sezonu otevřeme 13. března koncertem v klubu Vagon, pak nás zase rok nikdo v Praze neuvidí (smích). Ale ten koncert bude dobrý, kromě obvyklého repertoáru zahrajeme i pár nových věcí. Samozřejmě nebude chybět přednes básní poněkud ostřejšího charakteru, bude to velmi přátelský a pohodový večer. Myslím, že publikum spustí povyk, protože jsme jako hosta pozvali našeho bývalého bubeníka Bárnyho, který má vlastní kapelu. Pro nás navždy zůstane stěžejní postavou, protože kdysi Zputnik vymyslel právě on. Bez něj bychom nebyli.

Jaký jste měla nejzajímavější zážitek z poslední doby?

Jednoznačně to byl narozeninový koncert Jany Kratochvílové v Lucerně před dvěma lety, kde jsme hráli jako hosté. To byla pro nás obrovská pocta, které si nesmírně vážím. Považuji Janu za nejlepší českou zpěvačku světového formátu, ona je skutečným úkazem na české hudební scéně. Je skvělá. Občas mi na síti lidi nadávají, že prý jsem jako Kratochvílová. Oni mě tím chtějí urazit, ale co mi mohou říct lepšího? To je pro mě největší poklona. Je smutné, že v Čechách máme na hudební scéně jenom jeden takový diamant.

I když nehrajete, tak v zákulisí je Zputnik v neustálém pohybu. Shromažďujete materiál na CD?

Samozřejmě makáme celou zimu, a protože nemůžeme ignorovat nové technologie, tak připravujeme celou sérii nových „věcí“. Vydáme nové Live CD. Bušíme do toho, protože chceme, aby do dvou až tří měsíců bylo venku. Na podzim čekat nebudeme. Kromě toho dáváme dohromady i obsah a nápady na několik nových klipů. Letos vydáme minimálně dva. Nápadů a námětů mám hromadu. Jeden klip určitě budeme točit opět venku, v centru Prahy. Druhý, ten bude trochu strašidelný až hororový, bychom chtěli realizovat v prostorách pražského metra. Těším se, až hodíme první klapku, natáčení klipů mě vždy bavilo a všichni si to pokaždé dokonale užijeme. Teď se ale nejvíc soustředím na krátké scénky, které dáváme na sociální sítě. To mě hodně baví, a navíc mají vysokou sledovanost.

Projekt CD bude asi letos stěžejní, je to tak?

S tím CD je to trochu zamotané. My jsme dřív nechtěli desky nahrávat, vždy jsme říkali, že muzika má být pro všechny zdarma, že hrajeme pro radost. Na koncertech jsme vždy rozdávali flešky s naší muzikou. Naše názory se moc nemění, ale doba se přeci jen trochu změnila. Neustále se nás lidé ptají na cédéčko, tak jsme se rozhodli, že trochu ustoupíme a nahrajeme to. Jak už jsem říkala, na koncertech jsme dřív naši muziku rozdávali zadarmo. V tom chceme zase pokračovat. Rozhodli jsme se, že teď uděláme kampaň na Startovači, kde chceme vybrat peníze na realizaci CD. Pokud se vybere víc, tak to použijeme třeba na grafiku nebo mastering. Nechceme na tom vydělávat. Chceme vybrat peníze výslovně pouze na výrobu cédéček, ty pak budeme dávat zdarma na koncertech. Určitě později natočíme i klasické vinylové desky v omezeném množství pro sběratele.

Cédéčka i vinylové desky jdou proti našemu myšlení, naše heslo je: „Stahovat muziku zadarmo, rozdávat zadarmo”. Na webových stránkách zputnik.cz jsou všechna naše alba volně zdarma ke stažení. Nové cédéčko bude asi bez názvu a objeví se tam také, jakmile vyjde.

Která skladba půjde do klipu a co se objeví na CD?

Nemohu prozradit. To je zatím služební tajemství.

Hodně lidí si stěžuje, že na sociálních sítích opět řádí cenzura. V tomto prostoru se hodně pohybujete, protože udržujete portál vaší kapely. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Bohužel to není výmysl, ale skutečnost. Cenzoři útočí na videa, ale nejvíc jim leží v žaludku, když na síti někdo zveřejní něco vtipného. Instagram je zatím ještě volnější, nejvíce blokuje Facebook. Děsivá je takzvaná korektnost, někdy dochází až ke komickým situacím. Na jedné sociální síti mi zablokovali naše video. Napsali mi, že video nedoporučují, protože jsem prý alkoholička, feťačka a prostitutka. Facebook mi napsal, že mi to samé video nezablokuje, ale že náš videoklip veřejnosti nedoporučí. Proto má malý dosah a prakticky se nikde nezjevuje. Zvláštní ale je, že já jsem tvůrce, já mám ty dosahy a nijak chráněná proti těmto útokům nejsem. Nějaká AI někde něco zablokuje nebo prohlásí, že něco nedoporučuje. Ale zároveň nechá hromadu lidí chovat se agresivně. To mi moc nevadí, protože chci reakce veřejnosti. Proto občas dělám to, co dělám, už dopředu vím, jaká bude reakce. Proto třeba ještě schválně natočím video, abych to podpořila. Ale jde mi o ty lidi. Nejzlejší jsou ženský padesát plus. Chlapi si dají na svoji zeď fotky s autem, traktorem nebo loď, která není jejich a ty baby jim tam strašně sprostě nadávají. Ty hlášky už několik let sbírám a chci z nich napsat písničku. Prostor tam ale mají i lidé, kteří v životě nic nedokázali, o nic se nesnaží a jsou prostě jenom zapšklí a zlí. To, co napíšou na síti, tak by nikdy neřekli někomu do očí. Oni dělají ramena pouze za klávesnicí. Mně bude čtyřicet a dovedu si s tím poradit. Netuším ale, co bych dělala, kdyby mi bylo třeba šestnáct a někdo by po mně takto vystartoval. Asi by mně to poněkud rozkolísalo sebevědomí.

Napadají vás často?

Velmi často. Nejvíce se to stává, když na sítích zveřejníme záznamy živých koncertů. A proč mi to dělají? Protože my, jako Zputnik, děláme některé věci jinak. Nám je jedno, jak to dělají ostatní. Když jsme začali hrát punk s elektronikou, tak to nikdo nechápal. Dneska je to běžné. V tom je to kouzlo, že ta hudba se vyvíjí a není pořád stejná. Když budu poslouchat nějakou „princeznu“ nebo „hošíka“, který se bojí vybočit ze směru, aby se mu někdo nesmál, tak to bude nuda a brzy to umře. Nikoho to nebude bavit. Kouzlo je v květnatosti a jinojakosti. Hudbu děláme proto, aby se poslouchala a aby nás všechny těšila. Neděláme ji do šuplíku.

Kde se v některých lidech bere potřeba útočit, ponižovat, urážet, zesměšňovat? Máte nějaké vysvětlení?

Velká část Čechů má v sobě podivnou zlobu, závist a zakomplexovanost. Tak to prostě je. Mám hodně přátel doma i mezi cizinci, a mohu tak trochu porovnávat. Rozdíl mezi Čechem a Američanem je například v tom, že když se ti v USA daří a něco dokážeš, tak ostatní lidé vědí, že je dobré být u toho. Třeba jen pro inspiraci. Ale úspěch nezávidí. V Česku je to naopak. Češi si vzájemně úspěch nepřejí. Klidně vás ze závisti zašlapou do země. Mají také radost z toho, že když je špatná situace, tak musí být všem blbě. A pro ně je katastrofa, když zjistí, že jednomu člověku blbě není a je v pohodě.

Zputnik si vždy pečlivě vybírá, kde bude hrát. Proč jste tak nekompromisní?

My si zakládáme na tom, aby většina věcí, které hrajeme, byly živé. Máme rádi živé koncerty, živé hraní, někteří lidé už si ale odvykli. Jdou koncert a vůbec jim nevadí, když tam hudebníci nehrají naživo a poslouchají playback. To je příšerné. Považuji to za degradaci dobré muziky. Takové ty řeči o tom, že technické důvody neumožňují při některých akcích koncertovat naživo, jsou jenom nesmyslné bláboly. Na dobrém koncertu musí na jevišti i v publiku naplno pulzovat život. A playback je sterilní odvar a brání muzikantům navázat bezprostřední vztah s publikem. Na to si dáváme pozor, protože jsme se kdysi všichni v kapele zařekli, že budeme hrát pouze naživo. Kromě toho jsme pyšní a hrdí na to, že máme sami sebe. Proto se nesnažíme na jevišti dělat nějaké pompézní věci. Nepoužíváme obří světelné parky, gigantické aparatury a podobné komické vychytávky.

Výrazně jste v posledních letech omezili počet koncertů. Kolik jich ročně teď odehrajete?

Snažím se, aby jich už nikdy nebylo tolik jako před covidem. Tehdy jsme hrávali třeba i tři koncerty denně. Teď ale vystupujeme v sezoně dvakrát až třikrát do měsíce. Úplně to stačí. Chci, aby nás hraní bavilo a těšilo. Když muzikanti hrají v takovém zápřahu, tak jim pak chybí dopamin. Mají deprese, nahrazují ho chlastem a podobně. My chceme zůstat v klidu. Výhodou je, že hraní nemám jako hlavní obživu. Pracuji na Barrandově v soukromé firmě. Děláme televizní seriály, filmy a podobně. Moje práce spočívá v tom, že ke mně přijde natočený materiál, mám za úkol zařídit celé portfolio, které jde do kin a do televizí. Musím zpracovat materiál, nechat, aby se střihl a obarvil. Protože to, co je vidět v televizi, to nevypadá tak, jak se to natočilo. Detektivka je třeba domodra, komedie je žlutá. Tak to ale není natočené. To všechno se ve skutečnosti dělá až u nás. Musím například zařídit trikovou výrobu, nechat postavit třeba nějaký zámek, nechat na filmovém placu dodělat sníh, když ve scéně musí pršet, tak my tam doděláváme přeháňku.

To působí skoro dojmem, že se nezastavíte od rána do večera?

Já se spíš snažím, aby se ostatní nezastavili od rána do večera (smích). Musím řídit čas těch lidí.

Rozumím. A kdybyste ještě večer jezdili hrát…

Přesně tak. To už by bylo moc. Miluji hudbu a strašně mě baví. Ale baví mě i moje práce. I když je časově velmi náročná. A skupina to není jenom víkend. Každý večer něco děláme. Snažím se během týdne komunikovat s lidmi z kapely. Dělám grafiku, připravuji videa, videoklipy, dělám propagaci. Mám na starosti koprodukci i ve Zputniku. Kdybychom měli hrát každý týden, tak by nás to časem zničilo.