foto: Libor Šprysl pro PrahaIN.cz/Daniel Pitek (vlevo), sedlák pod Milešovkou
REPORTÁŽ: Budeme mít hlad? Slovní spojení „potravinová soběstačnost“ s oblibou používá nejen Andrej Babiš, ale varovně o něm mluví i jeho ministr zemědělství Martin Šebestyán. Prý se brzy nenajíme. V programovém prohlášení se k posílení domácí výroby potravin hlásí vláda Andreje Babiše, slibuje podporu zpracovatelů i omezení dovozu nekvalitních potravin.
Redakce PrahaIN.cz navštívila pravidelnou konferenci, aby hledala odpověď na otázku, zda nám skutečně bude „kručet v břiše“.
Simona Babčáková v roli moderátorky osmého ročníku konference Pestrá krajina nejprve vyvolala úsměv v aule České zemědělské univerzity v Praze, když účastníky přivítala na ročníku šestém. Poslední odlehčení. A pak už vážně. Hned v úvodu ironicky poznamenal Daniel Pitek, sedlák pod Milešovkou, že se scházíme v době, kdy lze škrtem pera vyřešit klimatickou krizi i s ní spojené potíže soukromých zemědělců.
Vážnost situace ostatně podtrhoval i výraz emeritního děkana ČZU prof. Petra Skleničky už při neformálních debatách v kuloárech.
Zpět k žaludkům. Jak to tedy je s potravinovou soběstačností? Tomu se ve své přednášce věnoval prof. Jakub Hruška. A bylo se čemu divit, v dobrém i méně pohodlném smyslu. Některé vládní proklamace obrátil poněkud naruby.
„Na chleba bude obilí fakt dost,“ uklidnil přítomné a mnohé překvapil konstatováním, že čeští zemědělci dokážou sklidit o 105 procent pšenice víc, než sami spotřebujeme.
Jak to bude?
Zvolil dvanáct klíčových komodit a ukázal, že u šesti z nich produkce převyšuje domácí spotřebu: mléko, cukrová řepa, ječmen, kukuřice na zrno, hovězí maso a, nepřekvapivě, řepka olejná. „Horší je to s vejci, která musíme dovážet,“ uvedl a dodal, že k plnému pokrytí trhu chybějí také brambory, drůbeží a vepřové maso, ovoce a zelenina.
Zajímavé je, co na místě rovněž padlo. Tedy, že se Hruškova čísla částečně liší od dat ČSÚ. Ten v roce 2025 uváděl, že za rok 2024, poslední uzavřený statistický rok, je Česká republika soběstačná pouze ve třech položkách: v hovězím a telecím mase, v mléce a mléčných výrobcích a v cukru. U ostatních sledovaných potravin podle jeho údajů spoléháme na dovoz.
Ještě zásadnější problém však spočívá jinde.
Česká republika vyváží obilí, nezpracované mléko či živá zvířata a zpět dováží hotové potravinářské výrobky. To se logicky promítá do cen na pultech obchodů. Mezi členy Asociace soukromého zemědělství, která konferenci Pestrá krajina pořádá, jsme našli několik odvážných, kteří byli ochotni mluvit otevřeně. Ať už přijeli z jakéhokoli kouta republiky, shodovali se: „Potravinová soběstačnost není tak zásadní problém, jak se prezentuje, a řešení není složité. Přetrvává ale nešťastný systém s příliš dlouhou cestou od producentů ke zpracovatelům, a ještě delší k prodejcům.“
Výtky směřovaly k vládám minulým i současným a optimismus ohledně změny byl spíše opatrný.