Středočeský kraj vybral dodavatele vodíkových autobusů

Už na konci příštího roku začnou Středočeský kraj křižovat inovativní autobusy poháněné vodíkem. Deset autobusů bude cestující vozit na linkách 446, 517 a 688 v okolí Mníšku pod Brdy. Jejich výrobcem bude společnost Solaris. Dodavatelem vodíkového hospodářství se stane ČEZ ESCO.

Středočeský kraj se snaží připravit na budoucnost dopravy, která je bezemisní. Jak informuje tisková zpráva kraje z loňského prosince, Integrovaná doprava Středočeského kraje podepsala smlouvu o spolupráci s budoucím majitelem vodíkových autobusů, firmou Martin Uher Bus, která navázala na již dříve uzavřené memorandum a souhlas krajského zastupitelstva.

Krátce po podpisu této smlouvy bylo zahájeno výběrové řízení na dodavatele nových autobusů s vodíkovým pohonem, jejichž nasazení je předpokládané na konec roku 2025. Vítězem se stala společnost Solaris, která se zavázala dodat deset vozů Solaris Urbino 12 hydrogen. Jejich dojezd má být až 320 kilometrů. Za rok podle informací z tiskové zprávy ujedou zhruba 550 tisíc kilometrů a svezou několik tisíc cestujících.

Vysoutěžené autobusy budou dvounápravové, dvoudveřové a plně nízkopodlažní. Nabídnou plně klimatizovaný interiér bez schodů, manuálně ovládanou vyklápěcí plošinu pro osoby na invalidním vozíku, zásuvky USB nebo vysoká měkká sedadla.

K elektrobusům se přidá vodíkový pohon

„Jsme nejlidnatější region České republiky a bedlivě sledujeme inovace v dopravě i v dalších odvětvích. Jako první kraj v republice jsme se tak rozhodli spustit velký vodíkový projekt v dopravě. V budoucnu má být celá doprava bezemisní, a my si tak potřebujeme otestovat nejnovější technologie v praxi. Na linkách v Kutné Hoře, Kladně nebo například na Benešovsku už jezdí elektrobusy a teď si vyzkoušíme i druhé perspektivní palivo – vodík. Věříme, že se nové autobusy poháněné vodíkem osvědčí i v náročném členitém terénu v okolí Mníšku pod Brdy,“ uvedla ve zprávě hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN).

Výběr trasy přitom nebyl náhodný, kopcovitý terén v okolí Mníšku bude testem pro zatížení vodíkových autobusů i ověření jejich reálného dojezdu. Desítka autobusů by měla od konce příštího roku obsluhovat linky 446, 517 a 688.

Čistě ekologický pohon

Jako palivo má novým autobusům sloužit takzvaný zelený vodík, kterého by měla celá flotila ročně spotřebovat až 45 tun. Vodík budou autobusy čerpat přímo v centrále firmy Martin Uher Bus v Mníšku pod Brdy. Společnost ČEZ ESCO tu kvůli tomu vybuduje speciální plnicí stanici. K elektrolýze budou vozy využívat elektrickou energii z vodní elektrárny ve Vraném nad Vltavou. Vodík tak bude pocházet čistě z obnovitelných zdrojů.

„Ekologizace dopravy a diverzifikace pohonů je pevnou součástí energetické transformace i zvyšování soběstačnosti a bezpečnosti České republiky. ČEZ se v souladu se strategií Čistá Energie Zítřka soustředí nejen na podporu rozvoje elektromobility ale i na rozvoj vodíkových projektů. Děkujeme Středočeskému kraji za odvahu hledat a prosazovat průkopnická řešení. Díky tomu vybudujeme v Mníšku pod Brdy první velké dopravní vodíkové hospodářství v Česku. K výrobě vodíku využijeme bezemisní elektřinu z vodní elektrárny Vrané nad Vltavou,“ dodal ve zprávě místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

Čistá mobilita je součástí vodíkové strategie

Zvyšování podílu bezemisních vozidel ve veřejné dopravě určuje směrnice EU. V autobusové dopravě se za bezemisní považují elektronické a vodíkové autobusy nebo trolejbusy. Podle aktualizované vodíkové strategie České republiky je spotřeba vodíku v roce 2050 odhadována na 1,1 v nízkém a více než 1,8 milionu tun ve vysokém scénáři. Hlavní uplatnění by měl vodík najít v těžko elektrifikovaných oblastech, například v chemickém průmyslu či v nákladní, dálkové a regionální hromadné dopravě.

Čistá mobilita je součástí první etapy využívání vodíku na českém území, která má probíhat do roku 2025. Vznikat mají takzvaná ostrovní řešení, protože doprava vodíku ještě není zcela rozvinutá. Nejvhodnější jsou proto integrované projekty, kdy je výroba a spotřeba vodíku řešena dohromady. V následujících letech navážou další etapy, jejichž součástí má být provozní ověřování využití vodíku v průmyslu nebo budování vodíkového potrubí.

Vodíkové autobusy jsou drahé. Pomůžou evropské dotace

Oproti naftovým je pořízení vodíkového autobusu výrazně nákladnější. Většinu pořizovacích nákladů, které byly již dříve vyčísleny asi na 242 milionů korun, pokryjí dva evropské dotační tituly. Integrovaný regionální operační program (IROP) a program ITI pro rozvoj metropolitní oblasti.

„Po mnoha pokusech u nás i v Evropě, zavést systémově vodíkový pohon, jako budoucí ekologické dopravní řešení, přichází Středočeský kraj a IDSK jako jeho organizátor veřejné hromadné dopravy s provozem vodíkových autobusů. Jsem přesvědčen, že tento provozní koncept bude úspěšný, a že se nadále přibližuje doba, kdy jej budeme moci rozšířit i do dalších oblastí kraje. Zelený vodík je ekologický, proto je k životnímu prostředí nejvstřícnější,“ dodal Zdeněk Šponar, ředitel Integrované dopravy Středočeského kraje.

V Praze jezdí vodíkový autobus už rok

Přímo v Praze už jsou vodíkové autobusy v provozu od loňského léta. O provoz se dle tiskové zprávy stará Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) a hlavní město Praha společně se společnostmi Škoda Group a ORLEN Unipetrol. Na základě uzavřeného memoranda zajistí vodíkový autobus linku 170 z Jižního Města do Pražské čtvrti na dobu dva roky s možností prodloužení o další dva roky.

A ani tato trasa nebyla vybrána náhodou. Linku 170 vytipoval DPP na základě kritérií, kterými byla například délka a profil trasy či typ nasazeného vozidla. Jde o jednu z nejdelších městských linek, jejíž jeden oběh čítá 40 kilometrů. Spojuje barrandovské sídliště s Jižním Městem. Na kopcovitém profilu operují 12metrové autobusy typu Standard. Výhodná je i blízkost této trasy k vodíkové plnící stanici.

Domovskou garáží autobusu Škoda H’CITY je depo Kačerov. Jde o nízkopodlažní vozidlo s celovozovou klimatizací. Měří asi 12 metrů a cestujícím nabízí 30 míst k sezení. Celkem přitom sveze až 85 osob. Maximálně ujede 80 kilometrů za hodinu s dojezdem 350 kilometrů.