foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Ovoce a zelenina v Bille
Jednasedmdesátiletý David Weiss žije v Německu od roku 1980, kam ve svých zhruba šestadvaceti letech jako čerstvě vystudovaný stavební inženýr odešel z našeho hlavního města.
Redakce PrahaIN.cz s ním hovořila prostřednictvím našich kontaktů na Šumavě, kde má podíl v několika rekreačních zařízeních. Tito lidé chtěli, abychom si vyslechli jeho hodnocení, a především srovnání sortimentu několika potravinových řetězců (zejména Billy a Lidlu). Jinými slovy chtěli, aby nám David Weiss řekl, co všechno německého u nás chybí. A opačně. „Nic opačně neexistuje,“ uvedl zhurta, když jsme s ním v pátek hovořili.
„Co máte v Česku, je slabý odvar toho, co máme v Německu, co mají v Rakousku, co mají ve Francii, ve Švýcarsku. Dělají z Čechů druhou kategorii. Nikdo z řetězců v Česku si netroufne ozvat se, protože by hned letěl. Pořád platí to pomlouvání za zády a minimum rozhodných kroků,“ řekl.
Po asi patnácti minutách, kdy mluvil víceméně v obecné rovině, přešel ke konkrétní analýze trhu. „Jsem už starší člověk, ale jsem fit, hlídám si zdraví. Nejsem diabetik, ale nechci jíst v zimě stříkané ovoce, zeleninu už vůbec ne. V Německu máte v každém obchodě kolem padesáti druhů biopotravin. V Česku jsem pravidelně a vidím tak možná mrkev, jablka a cibuli. V Německu i Rakousku, kde jsem taky často, máte v biokvalitě másla, sýry, všechny, ale všechny druhy mas, pečivo, mléko. Na co si vzpomenete. Když jsem se na to ptal v Českých Budějovicích, jen mě poslali někam pro jablečný džus za sto třicet korun, už si nepamatuji přesně ten přepočet,“ doplňuje David Weiss.
Ministerstvo zemědělství nás upozornilo, že domácí trh s biopotravinami je sice jedním z nejvyspělejších mezi zeměmi střední a východní Evropy, avšak stále prý hluboce zaostává za západoevropskými zeměmi. Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů v ČR se podle resortu stále pohybuje kolem jednoho procenta a průměrná spotřeba na osobu se pohybuje kolem 200 korun.
„Tohle já nevím,“ říká náš krajan. „Ale vím, co vidím, umím číst. Takže vám mohu říct, že české prodejny potravin jsou těmito potravinami zásobeny minimálně, zboží tady nemáte a mít nebudete,“ doplňuje.
Jednu další poznámku si však neodpustí. Týká se cen. „V Německu i Rakousku není žádný markantní rozdíl v tom, jestli si berete bioprodukt, nebo neberete. To se bavíme o třeba patnácti procentech na mléku a dvaceti na másle oproti klasickému zboží, ano? Ale tím platíte své zdraví, abychom si rozuměli. Když v Česku chtějí za máslo osmdesát korun a ještě by dali nějakou přirážku za bio, chápu, že by si to nikdo nekoupil. Jsem obchodník, takže si umím spočítat, proč to v Česku neseženete. Řetězce chtějí primárně vydělat, je marže v řádu jednotek procent vůbec nezajímají. Protože by tedy potraviny v biokvalitě musely pořádně nacenit, nevezmou je vůbec. Je zoufalé, že se to za posledních deset let, kdy to právě kvůli věku sleduji pečlivě, nikam neposunulo,“ uzavírá David Weiss.
Jak nám také doplnil, celý svůj život se věnuje nejen byznysu, ale i cestování. V tomto směru chtěl ještě čtenářům vzkázat, aby si vážili místa, kde žijí. Myslel celkově Evropu. „Pobyl jsem rok v jižní Africe, kde je nepředstavitelná chudoba, kde se umírá na běžné nemoci, kde nejsou školy, záchody, pitná voda, kde není nic. Takže moje kletí na potraviny je v tomto ohledu úplně směšné, rozumíme si?“ uzavřel.