foto: Georgi Bidenko pro PrahaIN.cz/Policie ČR
PŘÍBĚH: V souvislosti s rychlou jízdou europoslance Filipa Turka měla naše redakce možnost hovořit s policistou, který podobných šoférů zažil desítky. Protože je ještě v aktivní službě, ovšem u jiné jednotky, jeho jméno necháme stranou.
Nechce prý přilévat vodu na mlýn zástupcům GIBS. „Pracoval jsem s Tomášem Gregorem, když byl ještě policista na naší straně,“ poznamenal na adresu aktuálního zástupce Generální inspekce bezpečnostních sborů, který byl spojován s vyšetřováním Berdychova gangu.
Dotyčný kriminalista svého času působil na Ústecku. „Nemyslím, že by byly nějaké výrazné rozdíly v Jihlavě a Teplicích. Na začátku ale lidi měli o dost větší respekt k policajtům. Báli si jich. Asi to ještě způsobily reminiscence z komunistického režimu, to nevím. Osobně jsem měl největší potíže se zlatou mládeží. Ty děti nedodržovaly už na přelomu tisíciletí žádná pravidla. A to jsem nesloužil v Praze, kde to muselo být vůbec šílené. Všichni jsme znali jejich auta, docela rád jsem je takhle v podvečer stavěl, protože byla jistota zábavy,“ uvedl muž, který budí respekt už jen svou mohutnou postavou.
„Nikdy to nedošlo tak daleko, jako to známe z amerických bijáků. Že by byl někdo na policajta drzý, to jsem si nikdy nevšiml. Maximálně chtěli nižší pokutu a ukecávali to, sem tam výmluvy, ale jinak pohoda,“ vrací se o více jak dvacet let nazpět.
„Jenom jednou, pamatuji si to ještě nyní, došlo k určitému konfliktu. Šlo o syna majitele zdejší stavební firmy, který podniká doteď. Synáček si myslel, že za peníze dostane volnost všeho druhu. Řídil jako dobytek, rychle, navíc přes vesnici. Tak jsme se za ním vypravili, on slušně zastavil na kraji vozovky, vystoupil a začal sahat do náprsní kapsy. Hned vytáhnul svazek bankovek a začal z nich zpomaleně tahat dvě, pro mě a pro kolegu. Tehdy jsme, co si pamatuji, neměli žádné kamery, ale probíhalo to pak nějak takhle: řekli jsme mu, jestli ví, proč ho stavíme, aby nám dal doklady a tyhle fráze. On opakoval, kolik chceme. Byl u toho trochu vulgárnější. Pro mě to byl adept na pohlavek. Jen jsem čekal na správný moment. Ten přišel, když se začal ohánět tátou a strkal mi prst před oči, že mi jako otec ukáže,“ zasmál se policista s dnes už vysokou hodností.
Věci pak nabraly rychlý spad. Mladíkův ukazováček skončil v jeho ruce, nečekaně zkroucený, že řidič spadl na zem. „Chvíli jsem ho držel. Klasika, ze vzteku to přešlo do proseb a potom začal bolestí brečet. Nic jsem mu nezlomil, ale něco přeci jenom. Pustil jsem ho a řekl mu, že ho máme nahraného. Jestli se chce takhle chovat, že to dáme do televize. To bylo poprvé, poněvadž jsem kluka znal, kdy jsem viděl strach, že přijde o tu masku drsňáka. Strašně se omlouval, že ví, že přestřelil a podobně. Dostal maximální pokutu a šlo to. Párkrát jsme ho potom ještě potkali, ale pokaždé jezdil podle pravidel. Tak to jsem chtěl říct, že někdy to slušné slovo nespraví,“ dodal policista.