foto: PrahaIN.cz/Symbol gastronomie devadesátek kuřecí steak s broskví, ilustrační foto
Aleš S. je svérázný kuchař. Dalo by se říct, že je to rovněž fluktuant. Toto označení mu prý ani nevadí. Vystřídal mnoho podniků. Pracoval v Jihlavě, Pardubicích, Chrudimi, aktuálně v Havlíčkově Brodě.
Se serverem PrahaIN.cz hovořil několikrát. Vždy si stěžoval na zákazníky. Nyní se pochlubil způsobem, jak majitel jeho provozovny vydělává na legendárním kuřecím steaku se sýrem a broskví. Důvody jsou prý ryze pragmatické. Strávníků citelně ubylo a náklady jsou měsíc od měsíce vyšší.
„S šéfem jsme si sedli, takže se bavíme normálně jako chlap s chlapem. Když mi řekl, že je potřeba vymyslet nějaký zlepšovák u jídel, která mají lidi rádi, okamžitě jsem přišel se steakem s broskví. V tomto případě jdou lidi po retrochuti a příliš neřeší, nepřemýšlí,“ svěřil se Aleš S., který se jako profesionální kuchař živí bezmála dvacet let. Hotelovou školu navíc vystudoval, dodnes se nachází v Poděbradech a dodnes má věhlas.
„Kdyby to mistr věděl, to by mi dal,“ zasmál se Aleš, když začal líčit novinku, která restauraci vydělá a zákazník prý nic nepozná. „Je to jednoduché a vůbec nikoho to ještě nenapadlo. Už jsem se na to totiž ptal ostatních ve městě. Prostě když děláš standardní porci, máš obvykle maso o váze 125 gramů. Přidáš plátek šunky, tvrdý sýr. Pak mouka, olej, to je prostě klasika. Kdo vaří, ten to zná. Ale schválně jsem zapomněl na to nejdůležitější, a to je kompotovaná broskev. U toho mého zlepšováku jsem jel do Makra, kde mají ty broskve obrovské. A to je celé,“ prozradil Aleš, s nímž jsme měli možnost mluvit na konci října osobně, kdy dorazil do Prahy.
Vždyť je to jednoduché
Stále jsme ale nechápali, kde je ten trik. „Teď jsem ho přeci popsal. Ta broskev musí být co největší, aby se pod ní to maso schovalo, už rozumíte? Prostě uberete až půlku kuřecího masa a překryjete to broskví a rozteklým sýrem a šunkou. Přidáte oblohu, to je jedno, co tam nakrájíte, ale máte plný talíř a lidi baští páteční specialitu za 249 korun. Takže vlastně jeden člověk sní jídlo za plnou cenu, ale vás to stojí téměř o polovinu méně v nákladech,“ přiblížil Aleš svůj údajný zlepšovák.
Majitel restaurace, kde působí, podle jeho slov nápad ocenil. Současně však vyjádřil jistou obavu. Proto se rozhodl do jídelního lístku nepřipsat gramáž a zmíněný kuřecí plátek se šunkou, broskví a sýrem nabízet pouze jednou měsíčně.
„Tak já bych úplně neřekl, že někoho okrádám. Trochu možná jo, ale vyloženě proto jsme to nedělali. Jen hledáme úspory. Lidí navíc vždycky přijde hrozně moc a vůbec, vůbec nikdo si nestěžoval,“ doplnil Aleš.
Pivo
Jeho další vychytávkou, jak sám říká, jsou solené chuťovky.
„Ty dáváme hned po jídle, protože mají štamgasti větší chuť pít. Nejdříve jsme je nechávali za 49 korun, ale teď už zdarma a vyplatí se nám to i tak,“ uzavírá svůj přístup k hospodskému podnikání tento kuchař středního věku.
Na svém postupu, jak zopakoval, nic špatného nevidí. „Podvádí se úplně všude, kde jsem pracoval. Drahé restaurace vynechávám, tam se člověk jako já ani nedostane, takže když jsem teď v Praze, rád si dám bůček, koleno, pivo, ale v obyčejné hospodě,“ dodal Aleš, než vyrazil v ústrety podzimnímu městu.