Chaos ve vlaku. Jak Bavorský expres praskal ve švech

REPORTÁŽ: Ačkoli České dráhy považují konec roku za klidné období, situace v Bavorském expresu z Plzně do Prahy byla v úterý 30. prosince úplně opačná. Plná byla nejen sedadla, ale i ulička. Náladu to však cestujícím nezkazilo.

Oslava příchodu nového roku znamená pro České dráhy tradičně menší zájem o cestování. Alespoň to národní dopravce uvádí v tiskové zprávě, která dorazila do redakčního e-mailu. Ve zprávě dále České dráhy informují o tom, že sváteční klid na železnici skončí během čtvrtka 1. ledna. O víkendu 3. a 4. ledna se očekává zvýšená poptávka po cestování, především na delší vzdálenosti.

Právě v tyto dny jsou prý České dráhy připraveny posílit vlaky na nejvytíženějších spojích a doporučují cestujícím včasnou rezervaci míst.

Redakce PrahaIN.cz však údajný menší zájem o cestování okusila na vlastní kůži v úterý 30. prosince cestou z Plzně do Prahy. Pro cestu jsme zvolili Bavorský expres s pravidelným odjezdem ve 13:00 z plzeňského hlavního nádraží, kam přijíždí z německého Mnichova. Jízdenku jsme zakoupili s dostatečným předstihem, disponovali jsme proto místenkou. Ani tak ale nebyla cesta jednoduchá. Jen propracovat se k našemu místu nám totiž zabralo několik minut. Vlak byl plný k prasknutí.

Lidé, zavazadla, bundy

Že bude nástup komplikovaný, nám bylo jasné už z dálky. Jakmile totiž vlak zastavil, vyvalil se z něj dav cestujících. Okny bylo navíc vidět, že uvnitř není k hnutí. Mnoho lidí postávalo jak v uličkách mezi sedadly, tak samozřejmě i ve dveřích do vozů.

Kromě lidí byla všude naskládaná různá zavazadla, od velkých sportovních tašek až po kufry. Na všech volných místech se navíc nacházely odložené teplé zimní bundy a další věci. Zkrátka ve vlaku panoval jeden velký chaos, v jehož rámci někteří cestující vystupovali, ale další desítky lidí se snažily protlačit dovnitř. A my s nimi.

Množství lidí nás nejprve uvěznilo v prostoru mezi WC, průchodem mezi vozy a dveřmi. Na tomto místě jsme bezmocně stáli asi dvě minuty, než se dav před námi začal alespoň trochu pohybovat. Samozřejmě se to neobešlo bez několika neúmyslných šlápnutí na nohu a dalších fyzických kontaktů, způsobených nedostatkem místa a snahou se propracovat na správné místo.

Místenky se už ani nedaly zakoupit

„Tady se asi dál nedostaneme,“ povzdechla si žena, která stála těsně před námi. Když jsme zmínili, že máme o kus dál ve voze místenku, jen si povzdechla. „Mně už nešla ani koupit, musela jsem to vzít bez ní. Takže si asi postojím,“ dodala a snažila se nás pustit dál, abychom mohli svou místenku využít.

K sedadlu jsme se probojovali asi pět minut po nástupu do vlaku. Ač nerad, uvolnil nám jej cizinec, který si na něj sedl zřejmě s vidinou, že uvízneme někde u dveří a místo si nebudeme nárokovat. Bohužel pro něj jsme ale v bitvě o průchod vyhráli.

Podobné situace se navíc opakovaly i u dalších sedadel, kde se svou místenku snažili uplatnit i další lidé, kteří zrovna nastoupili. Tyto výměny sedících situaci ohledně nastupování samozřejmě také zdržovaly.

Nálada na palubě byla dobrá

Odměnou za prodělanou bitvu nám mimochodem bylo několik prázdných skleněných lahví od piva, které někdo nechal pod sedadly před námi. Celou cestu se za hlasitého cinkání kutálely sem a tam. Chytit je se nám nepodařilo. Další podobné lahve, včetně celé vypité basy, byly strategicky rozmístěny i na dalších místech ve vlaku, jak jsme si všimli při vystupování. Za celou dobu se k nám navíc nepropracoval ani minibar nebo průvodčí.

Skladba cestujících byla různorodá, převažovaly však německy hovořící skupiny mladých lidí, převážně mužů. Právě ty tvořily u vstupů a výstupů největší komplikaci, protože hromadně postávaly v uličkách, hlasitě se bavily a pro průchod nechávaly jen nepatrný prostor.

Situace se nezměnila ani po rozjezdu vlaku. Ulička zůstala celou cestu do hlavního města zcela plná. Náladu cestujících to však ve většině případů nezkazilo. Zmiňované německy hovořící skupiny se totiž celou dobu smály, popíjely pivo a ke konci cesty dokonce zpívaly.