Zpěvák Rybiček: Zaveďme voličský test na úrovni základky. A SPD ostrouhá

Frontman kapely Rybičky 48 Kuba Ryba v minulých dnech kritizoval umělce, kteří nekomentují politiku. V otevřeném rozhovoru pro server PrahaIN.cz nyní mluví o divokých letech, stárnutí i změně volebního systému. „Proč by o tom, kdo nám bude vládnout, měli rozhodovat lidé, kteří neznají rozdíl mezi HDP a DPH?“ ptá se.

Nebál jsi se někdy, že ztratíš fanoušky kvůli svým politickým názorům?

Ne. Mám to nastavené tak, že muziku dělám pro sebe a pro kluky z kapely, protože nás to baví. Obrovský bonus je, když to baví i někoho jiného. Představa, že bych měl držet hubu jen kvůli tomu, že se to ode mě očekává, mi přijde hrozně lichá, protože se pak už necítím svobodný.

Je podle tebe důležité zajímat se o politiku?

Říkal to už Masaryk, Havel a dokonce Komenský, i když s úplně jinými konotacemi. Jde o to, že dobrá, odolná a demokratická společnost se buduje tak, že se lidé o politiku zajímají. Je jedno, jestli je to malíř pokojů, zedník, doktor nebo hudebník.

Slýcháš často, že jsi muzikant, tak ať se věnuješ tomu?

Jo, jsem na to úplně alergický. Taky nejdu za kuchařem, když má názor, a neřeknu mu: „Buď zticha, vař!“ Kdyby se všechny profese zajímaly o politiku na takové úrovni, aby ji byly schopny pochopit, třeba věděly, co je HDP a DPH, bylo by to super. Proto jsem pro voličské průkazy.

Jak to myslíš?

Když člověk nedokáže spočítat psovi hnáty a má stejné volební právo jako někdo, kdo rozumí ekonomice i politice, fér to není. Proč by měli rozhodovat o tom, kdo nám bude vládnout, lidé, kteří neznají rozdíl mezi HDP a DPH? Je to stejné, jako kdybych přišel za zedníkem, jestli by mě mohl odoperovat. On může, ale nedopadne to dobře. A takhle přesně dopadají volby.

Takže voličský průkaz myslíš tak, že by člověk musel projít nějakým testem?

Ano, po osmnácti letech by si mohl požádat o voličský průkaz a pak by udělal nějakou zkoušku ve stylu autoškoly. Úplně jednoduchou a na úrovni základní školy.

Myslíš, že by někteří lidé neprošli, i kdyby to bylo na úrovni základní školy?

Určitě. Byli by to lidé, kteří skáčou na ty nejhloupější blbosti, tudíž voliči SPD, Motoristů, komunistů a tak dál. Volí je většinou lidé, kteří se o politiku nezajímají, chtějí si zanadávat a je pro ně nejlepší, když to někdo dělá za ně.

Je jedno, jestli to jsou komunisti nebo fašisti, nebo komunisti light či tvrdá jádra, oni se stejně nakonec potkají u jedné hospody a plivou na demokracii úplně stejně. Fašoun a komunista jsou na jedné straně, prostě jsou antisystémoví.

Můžeš ale všechny voliče konkrétních stran hodit do jednoho pytle?

Jsou na to i průzkumy. Espéďák řekne: „Vy nám říkáte, že jsme hloupí?“ Ale ono to tak je. Kdo volí stranu, která to dělá takhle, moc rozumu nepobral. Normální člověk, který se o to zajímá, přece vidí, že není normální něco takového prosazovat.

Takže zmiňované voličské průkazy by sebraly hlasy těmto stranám. V každé populaci je deset až dvacet procent lidí, kteří nemají rozlišovací schopnosti na to volit.

Deset až dvacet procent, není to přehnané číslo?

Deset až dvacet procent lidí absolutně nemá šajnu o tom, o čem rozhodují. Mají vlastně problém soustředit se i na dýchání. A ti pak volí SPD a podobné strany.

Bez přemýšlení říkáš, co si myslíš, což se lidem s jiným politickým názorem nemusí líbit a může to spustit i nenávist. Přenáší se nenávist z online prostoru i do reality?

Nenávist je vždy stejná. Lidí v populaci je stejně nenávistných jako před sto lety, je to přirozená vlastnost. Jde jen o to, jak je člověk vychovaný. Doba to vyhajpuje.

Teď je krásně vidět, když zhrubne politika. Jsou tam lidé jako Motoristi, kteří by mě ani tak neštvali programem, i když tam jsou nesmysly, ale spíš svým vyjadřováním. Je to taková klukokracie, jako když pětiletého kluka nas*ala máma, tak jí nas*re do umyvadla. Lidi, kteří takovým hloupým věcem fandí, tady vždy byli a budou. Akorát teď je mají ve vládě.

A ty jsi teda něco zažil na vlastní kůži?

Jednou mě v Praze na náměstí zastavil člověk, byl to takový ten typický volič SPD – špinavá kšiltovka, čtyři zuby. Asi ze tří metrů na mě řval, co si to dovoluji psát a že až mě potká, tak mi dá přes držku. Říkal jsem mu: „Jsem tady, právě jsme se osobně potkali.“ A nic, odcouval a odešel.

Co by podle tebe měli lidé dělat?

Jestli politiku nesledují, ať ji sledují. Pokud ano, určitě sledovat aktuální kauzy a zjišťovat si, jak to doopravdy je. Příklad je průšvih s Českou televizí. Klempa (ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) – pozn. red.) měl zůstat u muziky, chudák neví, co tam dělá. To je přesně ono – člověk mi říká: „Ne*er se do politiky“, ale volí Klempíře.

Odbočme od politiky. Výrazně jsi změnil životní styl. Cítíš se lépe?

Nemohu říkat, že bych teď byl nějaký Mirek Dušín, ale oproti tomu, jak jsem žil předtím, žiju posledních šest sedm let úplně jinak. S partnerkou jsme si říkali, aby nebylo naše dítě počaté v době, kdy chlastám, hulím a podobně.

Takže se někdy napiješ?

Na koncertě si jako normální smrtelník dám pivo, tvrdý chlast jsem vysadil úplně. Je mi líp, samozřejmě. Ještě je potřeba zbavit se kouření a budu úplný světec.

Je to pořád tak, že u rockových, potažmo pop punkových kapel je taková kultura spojená s alkoholem běžná?

No, v tomhle oboru to dělá prakticky každý stejně jako já, že časem zvolní. Tělo totiž s postupem věku regeneruje jinak. Najdou se tací, kteří do sebe můžou lít cokoliv a pak v osmdesáti umřou při zástavě srdce jen tak ve spánku, úplně v pohodě. Jsou to však výjimky.

Máš za sebou nesčetně koncertů, ale jeden konkrétní pasovala média na úplný vrchol Rybiček 48, a to vystoupení v O2 areně. Bereš to tak taky? Spousta zpěváků to tam úplně nemusí.

Taková holomajzna nikdy nebude ideální pro koncerty. Je to obrovské a blbě se to zvučí. Máme ale štěstí, že máme skvělého zvukaře, tudíž náš koncert dost lidí, co se týká zvuku, chválilo.

Když jsme tam točili reklamy a bylo to prázdné, vypadalo to jako trochu větší sokolovna, ale v momentě, kdy tam člověk vidí narvaný barák, je to takové: „Ku*va, asi je to fakt velký.“ Užili jsme si to maximálně, ale asi mohu mluvit i za kluky, že jsme to nebrali jako nějaký pomyslný vrchol.

Kluby máš radši?

Kluby a kulturáky mám nejraději. Tam jsme lidem úplně nejblíž a většinou tam nejsou žádné nášlapy kvůli pyrotechnice a takovým věcem.

Koho vlastně nejčastěji potkáváš na koncertech?

Říkám tomu, že je to jako lego – od 1 do 99 (smích). Hrajeme už dlouho a cestou od pop punku, na kterém jsme vyrůstali, jsme dojeli k prachsprostému českému bigbítu. Nemáme hudební limity.

Bylo to vidět, když jsme dělali reggae a song Léto, který byl neuvěřitelná blbost, ale chytil se, ostatně jako všechny blbosti. Do toho rockové balady – kromě našeho drajvu to nemělo s punkem nic společného, ale chytlo se na to víc lidí.

Říkám, že máme takové kabátovské publikum, chodí na nás děcka se svými rodiči a zároveň sedmdesátníci, kteří na nás křičí, že je to jako za starých dob na Katapultu. Tomu nerozumím, ale neuráží mě to. Jestli jim to udělá radost...