foto: Divadlo Ungelt, se svolením/Divadlo Ungelt. Bára Štěpánová a Ondřej Brousek v inscenaci Krásná vzpomínka
ROZHOVOR: Patří k lidem, kteří se nikdy nebáli veřejně vyslovit svůj názor. V roce 1986 podepsala Chartu 77 a po listopadu 1989 dva roky pracovala jako osobní sekretářka prezidenta Václava Havla. „Nelze tolerovat něco, co popírá princip demokracie. Babiš se snaží omezovat to, co může být svobodné a nezávislé,“ řekla serveru PrahaIN.cz herečka Bára Štěpánová.
Sledujete a komentujete dění ve společnosti i v politice. Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?
Zaujala mě myšlenka, že prý premiér Babiš hodlá zrušit nebo sloučit ministerstvo kultury. To se mi moc líbí. Je to geniální. Zbavíme se tím všech obtížných umělců, které nebudeme muset řešit. Myslím, že pan Babiš vůbec netuší, co to je kultura. Zřejmě si myslí, že je to návštěva kina nebo nějakého zábavného večera. Kdyby po něm někdo chtěl hlubší zamyšlení nad tím, co je kultura, nebyl by schopen odpovědět, stejně jako na otázku, co je svoboda. Když si s něčím nevím rady, tak to zruším a máme vystaráno. Nemusíme řešit, jestli je náš Klempíř stejný jako slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová, nebo není, protože tím se problému zbavíme. Opravdu mi to přijde geniální.
Jak hodnotíte i jeho další nápady?
Samozřejmě jsem byla na demonstraci na Letné a Mikuláš Minář tam říkal jednu věc, která mě nadzvedla. Že když už všechno bude za hranou, měly by demokratické strany navrhnout Babišovi toleranci jeho menšinové vlády. Je to věc běžná, ale jde o to, že lze tolerovat menšinovou vládu strany nebo subjektu, který je demokratický, který je postavený na demokratických zásadách a principech, což ze své podstaty ANO není. Nelze tolerovat něco, co popírá celý princip demokracie. Absolutně všechny kroky, které Andrej Babiš dělá, vedou k tomu, že se snaží omezovat to, co může být svobodné a nezávislé. Proto mění služební zákon, proto mu vadí neziskovky. Všude, kde by se lidé mohli trochu projevit a nebýt úplně kontrolovaní Babišem a lidmi z jeho hnutí, se snaží pochytat. Samozřejmě, že bude slibovat. Komunisté také slibovali, že tu bude ráj na zemi, bude tu hezky a lidé jim na to skočili. Až byli u moci, už neslibovali nic a celý režim drželi jen na strachu. Proto mě Mikuláš trochu nadzvedl, protože oni chtějí totálně zničit občanskou a trošku nezávislou a svobodnou společnost a všechno hlídat. A my se takovým malým výletem vracíme tam, kde jsme byli.
Psali jsme
ROZHOVOR: Je autorem mnoha hitů a jeho hudba spojovala několik generací. Silně vnímá i aktuální politickou situaci, kterou se nebojí komentovat.…
Nepřemýšlíte o tom, že obnovíte váš legendární spolek Společnost za veselejší současnost?
Občas mi to vrtá hlavou, ale zatím nevím, jakým způsobem se k tomu postavit. Protože si všimněte, oni neustále říkají: „Vždyť si choďte demonstrovat, je to legitimní, můžete protestovat.“ Ale vůbec nechápou a nezajímá je, že ti lidé na demonstraci něco vyjadřují. Není to jen o tom, že se jdou projít na Letenskou pláň. Jenže oni to berou tak, že ať si lidé jdou jen zařvat. Proto zatím váhám. A také se dějí i jiné věci. Dosud to bylo tak, že sociální sítě a reálný život byly dvě rozdílné věci. Teď už ale nejsou. Stalo se mi, že jsem dělala tvář jedné kosmetické značce. Na Facebooku najednou zmizely všechny moje věci, které jsem propagovala. Majitelka mi řekla, že se moc omlouvá, ale že její významní odběratelé jí naznačili, že pokud ta „kráva“, tedy já, nezmizí, tak od ní nic nekoupí. Na její omluvy jsem opáčila, že už jsem to zažila před několika lety, za socialismu. Tak už je to zase tady a objevuje se zase to, co už u nás bývalo. Někdo vám nedá práci, protože se nějakým způsobem projevujete. Už to přestává být legrace. Takže uvidíme, ale nevím, jakým způsobem z toho ven.
Pokaždé, když spolu hovoříme, tak jste plná energie a zdá se, že i optimismu. Jak to děláte?
To je hluboký omyl. Já jsem v podstatě nikdy neměla optimistickou náladu, ale mám setrvalý stav usmívajícího se skeptika (smích). Zjistila jsem, že ještě pořád platí, že přímý kontakt s lidmi je úplně jiný, než když se potkáme na sociálních sítích. Přímý kontakt s publikem je pro mě naprosto osvěžující a životadárný. Současná doba není veselá a nevidím žádné světlo na konci tunelu. Ale já stále říkám: Titanic se potápí a na palubě se stále ještě tančí.
Blíží se největší křesťanský svátek. Dodržujete velikonoční tradice?
Samozřejmě. Velikonoce jsou pro nás zásadní křesťanský svátek, významem dokonce větší než Vánoce. Přestože křesťanský rozměr je obrovský, letošní velikonoční pondělí jsme kvůli krátké pauze strávili mimo domov. Máme i jednu osobní tradici – můj muž se jmenuje Barabáš a já nesu jeho jméno, takže na Velký pátek slavíme „narozeniny Barabášů“. Vychází to z biblického příběhu: Pilát Pontský nabízel lidu, zda propustí Barabáše nebo Ježíše, a dav zvolil Barabáše. Ježíš byl ukřižován a my, Barabášové, od té doby bereme Velký pátek jako den našich narozenin – taková naše malá osobní libůstka.