foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Chlebíčky v Lucerně, leden 2025
REPORTÁŽ: V lednu letošního roku se PrahaIN.cz vypravila na dva plesy do Lucerny. Během obou jsme se zaměřili především na ceny místního občerstvení a vlastně i na atmosféru této legendární budovy v centru hlavního města.
Oba plesy se konaly ve všední den a pořadateli byly dvě střední školy zřizované hlavním městem. V obou případech byla cena vstupného kolem čtyř set korun a pochopitelně se na obou plesech zpívalo, hrálo, tančilo a dovádělo.
První, co upoutá návštěvníkovu pozornost, je vstřícná ochranka. Pryč jsou časy, kdy by tyto bodyguardy lidé nejradši obešli. Nám dvakrát poradili, navedli nás k východu, a ještě se zeptali, jestli je to všechno. Dalším plusem byli šatnářky a šatnáři. Vždy milí, usměvaví, hlasitě poděkovali za desetikorunové spropitné. Třetí zastávkou byl interiér, jemuž nelze nic vytknout. Atmosféra Lucerny je pořád úžasná a kdykoli se zde objevíme, cítíme ten neopakovatelný genius loci.
A teď už k věci. Nespornou výhodou hladké plesové sezóny je dostatek personálu. Ať už člověk sedí v přízemí, anebo ve vyšších patrech, vždy narazí na jakýsi servisní, pojízdný vozík. Jsou na něm alkoholické i nealkoholické nápoje, sušenky, chipsy, chlebíčky. Zejména kolem nich jsme v obou případech zažili pořádný šrumec. Jeden totiž vychází na čtyřicet korun, což je na Prahu hodně nízká cena. Popravdě jsme na levnější nenarazili. Musíme navíc zdůraznit, že maturitní i imatrikulační plesy navštěvuje zhruba 600-800 lidí a dovnitř je zákaz nosit cokoli svého. Pokud by tedy catering zvednul částku na takových sedmdesát korun, vyprodal by se sortiment stejně rychle.
Chlebíčky navíc byly čerstvé a hutné. Několik rodičů nám zopakovalo, že si připadají jako v Jiříkově vidění. Cen se totiž obávali nejvíc. Ani croissant se šunkou, sýrem a zeleninou nebyl předražený, stál sedmdesát korun. Limonády se prodávají po jednom deci za deset korun, míchané nápoje byly v průměru za 110 korun, což také není nic šokujícího, ba naopak.
Stánky s občerstvením jsou navíc téměř všude, čímž se značně omezuje fronta. Přítomná omladina však měla v ruce nejčastěji jiné druhy nápojů, jak šlo u maturantů očekávat.
Kešu, mandle nebo chipsy vycházely na padesát korun. Také nic hrozného. V tomto směru jsme byli nadšení nejen my, ale i řada dalších rodičů. Všichni navíc byli z Prahy, takže na „mastné cifry“ museli být zvyklí. Další, co kvitujeme, byly vypulírované toalety a pravidelný úklid chodeb. Ačkoli bylo na uvedených plesech určitě kolem dvou tisíc lidí dohromady, žádného nepořádku jsme si nevšimli.
To pochopitelně neplatí o situaci před Lucernou, kde to už kolem 22:00 vypadalo jako po výbuchu několika večerek. Betonové koše ve Štěpánské byly přeplněné, lahve od tvrdého alkoholu a krabice od džusů se povalovaly prakticky všude, čímž poutaly pozornost organizované skupinky bezdomovců. Ti lahve slévali do jedné. Lépe řečeno: slévač byl jediný, ostatní pili.
Protože jsme se na místo vypravili hned druhý den ráno, můžeme doplnit, že po těchto „ohlasech“ už zde nebylo ani památky. Stejně jako po taxikářích Bolt, ti během obou plesů doslova obestoupili Lucernu. O to větší překvapení bylo, když jsme viděli, jak řada rodičů raději volí klasický dispečink, nejčastěji Liftago.
Navštívené plesy v Lucerně měly skvělou, až kouzelnou atmosféru. Vyčíst nemůžeme nic, nevšimli jsme si žádných problémů. Všichni pořadatelé navíc celou dobu stáli, chodili a kontrolovali. Mnozí byli ve vyšším věku, o to víc je musíme alespoň takto na dálku pochválit.