foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Polské máslo
REPORTÁŽ: Kudowa-Zdrój. Místo, které se už stalo cílovou destinací desítek tisíc Čechů. Jezdí sem prakticky každý rok. V prosinci bývají návaly tak velké, že mnohdy překvapují i stánkaře. Jak už jsme ve středu poznamenali, na místo jsme vyrazili také.
Z Prahy přes D11 okolo Hradce Králové a Jaroměře, potom na Náchod. Cestu jsme měli zažitou. Nekonečné fronty aut nás však ihned přesvědčily o tom, že vánoční nákupy a slevy budou pořádným tahákem. Nespletli jsme se. V sedm ráno ve městě Kudowa-Zdrój totiž nešlo zaparkovat. Od českých nakupujících jsme se opakovaně dozvěděli, že jezdit o víkendu je čiré bláznovství. Nejlepší je to podle nich přes týden, ideálně v úterý, kdy „dokonce ještě v 8:30 skoro hnedka zaparkujete“. Tolik k atmosféře, jež na místě panovala.
Už jsme napsali, že sortiment byl obrovský. Od povlečení přes oblečení až po potraviny. Fenoménem polského trhu v uvedeném městě se však jednoznačně stalo máslo značky OSEŁKA, a rovnou půlkilové balení. S přepočtem zlotých na koruny jste si hlavu lámat nemuseli. Většina cen je totiž uvedena v naší měně.
V případě tohoto másla tak hovoříme o 130 korunách. Klasická hrudka vycházela na 65 korun, což je o zhruba deset korun levnější než u nás. Jak nám ale zdejší trhovci vysvětlili, částka se různí. Na jaře totéž množství, tedy půl kilogramu, vyšlo na stejném trhu na 90-100 korun. Zdražování mělo postihnout víc výrobků a druhů potravin. Přesto se nákup vyplatí.
Rychle!
U zmíněného másla to platilo dvojnásob. Chvíli se nám totiž zdálo, že se blíží hladomor. Lidé brali máslo po kilogramech, často se vzájemně odstrkovali a překřikovali, že to bylo až nepříjemné. Problém byl totiž v tom, jak nám došlo později, že toto máslo nabízí hned několik prodejců. „Rychle, dělej!“ zavelela jedna z Češek na svého manžela. Ten právě vyzvedával obrovský vánoční stromek. Dotyčná měla v plánu nakoupit 26 kilogramů másla, ale neměla u sebe tolik peněz. S naší pomocí pak vypočítávala celkovou sumu (26*260 korun).
Manžel nakonec dorazil, aby s potem na čele odpočítával bankovky. Devadesátky jak vystřižené. Hotovost měl ve stříbrné sponce na kravatu. Jenomže to nebyla jediná zvláštní situace. Častokrát jsme stáli u volající, vždy se jednalo o ženu, která nabízela máslo svým známým. Všechny rozhovory byly vlastně identické a obsahovaly tři klíčová slova: cukroví, máslo, levnější. Nákupní tašky se plnily, až přetékaly a ramena urostlých mužů tížily prapodivné předměty. Viděli jsme dokonce věšák. Kdykoli někdo z českých zákazníků viděl toho druhého s větším počtem másla, vyzvídal, kde by šlo výhodně pořídit. Stejně frekventované byly dotazy, zdali je s tolika kostkami někdo nezastaví před hranicemi. Ty situace byly doslova tragikomické. Tou dobou šlo totiž čtvrt kila másla koupit v českých řetězcích za 69-75 korun. Náklady na benzín však nikdo neřešil, zvítězila „výhodnější suma“.
Že by byly vyloženě tahanice, to ne, ale místy to připomínalo nouzový stav. Lidé brali, co mohli. Také jsme podlehli. Sami jsme si nakonec přivezli tři kilogramy…