foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Lukáš Hejlík
ROZHOVOR: Lukáš Hejlík si zahrál v celé řadě filmů a seriálů a nabídky chodí neustále, přesto je pro něj číslem jedna práce bloggera, kdy fanoušky informuje o gastronomických skvostech nejen v Česku. O tom autor Gastromapy ostatně hovoří v rozhovoru pro server PrahaIN.cz, který jsme uskutečnili během MAKRO Czech Gastro Fest 2025.
Bloger, moderátor, herec, i vy sám sebe takto označujete. Co z toho jste teď nejvíc?
Řekl bych, že pořád všechno dohromady. Kdybych nehrál a nejezdil po Česku a jeho regionech, tak bych nebyl schopný objevovat všechny ty, troufnu si říct, klenoty českého gastra. Především s Gastromapou bych řekl, že mám úspěch hlavně v těch regionech. Koneckonců i na festivalu Czech Gastro Fest jsem s projektem, Makro tomu říká Gastronaděje a vybírá mladé cool věci, které jsou u nás v regionech. Nejenom v Praze. Nejenom Praha je IN v rámci kontextu (úsměv).
Herectví neopomíjíte?
Neopomíjím. Mám svých 500 představení se svým divadelním projektem, a tak jich často hraji třeba sedm denně. Do toho jsem natáčel tři seriály, dva nové na České televizi, dále jsem v takovém castingu na další novou hlavní roli, takže kupodivu herectví neopomíjím. Zmíním ještě, že mám svoje dva gastro seriály a čtyři podcasty.
Je divadlo a natáčení stále největší láska?
Asi se to nedá říct, protože mojí největší vášní je posedlost gastronomií. To je věc, které jsem fanoušek. Herectví mě samozřejmě baví, ale je to pro mě spíš jistý druh práce. Za číslo jedna bych tedy označil blogger.
Kdy jste tomu propadl?
Třináct let zpátky. Po Česku cestuji dvacet let, ale těch posledních třináct let jsem si toho začal všímat. A také se to tehdy začalo probouzet. U toho jsem nějak začal.
Asi je to oproti dnešku nesrovnatelné, že?
Nesrovnatelné, naprosto. Přišlo to sem ruku v ruce s takovou silnou kavárenskou a bistro scénou. Hlavně ta kavárenská může za to, že v každém malém městě, často i na vesnicích, si člověk dá velmi dobré kafe. Skoro bych řekl, že jsme kavárenská světová velmoc. To si troufnu říct.
Jezdíte po celé republice, ale nejvíc se asi mluví o Praze.
Jo, jo, to máte pravdu. Ale byla doba, kdy covid ukázal, že Praha byla plná turistů, a v tu chvíli začalo Brno až brutálně zářit a taková ta mladá foodie scéna šla nahoru, stal se z toho takový mladý Berlín, Budapešť, Londýn. Jak se za trendy jezdilo do těchto cool měst, tak se najednou začalo jezdit do Brna. Teď za poslední dva roky Praha zase neskutečně vyrostla a zastínila to. Praha je nejen pro turisty, ale i foodies a mladé lidi velmi přitažlivá.
Jsou i menší města, kde jsou podle vás nějaké gastro klenoty?
Určitě, mám skvělé příklady. Například Šumperk, skvělou ukázkou je také Tábor, kupodivu Břeclav, ale také města ve Zlínském kraji jako Rožnov či ValMez. Nezdá se to, ale je to tak. Pokud pomineme krajská města, tak Šumperk, Tábor a Břeclav jsou moje top 3 tipy.
Opravdu do menších měst vyjíždí lidé x kilometrů za gastrem?
Určitě. A hlavně už to není kvůli jedné adrese. Tato města jsem zmínil, protože jsou tam skvělé snídaně, káva, hezká restaurace, hospoda, výčep, koktejlový bar, ta nabídka je opravdu pestrá. Když tam takzvaný foodie přijede na víkend, nebude se nudit. A že jsou lidé schopni se sebrat a jet vysloveně za kavárnou či restaurací kdekoliv v Česku, jsem toho důkazem a příkladů mám hromadu. Chápu, že pro někoho to může působit docela povrchně, ale já jsem s tím ok. Sám jsem docela magor. Foodie je někdo, kdo řeší, kam pojede, hltá věci, hltá, co je trendy, do toho to všechno rozmíchal Instagram a příliv sociálních sítí.
Podíváte se v tom městě vůbec na památky? Nebo to jídlo všechno zastíní?
Ano, ale jídlo to přesahuje. Foodie je někdo, pro koho je důležité, co kde bude jíst. Je schopný si vybrat hory či jarní prázdniny podle toho, kde slyšel, že je toho v gastronomii víc zajímavého.
Co dovolená, plánujete v létě něco? Kvůli jídlu?
Samozřejmě. Vloni jsme měli takovou cestu do Japonska. Teď se snažím hodně udržovat evropský kontext, hodně se mluví o Polsku, tudíž pojedu už asi čtvrtou cestu do Polska. Chystám se do Německa. V rámci té cesty vždy jdu do dvou, tří michellinských restaurací, do toho jedu street food, kavárny, snídaně, objevuji všechny levely gastra, to je pro mě nejlepší. Letošní léto bychom ale chtěli mít klidnější, protože jsme si pořídili štěně, tak toho máme plné brýle.
A jak to má foodie s vařením?
Moc ne. Sám to nestíhám, ani nechci. Hodně jím venku, málokdy jsem doma. Pokud jsme pak ale na chalupě, tak moje žena je vášnivá kuchařka a nepouští mě k vaření.
Kdyby přijela návštěva a byla podmínka, že musíte uvařit vy, co to bude?
Dřív jsem vařil hodně a moc rád. Vedl jsem i takové sdružení blogerů, gastro kroužek. Koneckonců, jsem také organizátor Food blog roku. A jaké tedy jídlo? Blíží se Velikonoce, tak určitě velikonoční věci, v zimě zase tučnější. Naposledy jsem dělal kančí, je to různé. Jsou věci, které mi vysloveně jdou, pak věci, co mi vysloveně nejdou. Rád improvizuji, což doma úplně nevítají.