foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Borůvkový knedlík
REPORTÁŽ: Na Modravě jsme na přelomu září a října strávili dva dny. Byli jsme zde poněkolikáté, ale nikdy předtím si nevybavíme tak dominantní téma, jakým se nyní staly ceny jídla a pití napříč Šumavou.
Čechům, a buďme upřímní, vadí prakticky vše, co nedosahuje akčních cen v Lidlu nebo v Albertu. Když jsme už slyšeli láteřit na předražené pivo nebo guláš poněkolikáté, přestali jsme situaci vnímat.
Korunu všemu pak v srdci Modravy nasadila maminka dvou zhruba desetiletých chlapců. Zaznamenali jsme je ještě dřív, než jsme je spatřili, zvuk se šířil velice, velice rychle.
Kluci byli rozpustilí, až bychom řekli, že nevychovaní. Křičeli na sebe, na ostatní, brali jiným dětem věci, aniž by si jich rodiče všimli. Pozorovali jsme je a užuž se chystali odejít, když se oběma zachtělo něčeho sladkého. Rozhodli se pro borůvkový knedlík.
Zatímco draze oblečení rodiče v bílých teniskách celou dobu koukali do iPhonů a fotili se ve všemožných polohách, dražší jídlo se ukázalo jako nemyslitelné. Kluci přišli za otcem, který je odbyl slovy, že právě jedli. Přesto se oba dožadovali dalšího chodu. Maminka, aniž by udělala pár kroků k personálu, začala hledat ceny daného podniku v mobilu.
„To snad nemyslej vážně?!“ ohradila se, když zjistila, že jeden kynutý borůvkový knedlík s tvarohem, cukrem a máslem stojí 239 korun. „No to ani omylem! Se jako pos*…“ pokračovala a oba chlapce pevně sevřela za ruce, aby přestali dorážet. Kluci pochopili, že dezert nebude, a dali se opět do svérázné zábavy.
Zmíněný knedlík jsme neochutnali, ale viděli jsme, že byl obrovský a dal se považovat za seriózní porci. Pro srovnání: v září jsme navštívili restauraci Oceán v pražské zoologické zahradě, kde tři kynuté borůvkové knedlíky s máslem, cukrem a tvarohem stály 155 korun a dva kusy (dětská porce) 105 korun. Tam jsme si je dali a byly vynikající.
Prudký spor o cenu téhož jídla na Šumavě ovšem pokračoval.
Matka znovu koukala do telefonu, její partner také. „Tady je to krása,“ zvolala a telefon otáčela kolem hlavy. Došlo nám, že mluví s kamarádkou. „Kluci jsou strašně hodní, užívají si to, opravdu super, super, cool. A co ty? Ale hele, normální zloději. Teď po nás chtěli 300 korun za borůvkový knedlík. No jo, fakt. Řekla jsem klukům, ať si vyberou něco jiného, že musíme šetřit,“ líčila dále.
To už jsme nevydrželi a odcházeli.
Několikakilometrová túra do osady Pechler nás zajímala víc než fikční představa o spokojeném výletu. Zmíněné chlapce jsme mimochodem slyšeli ještě několik stovek metrů.
Co se týče cen na Modravě a v okolí, jsou relativně přiměřené. Všechno, na co jsme měli chuť, stálo do 250 korun, a výběr byl široký: vepřový vrabec, smažený sýr i řízek, noky s kuřecím masem, záhorácký závitek, žampiony, šumavská pánev z vepřového masa nebo pstruh na bylinkách s grilovanou zeleninou.