Prahou v sobotu večer: hadr na hlavu, nohu na brzdu a ruku tak leda do...

19. 12. 202108:00

foto: Jan Svoboda, PrahaIN.cz (stejně jako ostatní snímky v článku)/Kolona v sobotu večer, pražská magistrála

REPORTÁŽ Nudíte se? Přijeďte do Prahy. Nevíte, co s načatým večerem? Přijeďte do Prahy. Máte natankováno? Tak to pro vás platí dvojnásob. Přijeďte do Prahy. Redakce serveru PrahaIN.cz v metropoli sídlí. A proto jsme se rozhodli zprostředkovat netradiční zážitek, pokud byste do té Prahy přeci jen nechtěli.

Takový ten, jemuž reklamní slogan říká k nezaplacení, a ještě si ho nechá ochránit copyrightem. Zkrátka a dobře vám přinášíme podvečerní projížďku hlavním městem.

Vzali jsme to cirka v 18:00 od Žlutých lázní přes nábřeží, potom kolem vlády, na magistrálu a zase zpátky. Téměř sedmdesát minut nadšené jízdy. Možná víc. Čas ve finále nehrál roli. Ne, ne, ne. Absolutní rezignace a bezmoc…

Hodina a něco v koloně, ve smradu, mezi davy turistů a dírami, které doprovázely blikající světla a nevěřící pohledy řidičů.

První úsek: Zahříváme se

Nábřeží. Podolská vodárna. Výtoň. Palackého náměstí. Ano, tramvají je to v cuku letu. Sednete třeba na sedmnáctku a jste tam hned. Jenže to není auto. V tramvaji se nekouří, lepí se na vás cizí lidé, pokud navíc jezdíte na černo, musíte kontrolovat každého, kdo nastoupí. Nic moc.

Auto, to je věc.

Piráti a mnozí další sice velí k omezení pohybu motorovým vozidlem, jenomže to by tahle reportáž nevznikla.

Večerní magistrála? Jako přes den...

První úsek byl docela klidný.

Sem tam se přibrzdilo. Z trojky na jedničku, z jedničky na dvojku a stop.

Ovšem desítky světel v našem zpětném zrcátku dávaly jasně najevo, že Praha začíná být zalidněná i večer. Večer o víkendu, nota bene. Že nešlo o planý poplach, dokázalo Palackého náměstí. Podél silnice se tísnily desítky lidí, psů. Dalo se s nimi popovídat, jelikož kolona jela vyloženě pomalu. Po asi deseti minutách nás čekala další část výletu.

Cesta k Mánesu.

Druhý úsek: Motor funí naprázdno

Kdo to zná, kdo tudy jezdí pravidelně, ví, jak to přes den vypadá. A teď vypněte slunce a představte si to v sobotu večer. Jistě. Auta ve všech směrech, pobíhající lidé, hlavní, nehlavní, vedlejší, nevedlejší. Kde bylo místo, tam se někdo nasunul.

Dalších deset minut jízdy.

Nuda, rádio Bonton, Helenka Vondráčková a její Dlouhá noc. Jak příznačné!

Na Václaváku to žije

Pravé žně nastaly u Národního divadla, kde se proti nám z protisměru vyřítilo hned několik aut. Z Divadelní, která vždy vede do centra. Změna. V sobotu večer tam byla značka slepá ulice a obousměrný provoz.

Tam nejel nikdo.

Odtamtud snad každý.

Auta se lepila na kapotu z protisměru a řidiči gestikulovali. Ne ve zlém. Chtěli vědět, jestli jedou tramvaje. Přes kupu aut ve směru ke Karlovým lázním totiž nebylo vidět. A málokdo má periskop vyvrtaný do kapoty. Slušnost velela čekat. Jinak to nešlo. Z hlavní totiž řada lidí zahýbala na Národní třídu, kde ovšem proudili turisti. Na zelenou projelo maximálně pět aut. Spíše tři. Čtvrté na oranžovou, páté to neřešilo vůbec.

Tohle je v Praze na denním pořádku.

Dalších 15 minut.

Třetí úsek: brzda, brzda, jednička, brzda

Radostné očekávání z plynulého provozu zabrzdil úsek mezi Slávií a Karlovým mostem. Auta parkovala tak, že šlo sotva projet, tramvaje v obou směrech, mezi nimi lidi. Prostě Indie v centru hlavního města ČR. Kousek před Karlovými lázněmi, přímo uprostřed silnice, bouda. Díry v zemi. Asi. Nepracoval nikdo, cesta se zúžila.

Jistě, je to fajn, ale ne v okamžiku, kdy jezdí opancéřované tramvaje a taxikáři se mermomocí chtějí dostat z vedlejší; navíc do protisměru.

Kolem magistrátu směrem k InterContinentalu to stálo komplet. Lidi, kteří brali, asi vyrazili do Pařížské. Rozumnější část osazenstva silnic to vzala přes Kosárkovo nábřeží a okolo vlády. Policisté se hřáli u stromku s desítkami světel, aby ochránili náš kabinet.

Nájezd na magistrálu, to byl další zážitek.

Čtvrtý úsek: Už tam budeme?

Stáli jsme třináctí v pořadí, za námi štrůdl až do Holešovic. Na silnici cyklisté, děti na koloběžkách, samozřejmě neosvětlené. Po dalších deseti minutách jsme se dostali na Václavské náměstí. Semafory nestíhaly. Lidi ze všech stran. Prostě všude. Kolony aut ve třech pruzích až na Nuselský most. Padesátku ovšem dodržovali všichni. Většina jela ještě míň. Vystresovaní z neustálého stání byla průměrná rychlost řidiče tak třicet kilometrů v hodině. Netroubil nikdo.

Divadelní nejede, hlavní ale taky ne