foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Automobil, ilustrační foto
Tento pokřik můžeme slyšet často, ale ve skutečnosti jen posledních 85 let. Přesně tolik času uplynulo od chvíle, kdy se začalo jezdit na českých silnicích vpravo. A čeští řidiči museli tuto změnu zvládnout ze dne na den.
Ke změně došlo přesně o půlnoci z 16. na 17. března roku 1939 a bylo to jedno z prvních rozhodnutí, které zavedli v Protektorátu Čechy a Morava Němci, ale nesmíme na ně všechno svádět. K tomu se ale dostaneme až za chvíli. Praha dostala výjimku a ke změně dopravních předpisů došlo v metropoli až ve tři hodiny ráno dne 26. března 1939.
V Praze to byla fuška
Proč měla Praha devět dní úlevu? Důvodem byla veřejná, zejména tramvajová, doprava. Bylo totiž nutné předělat tramvajové spojky a například předělat řadu nástupních ostrůvků, ale i tramvajových budníků, což bylo místo, kde stáli řidiči. V Praze muselo být přesunuto skoro 100 nástupišť a na některých místech se musely překládat či posunovat koleje. Je jasné, že všechno se nemohlo stihnout za devět dní úlevy. Následné úpravy se v pražské dopravě musely provádět celé tři roky. Podrobně o změně dopravy píše web Hlavního města Praha.
Trpěla totiž i autobusová doprava. Vzhledem k jiné orientaci dveří se proto stávalo, že první vystupoval na zastávce průvodčí, máváním zastavil dopravu a pak teprve začali do vozovky vystupovat cestující. Dveře autobusů se totiž na druhou stranu předělávaly až postupně.
Vpravo, nebo vlevo, historická otázka
Položme si společně s historiky otázku, kdy se poprvé začala řešit otázka, po které straně bude vedena doprava. Tyto otázky údajně vyvstaly s rozšířením pohybu jezdců na koních po cestách. A světe div se, přirozenější v té době byla jízda vlevo. Mohl za to fakt, že většina lidí jsou praváci a ze stejného důvodu většina lidí nosila meč na levé straně svého těla. K ohrožení bezpečnosti mohlo dojít i při jízdě na koni, a tak bylo potřeba v případě ohrožení pravou rukou tasit meč z levé strany a být připraven k boji. Jenže v tom případě musíte s koněm jet po levé straně cesty. A rázem máme jasno! Téma hezky zpracovala i ČT edu.
Jen tak pro zajímavost, archeologové docela snadno dokázali, že jak antické Řecko, tak i antický Řím upřednostňoval dopravu na levé straně komunikací. A tak to platilo ještě dlouhá staletí. První evropskou zemí, kde se začalo jezdit vpravo, byla Francie a tyto změny přinesla až Francouzská revoluce v roce 1789. Konzervativní Rakousko-Uhersko však se drželo stále svého a i po jeho rozpadu se v Československu jezdilo dál po levé straně.
Jenže po první světové válce začaly do Evropy ve velkém proudit automobily vyrobené ve Spojených státech amerických a tam už se dávno jezdilo vpravo. A tak se v rámci Pařížské úmluvy z roku 1926 zavázaly všechny evropské státy k tomu, že se na starém kontinentu začne jezdit do pěti let jednotně vpravo.
Na změnu se připravoval dokonce profesor Vysokého učení technického v Brně Jiří Musil, který za první republiky vymyslel koncept takzvané Musilovy křižovatky. Asi na to nepotřebujeme vysokoškolské vzdělání, abychom zjistili, že plynule z levé strany na pravou lze přejet pouze za pomoci podjezdu nebo nadjezdu. Nicméně Jiří Musil tento koncept navrhl a proslavil se tím dokonce mezinárodně.
Jenže prvorepublikoví politici byli možná stejně liknaví jako ti dnešní a se splněním závazků z Pařížské úmluvu si dlouho nedělali vůbec žádné starosti. Až v roce 1936 po mnohonásobném upozorňování, že Československo neplní závazky, se naši zákonodárci probrali. Do práce se ale i tak nehrnuli, a tak dlouho zase všechno jen připravovali. Nakonec uzákonili, že ke změně v dopravě dojde v Československu k 1. květnu 1939. Jenže obsazení hitlerovským Německem tuto změnu vlastně o měsíc a půl uspíšilo. Podrobnosti přidává například web idnes.cz.
Zajímavostí pak zůstává fakt, že v obsazených městech Sudet se vpravo jezdilo už od konce září 1938. To mluvíme například o Karlových Varech, Ústí nad Labem nebo Liberci.
Změna stála dokonce i život
26. březen 1939 musel být pro pražské silnice hodně perný den. O tom také svědčí zprávy, že ten den policisté zaznamenali 26 dopravních nehod, většinou šlo o srážku automobilů s chodci. V Kobylisích jeden muž dokonce zemřel, když se rozhlížel na opačnou stranu, jenže tramvaj číslo 14 přijela zákeřně z druhé strany.
Švédové se s tím taky poprali
V té době byl levostranný dopravní provoz kromě Československa ještě v Irsku, Velké Británii, Maďarsku a Švédsku. Švédové se pro změnu rozhodli až v březnu 1967, jak uvádí web Skandinavskydum.cz, stejně jako Island, obavy zde byly tak velké, že dokonce na první den změny nesměly do ulic vyjet soukromé vozy. Koneckonců tato obrovská dopravní akce stála ve Švédsku za zkázou tramvajových linek. Přežily jen tři tramvajové trati a nově se začaly budovat až po přesunu vozidel na pravou stranu silnice.
Tyto švédské změny vyděsily Velkou Británii, která počítala se zavedením pravostranného provozu v průběhu 70. let 20. století. Nakonec se tak nestalo a Britové zůstaly hrdými levičáky. Tedy alespoň za volantem.
Kde všude se jezdí na opačné straně?
A kde si tedy dnes musíme dát na silnicích velký pozor, protože se tam jezdí v jiném směru? Je to v podstatě všude tam, kam sahala britská koruna. V Evropě je takovým ostrůvkem dopravy vlevo kromě Velké Británie a Irska ještě Malta a Kypr.
Pozor si tedy dejte také, pokud vyrazíte například do Thajska, na některé ostrovy v Karibiku, ale také v JAR, Mauriciu, Japonsku, samozřejmě v Austrálii a na Novém Zélandu.
Dokonce i v Rusku se jezdí vlevo
Naprosto výjimečným příkladem je ruský Vladivostok. Tady se jezdí vlevo. Úřady sice proti tomu brojí, nicméně ještě před ukrajinsko-ruskou válkou se drtivá většina vozidel na ruský Dálný východ dovážela z Japonska, a tak si i místní řidiči zvykli na to jezdit vlevo, protože japonská auta mají zkrátka volant na opačné straně.
Výjimky platí i v naší zemi
Nechat si přestavět auto na řízení na opačné straně, jak tomu bývalo dřív, dnes už možné téměř není. Vybavení aut jsou už tak sofistikovaná, že to je nadlidský úkol. Na našich ulicích můžeme vidět i volanty na pravé straně, jde povětšinou o vozidla cizích státních příslušníků anebo automobilové veterány, kde se uděluje výjimka. Výjimka se uděluje také zdravotně postiženým, pro které je řízení na pravé straně výhodnější z hlediska jejich zdravotního stavu. Informuje o tom specializovaný web garaz.cz.
Pokud by český řidič dnes zatoužil po volantu na opačné straně, musí si auto zakoupit v zahraničí a jako svůj majetek ho sem převézt. Jen tak s ním bude moci jezdit i po českých silnicích. Nemůže ho však tady v žádném případě prodat, protože vozidlo s volantem na pravé straně naše úřady nezaregistrují.
A ještě existuje jedna výjimka, kterou zpozorujete, když jste obzvlášť všímaví v pražských, ale i českých ulicích. Jde o některé zametací stroje. Ty mají volant také na pravé straně. Je to z důvodu, aby měl řidič lepší přehled a mohl s vozem zajet co nejblíže k chodníku, tím mohl co nejlépe provést úklid ulice.
Rok 1968 donutil část českých řidičů sedět vpravo
Nesmíme ale zapomenout na jednu zajímavost, která je spojená s jinou revoluční událostí v Československu, tou je vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V té době československý exportér Škoda uzavřel smlouvu s Velkou Británii a pro ostrovní stát se připravila dodávka vozů Škoda 1100 MB, všechny pochopitelně měly už z výroby volant na pravé straně.
Jenže po vpádu Rusů do naší země se Britové rozhodli, že neprodané vozy vrátí. Českoslovenští občané tak měli možnost si zakoupit škodovku, která měla volant na pravé straně.
Úskalí jízdy na opačné straně
Každý, kdo jednou vyzkoušel jízdu na opačné straně silnice, tak potvrdí, že se tomu dá přivyknout poměrně snadno. Největší problémy řidičům činí výjezdy a nájezdy na kruhové objezdy, které jsou pochopitelně na opačnou stranu. A další úskalí pak představuje samotný proces řízení. Čeští řidiči při řazení často sahají na dveře, řadicí páka je totiž po levé ruce. A ještě jedna perlička – vozy s řízením na opačné straně mají i jinak zařízení vozu. Takže, když chcete blikat, většinou pouštíte stěrače a místo stěračů blikáte. I na to si musíte ve voze rychle zvyknout. Jak se na jízdu připravit, radí například zájmový web ara.cz.
A na závěr skutečně už jen malý bonbonek. Uvažovali jste někdy, jak tato pravidla platí na železnici? Tady to je mnohem mnohem divočejší, než by se mohlo zdát. V tomto směru bylo rakouské císařství velmi pokrokové a už v roce 1851 zavedlo pravostranný provoz na železnici, na rozdíl od silnic. Jenže s mnoha výjimkami. A ty výjimky přetrvaly mnohem déle než na silnicích. Vlevo jezdily vlaky na trati mezi Chomutovem a Chebem až do roku 2006 a poslední levostranný provoz mezi Břeclaví a Bohumínem byl na železnici zrušen dokonce v roce 2012. O změnách informovalo mimo jiné ekonomické zpravodajství webu iDnes.cz.
Přesto dodnes v mnoha zemích Evropy jezdí vlaky často na levé koleji. Například ve Švýcarsku nebo v části Francie.