foto: Markéta Grušáková, PrahaIN.cz/Radlická ulice
REPORTÁŽ: Obyvatele Prahy 5, zejména ti, kteří žijí v okolí ulic Peroutkova, Plzeňská a Radlická, se museli několik měsíců potýkat se zhoršenou dopravní situací. Ani po dokončení rekonstrukce Plzeňské se situace v této oblasti výrazně nezlepšila. Na redakci se za poslední měsíc obrátilo několik lidí a popsali, co denně zažívají.
V polovině září nám ze Smíchova napsala Vlasta V., která redakci upozornila na jednosměrnou uzavírku Radlické ulice, ta trvala i po té, co došlo k dokončení rekonstrukce Plzeňské ulice. Jak nám na konci září odpověděla Technická správa komunikací, jedná se o zkušební provoz, který by měl být ukončen na konci října.
Minulý týden se na nás obrátily další dvě rodiny, které žijí v těsně blízkosti Radlické. Popsaly strasti a martyrium jejich všedního dne, ránem počínaje a večerním příchodem domů konče. „Poslední dobou nelze ani otevřít okno,“ líčí naší redakci pan Jan, šedesátiletý pražský rodák a bývalý hasič. Právě on nás pozval na návštěvu, abychom prý zažili, co zažívá on, jeho děti a nově také vnoučata.
Na Radlickou jsme se vypravili ve středu 8. října z Prahy 4. Cesta podle mapy a našich zkušeností vypadala jednoduše. Večer bychom ji projeli za zhruba 12 minut. Ve všední den však hovoříme o přibližně hodinové anabázi, než jsme se dostali na místo.
Všechno začalo nájezdem na Jižní spojku od sjezdu na Krč. Stát jsme zůstali okamžitě. Popojíždění k Barrandovskému mostu zabralo dalších dvacet minut. Z Barrandovského mostu na Radlickou jsme jeli asi půl hodiny.
Ačkoli byla většina řidičů slušná a chovala se spořádaně, našli se i takoví, kteří přejížděli z pruhu do pruhu a seč jim síly stačily, snažili se předjíždět téměř nekonečný štrůdl aut. Ani v dolní části Radlické ulice jsme se nemohli radovat z vítězství. I tady byla ještě v 18:45 kolona.
„Ani nemusím líčit, že začíná ráno a končí třeba ve 21 hodin,“ zdůraznil náš čtenář, jemuž jsme se během popojíždění několikrát snažili dovolat a požádat ho o strpení. „Mně to bylo jasné, že si počkáte. Myslel jsem, že dorazíte o víkendu, v sobotu ráno,“ podotkl.
Tím bychom se ovšem připravili o to nejnutnější, o vlastní zkušenost a prožitek. Z počáteční euforie a snahy přinést co nejucelenější reportáž se nakonec vyklubala beznaděj, bolavá záda, žízeň a zoufalství. Radlická ulice stála, stála a stála.
„Nemůžeme větrat, nemá smysl jít někam s kočárkem. K tomu si přičtěte sanitky, hasiče. Blázinec,” shrnul pan Jan aktuální životní podmínky obyvatel Radlické ulice.
Nezbývá než souhlasit. Kvůli situaci, která nás doslova šokovala, jsme se obrátili na všechny zúčastněné strany, tedy na městskou část Prahy 5, na magistrát hlavního města, ale i na Ministerstvo životního prostředí. Chtěli jsme znát vizi, poznat plán a slyšet, jak mají místní v tak kontinuální dopravní špičce žít. Odpovědi jsme získávali několik dnů a přineseme je v samostatném materiálu. V něm se zaměříme i na připravovanou Radlickou radiálu.