A po baseballu na jídlo. Tempo Clubhouse předvádí špičkovou kuchyni tam, kde byste ji nečekali

RECENZE Projít se po Libuši nebo v Modřanech hledat rokli, znamená klid, oddech. A taky to znamená navštívit vyhlášený baseballový klub Tempo Praha. V týdnu jsme zvládli obojí. Dlouhou procházku v mrazivých teplotách i sytou večeři. Nebylo to ostatně poprvé.

Sportovní historie začíná rokem 1924, kdy vzniká AFK ZATIŠÍ, později přejmenovaný na TJ SOKOL LHOTKA. V sedmdesátých letech došlo rozvojem soustředěné městské výstavby v této oblasti ke značnému rozšíření členské základny a tělovýchovná jednota sdružovala asi 25 sportovních odvětví a stala se jednou z největších jednot v Praze. Název se v této době změnil na TJ TEMPO PRAHA.

Co spojuje hráče nadmíru rychlého kolektivního sportu s restaurací? Postava Marka Rejmana, trenéra, aktivního hráče a rovněž provozovatele a jednatele zmíněného Clubhousu. Byli jsme u něj nesčetněkrát, kvalita nekolísala.

Prostředí restaurace, která se nachází v Zelenkově ulici, překvapí na první pohled.

Mezi vysokými domy, prakticky uprostřed ničeho, se nachází podnik, který si oblíbili nejen místní.

Krásný a citlivě udělaný interiér.

Důvody jsou nasnadě.

Haf, haf, můžu dál?

Kromě vynikající kuchyně, k níž se teprve dostaneme, je uvnitř krb, venku stánek se zmrzlinou. Pochopitelně byl zavřený. Když jsme v Clubhousu seděli, Marek Rejman právě přikládal. Opodál pár lidí, psi. Ano, čtyřnozí smí dovnitř. Ta kombinace zvířat a dětí s rodinami je opravdu unikátní. Cítíte se tam jako doma. Kromě televizí, kde pravidelně běží sport, zejména NFL a MLB, sem lidé pochopitelně chodí za stravou.

Jídlo je po všech stranách výborné.

Clubhouse jsme navštívili nejmíň desetkrát, nikdy nešlo nic vytknout. Poctivé porce, teplé, čerstvé, pečlivě připravené jídlo. Snad nikde jinde jsme se nesetkali s přístupem, který nastíníme.

Netřeba slov. Fotky nelžou.

Host: Když já nevím, co bych si dal.
Šéfkuchař: A na co máte chuť?
Host: No dal bych si salát, mám chuť na něco pálivého, na oříšky.
Šéfkuchař: To není problém, udělám vám něco speciálního.

V kuchyni vládne Jan Volek.

a Matěj Pláteník.

A za chvíli byl před námi salát. Nikdo nevěděl, že sedíme a chystáme recenzi. Žádná příprava, focení, domlouvání, žádné předem dirigované pozvání.

Kuchyně toho nabízí víc.

Typické jsou burgery. Pro hovězí pikantní se budete vracet. Fantastická jsou kuřecí křidýlka BBQ, špagety carbonara. Za vrchol považujeme tagliatelle se svíčkovou a paštiku z kachních jater. Ani jednou nebyl talíř přeplácaný, rukola chutnala jako rukola, maso jako maso, rajčata byla šťavnatá stejně jako svíčková. Ceny jsou na Prahu nízké. Burger do dvou stovek, Caesar za 169, tagliatelle se svíčkovou vyjdou na 219. K tomu limonády, horké jablko a podle všech oslovených vynikající Plzeň (35 / 49 korun).

Salát s jablky a gorgonzolou, steak ze svíčkové. Co dodat? Chutnalo!

Čisto, klid

Co je hrozně příjemné, to je pohled do kuchyně přímo od stolu.

Pravidelně se v ní střídají dva mistři, které to od pohledu baví.

Kuchyně je čistá, stoly vždy utřené, odpadky nikde, WC vypulírované.

Těžko říct, co podniku vytknout. Nic nás totiž nenapadá. Škoda je, že chodí míň lidí, což je samozřejmě další odvrácená tvář pandemie. Clubhouse ale jede dál, držíme palce!

Adresa: Zelenkova 530/3, 140 00 Praha 12
Cena: 10/10
Obsluha: 10/10
Prostředí: 10/10
Kvalita: 10/10

Celkové hodnocení: 10/10