„Jsou to hrdinové doby!“ padlo na adresu kurýrů

Na většině území republiky si v posledních letech lidé velmi rychle zvykli na donášku nákupu až domů. Objednat na internetu, zaplatit a už jen čekat, až dorazí dodávka ve vymezený čas. Server PrahaIN.cz se rozhodl nahlédnout trochu za kulisy a podívat se na svět očima samotného kurýra. Obrázek je to více než zajímavý.

Všichni šoféři mají ve svátečním období menší peklo na zemi. Silnice jsou přeplněné kamiony a dodávkami, které se snaží dovézt adresátům jimi objednané zboží. Ještě veselejší to je, když je nasněženo a vládne mrazivé počasí. Vyrážíme za kurýrem společnosti Rohlik.cz, protože jsme byli upozorněni, že kurýři nikoho cizího vozit nesmí. Komunikace kolem Prahy jsou často úzké, vládne tu třicítka a v sezóně jsou často „obsypány“ cyklisty. To v této zimě nehrozí, ale je tu jiný problém. Kvůli sněhové pokrývce není dost dobře vidět na stav krajnice, aby si s ní šofér pomohl. Mnohdy musí zpomalit na krok.

„Vykládky u rodinných domů jsou nejsnazší. Před domy bývá dost místa. Nemusíte hledat, kde bezpečně zastavíte, abyste to pak zase neměli moc daleko a neztráceli čas. Třeba centrum Prahy je o dost horší,“ odhaluje naopak výhodu tohoto prostředí kurýr Jaroslav. Jezdí s Rohlíkem už druhým rokem a je se svou prací spokojen. Vyložení nákupu nesmí trvat více než 5 až 10 minut, jinak se prý kurýr dostane do skluzu a zpoždění je sankcionováno. Samozřejmě existují výjimky, když se prokáže, že řidič na vině nebyl. Trasa je naplánována na skladě v Horních Počernicích. Zákazníků pro jedno kolo bývá obvykle deset až dvacet. Do menších dodávek typu Volkswagen Caddy nebo Fiat Doblo se toho ani víc nevejde. Větší elektrické dodávky mají menší dojezd, a tak jezdí častěji expresní objednávky určené zejména pro Prahu. Což je trochu paradox, protože vhodnější mimo Prahu a zejména do regionů by byla právě větší auta.

Paní v přípražské obci už na kurýra čeká u branky a drží tašky na vrácení. Přitom všichni mhouříme oči, protože sněží a lehce fouká. „No, vy jste zlatíčko, ještě, že vás mám,“ vítá řidiče. „Jen mi to dejte sem pod přístřešek a hodně štěstí do nového roku,“ dodává zákaznice a když se otočila na nás, dodala, že „tihle lidé jsou hrdinové doby“. Kurýrovi dala jako většina zákazníků dýško. Ne všichni jsou ale tak přívětiví. Nebyli jsme svědky žádného excesu, ale z vyprávění řidiče jsme se dozvěděli, jak se někteří lidé dokáží chovat, což nás udivilo. Kurýr je s podmínkami své práce seznámen a smířen.

S jednou cibulí do šluknovského výběžku

„Jednou jedu na expresu do centra v ranní špičce. Jedu to hodinu a deset minut. Vezl jsem pět housek. Dům měl stará dřevěná vrata, takže musel zákazník dolů. Hned vedle vchodu byla večerka. Jako profík jsem se na zákazníka usmál a popřál mu hezký den,“ popsal jednu z mnoha bizarností rozvážky mladý šofér. Když jsem se poptal na jiné zvláštnosti, pokračoval, „jednou jsem vezl do šluknovského výběžku zákaznici nákup za dvě koruny. Byla to jedna žlutá cibule. Říkám to jen jako zajímavost, protože tam jsem nejel jen s tou cibulí, ale na celou trasu,“ říká Jaroslav. Při vyprávění je zcela klidný a vůči lidem se chová absolutně profesionálně a mile. A to i v případech, kdy zákazníci opravdu vstřícní nejsou. A nemluvíme jen o takových, kteří si objednají a nákup nepřevezmou.

„Několikrát se mi stalo, že člověk byl prokazatelně doma, protože pak skutečně vyšel z bytu. Jednou jsem čekal třicet minut, podruhé skoro hodinu. Ti lidé vědí, že jsem tam, ale nevyjdou,“ popsal další zajímavost. Musíme ale dodat, že tito lidé mají na své chování právo. Mají objednáno od nějaké konkrétní hodiny a mnohdy se stane, že kurýr přijede mnohem dříve. Prostě trasa nešla naplánovat lépe. Přesto je ale udivující, že pro jednoho je kurýr „zlatíčko“ a jiný ho nechá čekat docela dlouho venku a přitom je doma. Také podle Jardy platí, že lidé od Prahy nebo třeba Hradce či Liberce dále na venkov jsou vstřícnější a vřelejší a většinou už čekají na kurýra ve dveřích. To je pak práce o hodně snazší. Pražáci si ve většině nechávají nákup vynést až do bytu, což v některých komplexech s několika zakódovanými vstupy vytváří tlak na dodržení času. „Zkušenější kurýři už ta místa znají a počítají s komplikací,“ utrousí jen Jaroslav. Každý zákazník má na vynášku od Rohlíku právo a kurýři mají povinnost se sami nabídnout.

Kurýři si trasy plánují sami. Buď expresy o několika zákaznících a více kolech, anebo dvou, tří nebo čtyřkolové, kde je oněch 10 až 20 lidí. Ty poslední jsou na celý den, což může znamenat, že je takový člověk v práci i šestnáct hodin. Může si ale vydělat i čtyři tisíce čistého za den. Zpravidla si takové „štreky“ naplánují tři na týden a potom ještě dvě nebo tři kratší. Každý šofér vám potvrdí, že ježdění je jen část práce. Před prvním kolem a mezi koly se čeká na nakládku, což může být i více než hodinu, takže na nakládce můžete strávit i více než tři hodiny. Nakládka prý také není jednoduchá, jak by laik čekal. Nákupy jsou kompletovány do známých papírových a látkových tašek, z nichž mnohdy něco vypadne. Buď na skladě, anebo v autě na trase. „I jeden prášek na pečení zapadlý za sedadlo vám vytvoří nekompletní objednávku a na to se hledí při odměnách,“ popsal řidič. Všechny tašky se musí naskenovat mobilem a naložit přesně v pořadí od koho začínáte a u koho končíte. Ztracená taška už je na sankci, protože každý řidič je při transportu čehokoli zodpovědný za náklad.

„Je nás tady docela dost s maturitou, jezdili tady i vysokoškoláci. Skoro všichni říkají, že je lepší si to odkroutit volantem a jít domů s čistou hlavou než řešit problémy ve firmách, kde vládnou velké peníze,“ dodává Jaroslav už při loučení. Všechny přepravní firmy už dnes používají vlastní aplikace. A ty občas vypadnou. Dokud budou fungovat spolehlivě, budou nám kamiony, dodávky a kurýři vozit jídlo.