Zpěvák Martin Maxa: Překypuji štěstím, že mohu pracovat

ROZHOVOR: Každý koncert a kontakt s lidmi je jako doušek živé vody. Nové publikum a prostředí je pro muzikanta vždy vzrušující. „Poslední letošní koncert odehraji 31. prosince v Kopřivné, v mých milovaných Jeseníkách,“ řekl serveru PrahaIN.cz zpěvák Martin Maxa.

Slyším od vašich kolegů, že letošní rok se odehrál v poněkud hektickém tempu. Vidíte to stejně?

Ano, letošní rok se nesl opravdu ve zvýšeném tempu. V závěrečném finiši, který mě čeká v prosinci, si nejspíš i tak trochu hrábnu na dno. Ale víte, co se říká, co vás nezabije, to vás posílí, takže doufám, že budu po téhle jízdě zas o něco odolnější. V žádném případě si ale nestěžuji. Naopak, překypuji štěstím, že mi ten pán nahoře tohle všechno dopřál a jsem mu za to neskonale vděčný. Každý můj koncert je pro mě totiž takovým douškem živé vody a po každém z nich si uvědomuji, jaké mám štěstí, že se mohu realizovat v tom, co mě baví a od svých fanoušků přijímat zpětnou vazbu, která dává mé existenci smysl.

Podle kalendáře akcí na vašem webu hrajete téměř až do konce roku. Kolik koncertů máte letos za sebou a na která vystoupení nejčastěji vzpomínáte?

Je to tak. Poslední koncert odehraji 31. prosince, takže opravdu až do samotného konce. Nový rok přivítám společně se svými přáteli v Kopřivné, v mých milovaných Jeseníkách. Všechny koncerty, které jsem v tomto roce odehrál, z hlavy nespočítám. Bylo jich zkrátka hodně a všechny jsem si opravdu užil. Každý byl trochu jiný, což je dáno nejen tím, že každý proběhl v jiný čas a na jiném místě, ale taky tím, že hrajeme zásadně naživo. Vzhledem k tomu, že nemáme danou pevnou formu našich vystoupeni, je to všechno i trochu o improvizaci, přizpůsobování se prostředí, atmosféře a podobně. A to je pro muzikanta zkrátka vždycky vzrušující. Takže na druhou část Vaší otázky Vám upřímně nedokážu odpovědět. Všechny koncerty měly zkrátka něco do sebe a na každý vzpomínám trochu jinak. Ale každopádně moc rád.

Kolik nových písniček píšete během roku a jak dlouho nový text s melodií vzniká?

V tomto ohledu musím bohužel s politováním konstatovat, že nejsem příliš plodný autor. Má to ale samozřejmě svůj důvod. Pokud dobře počítám, pracuji v současné době už na svém osmém albu. Na každém je něco přes deset písni, takže jich mám na kontě jistě víc než sedmdesát. A v tom je ten problém. Čeština je sice krásný, mnohotvárný a barvitý jazyk, ale ona studnice metafor, byť je velmi hluboká, není bezedná. A tak, pokud se nechci zacyklit v nějakém otřepaném klišé, což by mi fanoušci zcela jistě neodpustili, musím se pro nové a neotřelé verše vydávat do mnohem odlehlejších a nejprobádanějších končin. A tahle cesta je nejen strastiplnější, ale také mnohem delší. Proto jsou prodlevy mezi jednotlivými texty stále delší a delší. Jsem tudíž rád, když zvládnu tak tři do roka.

Je na cestě nové album?

Ano. Některé skladby už i testujeme na publiku, některé už máme finálně nahrané a některé na své aranžmá teprve čekají. Každopádně máme v úmyslu nové album vydat na podzim příštího roku.

Blíží se konec roku. Budete mít čas na odpočinek během svátků?

Když se tak letmo zadívám do svého diáře, mám pocit, že to na nějaký výrazný odpočinek zrovna nevypadá. Ale jak říkám, nestěžuji si, naopak jsem za to rád. Jsem součástí skvělé party muzikantů a poslední projekt, kterým je Trio Martina Maxy, jsem si doslova zamiloval. Skládá se z dvou akustických kytar a houslí. Mým spoluhráčem je skvělý kytarista a zpěvák pan Tomáš Mohr a famózním houslovým doprovodem vládne půvabná slečna Jolana Szajewska. Mám pocit, že touto sestavou jsme se trefili do černého, protože se u publika setkává s opravdu velkým ohlasem. Nejspíš proto jsme se rozhodli, že našim fanouškům nadělíme v příští sezóně ještě něco navíc a naše trio rozšíříme ještě o klavír, kterého se zhostí úžasná klavíristka slečna Deni Romanidu. Takže v příštím roce už to bude kvartet.

Máte rád Advent a Vánoce? Jaký mají pro vás význam a jak svátky slavíte?

Ano, mám tohle období moc rád. V poslední době pro mne mají ale trošku smutný nádech. Celý svůj život jsem Vánoce trávil se svou maminkou. Nikdy jsem žádné nevynechal a nebude tomu ani letos. Maminka letos ale oslaví své 92. narozeniny a tenhle věk si na ní už zkrátka vybral svou daň. Až do loňského roku dokázala být celkem soběstačná. Předloni ale upadla a zlomila si krček stehenní kosti. Přestože se mi ji podařilo rozchodit, tenhle úraz ji dost poznamenal. Je to už zkrátka křehká stařenka, která potřebuje soustavný dohled a péči. Proto už nemohla žít sama v bytě a umístili jsme ji do domova důchodců. Takže už druhé Vánoce budu trávit s ní právě tam. A přestože tam má hezký pokojík a je o ní dobře postaráno, není to už takové, jako když jsme spolu byli u ní doma, kde jsem vyrostl. Každopádně si spolu dáme kapra, bramborový salát a budeme šťastní, že je nám dopřáno být ještě spolu.

Na který dárek, který jste našel pod stromečkem, dodnes vzpomínáte?

Jednoznačně jím byla má první kytara, kterou mi pod stromeček nadělila právě maminka, když mi bylo deset. Z pohledu cesty, kterou jsem se následně ve svém životě vydal, byl tenhle dárek vskutku dárkem fatálním.

Máte už nasmlouvané první koncerty na příští rok. Kde vás fanoušci mohou po novém roce vidět a slyšet?

Ano, má manažerka paní Marcela Rotter je nejen půvabná a kultivovaná dáma, ale rovněž je i velmi činorodá. Zdá se, že rozhodně nemá v úmyslu nechat naší partu zlenivět. Řadu koncertů má pro nás již nasmlouvanou, spoustu rozjednanou a vypadá to zase na pořádnou jízdu. Konkrétní termíny pak naši příznivci najdou na našich stránkách.

Prozradíte nám své další plány na rok 2025?

V pracovní rovině to kromě zmiňovaných koncertů bude především nové album. K němu v nádherném prostředí zámku ve Slezských Rudolticích natočíme dva klipy, za což děkuji tamějšímu panu starostovi Mojmíru Pargačovi, který nám tyto překrásné prostory zprostředkoval po našem koncertu, který jsme letos odehráli právě v zámecké kapli. Rád bych rovněž domaloval dva obrazy, které v mém ateliéru smutně čekají na dokončení. A ze všeho nejvíc ale doufám, že mě a mé blízké nezradí zdraví, bez něhož by nic z toho nebylo možné. A totéž přeji i Vašim čtenářům. Pevné zdraví a trochu toho štěstí. Jediné komodity, které nekoupíte za prachy.