foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Extrémně dobré, extrémně sladké a extrémně drahé - churros
REPORTÁŽ: I přes extrémní ceny potravin v posledních týdnech přilákal Festival delikátních chutí do Novoměstské radnice velký počet gurmánů.
A věřte, že se růst cen projevil i na nabídce degustačních stánků. Těch bylo k vidění zhruba pětadvacet a do světa omámených chuťových pohárků jste mohli vstoupit už v prostoru před Novoměstskou radnicí.
Tady se nabízela jamajská kuchyně s vynikajícím vývarem, pak také ve speciálním stánku specialita, která k nám zavítala v posledních letech z Jižní Ameriky. S churros (čuros) se můžeme setkat i na Pyrenejském poloostrově. Jedná se vlastně o těsto velmi podobné naším koblihám. Není to nic složitého. Mouka, cukr, olej, voda, sůl. Osmažit na rozpáleném oleji, znovu obalit v cukru a vybrat si jednu ze sedmi nabízených sladkých polev. Šest vytvarovaných válečků může pohříchu připomínat to, k čemu svádí španělská výslovnost. Panny mohou omdlévat nad podobou, Rajko Doleček by zemdlel nad počtem kalorií a všichni společně nad cenou. 160 korun. Prostě jedno čuro vás přijde hodně draho, ale co si budeme povídat, tak to v životě chodí.
Oči mlsalů si v Novoměstské radnici přišly na své. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Vestibul novoměstské radnice byl tentokrát zavalen sladkostmi. Od těch „zdravých“, které představovaly dezerty do ruky na bázi müsli či ořechových tyčinek, přes velmi modní raw sladké i slané kuličky různých příchutí až po velmi vymazlené cukrářské výrobky, které si nezadaly nic s těmi nejzdařilejšími ukázkami z televizních kulinářských soutěží. U jídla zvlášť kupují i oči a v tomto případě se nelze divit, že sladkosti šly doslova na dračku.
Ceny se pohybovaly v průměru pražských zvyklostí, případně trochu vybočovaly. U raw kuliček byla potřeba sáhnout do peněženky o poznání hlouběji. Zkrátka za každý modní trend se musí připlácet, a to i přesto, že na chuti nic nepoznáte. Myslím tedy rozdíl.
Sladkou nadvládu ve vestibulu „narušovali“ jen dva švarní horalové. Ti tu nabízeli sýry, klobásy a masné speciality z Tyrolska. A ochutnávkovým prkýnkem lákali nakupující. Jejich sýry byly vynikající, vyzrálé a chutné. Stejně tak lze smeknout i před jejich klobásami. A je jedno, zda šlo o tu z kamzíka, jelena nebo vepřovo-hovězí. Velmi dobře zpracované, bez výraznějších zrn, chuťově velmi intenzivní s velmi silnou masitou chutí. Dokonale prouzené a stejně jako jejich chuť, tak i cena braly dech. Nicméně před kvalitou je opravdu nutno smeknout.
Psali jsme
Pražanům stánky s klobásami na Václavském náměstí chybí. To je fakt, který se nám potvrdil ohlasy na předchozí materiály na toto téma, ale také…
A na nádvoří Novoměstské radnice se pak v rámci Festivalu delikátních chutí i vařilo. Nezapomenutelná je legenda jihočeská kuchyně – kapří hranolky. Dobře opečené, křupavé, výrazné chuti, ale bez rybí pachuti. Za malý kornoutek jste zaplatili půl druhé stovky. Nesměly chybět ani burgery a hot dogy. Tady jste zaplatili stovku, a pokud jste se rozhodli pro trochu vylepšenou verzi se šunkou a sýrem, vyšel vás vlastně párek v rohlíku téměř na stovky dvě.
Zahraniční kuchyně zde byly zastoupeny dvěma asijskými stánky. Ten první nabízel širokou nabídku menu, kterému vévodila trhaná asijská kachna. I tady čtyřčlená rodina hravě nachala tisícikorunu.
Jasný vítěz festivalu, indonéská specialita Bala bala. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Vítězem, pro moji peněžku jednoznačně, ale snad i pro můj jazyk se stal indonéský stánek. Jejich specialita Bala bala přišla na šedesát korun a splňovala přesně to, co měl festival v názvu – delikátní chuť. Byla to totiž nezvyklá kombinace, která na rozdíl od jíných jídel, není známá. Burger, dort nebo ementál už ochutnal každý, tady šlo ale o premiéru. Jde o směs osmažené zeleniny smíchanou s rýžovou moukou a osmaženou na horkém oleji. Výrazné, pikantní, křupavé a syté. A za mě zlatá medaile.