foto: Archiv Metrostav (pro média)/Jedno z prvních stavenišť podzemní dráhy v Praze v roce 1969.
20. leden před 55 lety definitivně změnil dopravní podobu české metropole. Zdánlivě obyčejný zimní den v roce 1969 se totiž poprvé zakously sbíječky dělníků do podzemí a začal se v Praze razit první tunel metra.
Výročí připomíná na svých webových stranách Prague City Tourism. Ke zlomové události došlo ve zcela nenápadné ulici na Pankrácké pláni. Ta ulice se jmenuje Štětkova a ražba tunelu se na ní podepsala do dnešní doby. Kvůli těmto stavebním pracím má dnes Štětkova ulice rozlomenou podobu na dvě části. Původní podobu totiž narušilo nově vybudované Pankrácké náměstí, které je vlastně jen velkým kruhovým objezdem za dnešním Kongresovým centrem.
Místo tehdejší ražby by dnes nikdo ale nepoznal. Tehdy tu bylo ohromné staveniště, které tvořila monstrózní stavební jáma. Místo se začalo připravovat na stavbu už rok předtím, ale až s podzimem 1968 dorazil do Prahy razící štít ze Sovětského svazu.
Razící štít dělníky jen chránil, dřít museli stejně
Ten bylo nutné nejprve jeřábem uložit na dno stavební jámy a tady pak pečlivě smontovat dohromady. Události této doby mapuje webový portál Hlavního města Prahy.
Ve srovnání s dnešními razícími štíty byl ten sovětský z konce 60. let opravdu primitivní. Zkrátka technologie nedosahovaly dnešní úrovně. Sbíječkami vyrubaná hornina se musela na vozících vyvážet a nakládat na nákladní vozidla. Každopádně to ale i tehdy byl pokrok nejen v rychlosti práce, ale především v bezpečnosti. Razící štít totiž minimalizoval případné zavalení dělníků pod zemí.

Tak vypadaly jedny z prvních tunelů na trase pražského metra. Zdroj: archiv Metrostav (pro média)
Na prvním raženém tunelu pracovaly desítky dělníků společně s razícím štítem osm měsíců. Ještě téhož roku, 30. září, byl proražen slavnostně první úsek metra do dnešní stanice Pražského povstání. Tento tunel byl dlouhý 454 metrů.
Složitě byl razící štít převezen znovu do Štětkovy ulice, kde se začalo s ražbou druhého tunelu.
Kde to šlo, kopalo se svrchu
Na prvním úseku metra se tunely vytvářely hned několika způsoby. Kromě výše zmíněné ražby se tak dělo i prstencovým a povrchovým způsobem.
Ten první znamenal, že se vytvořila hluboká, ale nevelká jáma, do které se nakladlo obložení budoucího tunelu, a to se následně zasypalo. Pak se pokračovalo stejným způsobem dál.
Oproti tomu povrchový způsob vzniku tunelů metra se dal uplatňovat pouze tam, kde nebyla bytová zástavba. To spočívalo ve vytvoření dlouhé táhlé rýhy, ze které se udělal tunel, a celé staveniště pak bylo zasypáno.
Boje mezi tramvají a metrem
První tunel metra se v Praze začal razit v roce 1969 a bylo to tehdy období velice klokotné a nestabilní. A to nejen v politických událostech, které rezonovaly československou společností, ale i v otázce přístupu hlavního města Prahy k budoucímu metru.
Mezi politickými špičkami, ale i dopravními odborníky byly v té době dva znepřátelené tábory. Jedni prosazovali nejprve výstavbu takzvané podpovrchové tramvaje, která měla být mezistupněm předcházejícím vzniku skutečného metra. Druzí chtěli metro stavět hned.
S první linkou podzemní tramvaje se počítalo mezi Hlavním nádražím, Muzeem, stanicí I. P. Pavlova a lokalitou před dnešním Nuselským mostem. O tomto způsobu dopravy rozhodla vláda už v roce 1965 a o rok později se začalo budovat. I z tohoto důvodu je dnešní stanice metra Hlavní nádraží tak odlišná od jiných stanic na stejné lince. Byla totiž plánovaná pro podzemní tramvaj, nikoliv pro metro.
O další rok později, tedy v roce 1967, rozhodla definitivně vláda, že se mezistupeň podpovrchové tramvaje přeskočí a začne se hned s budováním metra. Přispěly k tomu i posudky dopravních odborníků ze Sovětského svazu a Německé spolkové republiky. Tou dobou ale byly už ve výstavbě stanice Hlavní nádraží a Muzeum, jejich technické parametry se musely za běhu předělávat.
Žádné jízdenky, museli jste mít korunu
Poprvé se lidé pražským metrem mohli svézt 9. května 1974. Metro tehdy jezdilo na trase mezi stanicemi Sokolovská (dnešní Florenc) a Kačerov. Linka obsluhovala devět stanic, nepoužívaly se jízdenky, ale procházelo se turnikety. Ty byly uzavřené a po vhození korunové mince se turnikety na malou chvíli otevřely.

Montáž sovětského razícího štítu v podzemí budoucího pražského metra: Zdroj: Archiv Metrostavu (pro média)
I některé stanice se jmenovaly jinak. Kromě zmiňované Sokolovské první návštěvníci neznali ani stanice Vyšehrad a Pankrác. První z nich se jmenovala Gottwaldova a ta druhá Mládežnická.
Rott chtěl metro už v 19. století
Vlastní historie pražského metra je však ještě mnohem starší. První myšlenku na zřízení podzemní dráhy přednesl městské radě už majitel pražského železářství Ladislav Rott. To se tehdy psal rok 1898.
Ještě před první světovou válkou městský inženýr Bohuslav Vondráček navrhoval postavit podzemní tramvaj, která by jezdila z Václavského náměstí k Rudolfinu.
Psali jsme
Praha si nechá zpracovat studii proveditelnosti páté linky metra, která by mohla vést po obvodu metropole. Radní města dnes schválili, že magistrát…
První moderní myšlenka metra neboli podzemní dráhy vznikla v roce 1926 v hlavách inženýrů Vladimíra Lista a Bohumila Belady. Ti plánovali propojit Palmovku s Andělem.
K oživení myšlenky a k vytvoření podrobného projektu pražského metra došlo až během II. světové války, v roce 1941. Už tehdy se mluvilo o třech linkách. První měla jezdit z Dejvic na Pankrác, druhá ze Smíchova do Libně a třetí z Výstaviště na Floru.
Klement Gottwald výstavbu pražského metra odložil, přednost dostaly ocelárny a těžký průmysl. Odklad z jeho úst zněl až do roku 1960. Po jeho smrti však byly plány na výstavbu metra schváleny, nicméně krátce po té byly zastaveny až do poloviny 60. let. O dalších zajímavých historických meznících v dějinách pražské podzemní dopravy informovala například v reportáži České televize, případně web metroart.cz