foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Polská Biedronka
Pavel Dvořák v Praze dlouhá léta pracoval jako taxikář. Máme prý zdůraznit, že vždy pod dispečinkem. Měl tedy koncesi a opakovaně prošel zkouškami místopisu. Potom se ucházel o práci řidiče kamionu, ale kvůli dvěma prodělaným operacím páteře musel s delšími trasami přestat.
Vzal to oklikou přes západočeské Stříbro, kde se živil jak hodinový manžel, až vyrazil do východních Čech. Aktuálně se vyskytuje, jak sám říká, v Náchodě a v okolí Dvora Králové nad Labem. Okouzlila ho zde nejen rovinatá krajina, ale i o generaci mladší přítelkyně. „Dává mi sílu, mám ji hrozně rád,“ svěřil se naší redakci.
S Pavlem Dvořákem jsme mluvili už první listopadový den, kdy nám popsal zkušenosti s nákupem potravin z Polska. Větší část týdne totiž tráví tím, že sbírá poptávky od několika desítek lidí. Když má všechno poznamenaná, vyrazí k našim severním sousedům nakupovat. Jezdí podle vlastních slov pravidelně, rád. Navštěvuje hned několik obchodů.
„A dovezu vždycky všechno, protože na chlapa musí být spolehnutí,“ dodává hrdě. Potom dlouze vyfoukne kouř z cigarety a začne bilancovat.
Máslo i kořalka
„Do Polska jezdím už od roku 2017. Nevím, kde se ten boom vzal. Všichni z východních Čech, které jsem tu poznal, mi řekli, že se do Polska jezdí stále. Že se tam jezdilo těsně po revoluci a že nikdo z regionu nemůže říct, že by nebyl třeba v Kladsku na trzích,“ poznamenává s odkazem na známé lázeňské město Kudowa-Zdrój.
Postupem času ovšem touha po levných džínách nebo VHS kazetách vystřídaly hlad a žízeň.
„Mě to samotného překvapilo. Možná bys čekal, že tam jezdím pro sociálně slabší, ale to tak vůbec není, to si poslechni,“ doplňuje Pavel Dvořák, když znovu sahá po cigaretě. „Zlozvyk, vím,“ reaguje na náš pohled. „Žádná slabá sociální vrstva to není. Jezdím i lidem, kteří mají miliony. Je mezi nimi dokonce jeden multimilionář. Ten mi sám řekl, že má na kontě u banky přes milion dolarů v korunách, takže je multimilionář,“ culí se bývalý taxikář.
A ihned pokračuje. „Chtěl levné máslo, které procházelo. (pauza) Každý chce ušetřit. Když máš v Polsku pivo za devět korun, proč tady máš dávat třicet? Když je tady máslo pomalu za osmdesát korun a v Lidlu ho Poláci mají za třicet, tak co řešíš? Pokud je před expirací, což zjistíš až na místě, je ještě lacinější. Navíc mé nákupy, to jsou desítky kilo. To není o tom, že jedu pro dvě másla a mléko. Mám dodávku a je po strop plná. Zavezu jídlo klidně pro třicet rodin. Většinou jde o standardní potraviny v akci a drogerii. Ti bohatší si pak rádi dopřávají dražší alkohol. I na něm se dá dost ušetřit,“ popisuje Pavel Dvořák.
Cigarety ne
Jeho byznys prý funguje hlavně díky tiché poště.
„Jedu pro jednoho, ten to řekne sousedovi. Do Vánoc ještě pár štací stihnu, pak si budu muset dát pauzu, protože půjdu znovu na CT se zády. Dost mě berou, bojím se třetí operace plotýnek. Už posledně totiž doktor říkal něco o šroubování obratlů, ale moc jsem to nevnímal,“ ukončuje asi hodinový rozhovor tento šedesátník.
Jak nás závěrem upozornil, nákupy v Polsku určitě nejsou ničím výjimečným, počet jím odbavených zákazníků každý měsíc roste a lidé prý váží každou korunu. „Nevozím jenom kartony cigaret, nechci mi oplétačky s policií, v Praze jsem si jich jako taxikář užil vrchovatě a stačilo mi to,“ loučí se.